Uhlíková stopa v chovu prasat

Zdroje skleníkových plynů v chovu prasat najdeme v celé výrobní vertikále, od produkce a spotřeby krmiv a zatížení půdy, přes vlastní chov jednotlivých kategorií zvířat, spotřebu vody a nakládání s odpadními vodami, spotřebu energií a pohonných hmot, nakládání s kejdou či hnojem, až po porážku.

Pro výpočet uhlíkové stopy existují různé kalkulačky, které pracují s rozdílnými vstupními daty. Některé kalkulují pouze procesy, které se dějí tzv. za bránou farmy, jiné zahrnují i to ostatní. Rovněž je potřeba rozlišit, zda definujeme uhlíkovou stopu například na kilogram jatečného prasete či vepřového masa. Do výpočtu pak vstupují další ukazatele, například zpracování jatečných těl prasat po porážce. Pro výpočet uhlíkové stopy se využívá metoda hodnocení životního cyklu (LCA – Life Cycle Assessment). Jsou do ní zahrnuty všechny procesy řetězce produkce vepřového masa. Metoda slouží k posouzení dopadu výroby vepřového masa v celém jeho životním cyklu na životní prostředí nebo k porovnání dopadů jednotlivých fází mezi sebou. K tomu byly vyvinuty různé metody, např. PEF (Product Environmental Footprint) nebo LEAP (Livestock Environmental Assessment and Performance). V Evropě je doporučována metoda hodnocení PEF (EU Commission Recommendation 2021/2279).

V systému chovu prasnic a systému výkrmu prasat (tzv. od kolébky k bráně farmy) jsou emise vyjádřeny na kilogram živé hmotnosti (selete, prasnice, rostoucího prasete). Ve fázi, kdy je posuzována produkce jatečných prasat až do porážky (tzv. od kolébky k bráně jatek) jsou emise vyjádřeny na kilogram vepřového masa.

Obecně lze říci, že nejvyšší podíl na uhlíkové stopě chovu prasat má produkce jatečných zvířat.

Možnosti snižování uhlíkové stopy

Ke snížení uhlíkové stopy v chovu prasat lze v rámci celého zemědělského podniku využít řadu opatření, zejména související s výživou a ustájením zvířat a se skladováním a zpracováním kejdy a hnoje. Při využití kalkulaček uhlíkové stopy jsou všechny technologie a opatření zohledňovány ve finálním výsledku.

Vhodně zvolenou krmnou strategií lze snížit produkci skleníkových i stájových plynů v chovu. Je potřeba zajistit vyvážené složení krmné dávky podle kategorie zvířat. Krmivo by mělo obsahovat optimální množství živin, které je pro zvíře využitelné. Mezi vhodné zásahy do krmné dávky prasat lze zařadit například snížení obsahu bílkovin, zařazení využitelných forem dusíku či využití doplňků snižujících emise, což jsou látky například na bázi aminokyselin nebo rostlinných aktivních látek. Účinek těchto doplňků je většinou spojený se zvýšením stravitelnosti či zlepšením konverze živin, a zvýšením užitkovosti či odolnosti zvířat vůči stresu. Ohledně ustájení zvířat se doporučuje snížit plochu roštové podlahy, zmenšit odkrytou volnou plochu kejdy v podroštových prostorech či okyselovat kejdu pod hodnotu pH 6. Ventilační systémy by měly být umístěny mimo prostor přímo nad kejdovými kanály, aby se snížilo proudění vzduchu nad nimi. U zvířat na podestýlce by měla být zajištěna pravidelná výměna podestýlky a podlaha by měla být vyspádována kvůli odtoku moči.

Další možností snižování emisí skleníkových plynů

Způsob skladování kejdy je významným faktorem, který ovlivňuje uhlíkovou stopu chovu prasat či farmy. Například v Dánsku má největší podíl na emisi metanu právě skladování kejdy. Při výpočtu uhlíkové stopy se uvádí, zda je kejda skladována v jímkách či kejdových lagunách, zda je na povrchu přírodní krusta, jaký je systém (pokud je) zakrytí jímky. Zakrytí významně snižuje emise plynů do ovzduší. Skladování hnoje je povoleno na vodohospodářsky zabezpečené ploše. Dovoleno je i skladování chlévského hnoje na polním hnojišti, ovšem pouze po omezenou dobu. Doporučuje se zakrytí například plastovou fólií, což pomáhá k zadržení dusíku ve skladovaném materiálu a k omezení pachových emisí. Povrch skladovaného hnoje by měl mít co nejmenší plochu, což rovněž přispívá k redukci emisí. Za tímto účelem jsou hnojiště vybavena bočními stěnami. Další možností, jak snižovat emise skleníkových plynů, je využití hnoje a kejdy v bioplynových stanicích. Digestát, který je jedním z produktů zpracování biomasy v bioplynové stanici, slouží jako organické hnojivo, díky němuž lze snížit spotřebu minerálních hnojiv, jejichž průmyslová výroba je velmi energeticky náročná.

Více se dočtete v článku Ing. Evy Weisbauerové, Ph.D., (VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves), který vychází v květnovém čísle časopisu Náš chov.*