Ovce a kozy jsou, především díky své relativní nenáročnosti, oblíbená hospodářská zvířata. Popularitu si drží i mezi vědci, kteří je využívají jako modelová zvířata, a to nejenom při behaviorálních studiích. Navzdory některým předsudkům, inteligence těchto malých přežvýkavců rozhodně není nízká. Co se týká paměti, schopnosti učit se či spolupracovat, mohli by se od nich i lidé mnohému naučit.
Pokud se o někom řekne, že je případně se chová jako koza nebo ovce, není to většinou míněno jako lichotka. Nicméně podle řady vědeckých prací jsou tato zvířata mnohem chytřejší, než si mnozí stále ještě myslí.
Podle vědců z Queen Mary University v Londýně se kozy velmi dobře učí a zvládnou rychle vyřešit i poměrně komplikované úkoly. Jejich provedení si pak dokáží zapamatovat až po dobu deseti měsíců, což by mohlo vysvětlit jejich pozoruhodnou schopnost adaptovat se na drsné či měnící se podmínky.
V průběhu studie vědci trénovali skupinu domestikovaných koz, aby získaly potravu ze speciálního boxu, a to za pomoci dvou navazujících kroků: nejprve musely tlamou zatáhnout za páku a poté jejím zdvižením došlo k uvolnění odměny. K naučení tohoto postupu měly celkem dvanáct pokusů, ale trvalo jim méně než dvě minuty, než si jej dokázaly zapamatovat.
Schopnost koz pamatovat si tuto úlohu i s odstupem času byla testována po jednom měsíci a následně ještě po deseti měsících. Podle Dr. Elodie Briefer z ETH Zurich poukazuje rychlost, s jakou se kozám podařilo dokončit úkol i po deseti měsících, v porovnání s tím, jak dlouho jim trvalo, než se jej naučily, na vynikající dlouhodobou paměť.
V rámci pokusu byl hodnocen i preferovaný způsob učení a to tak, že před každou lekcí měly některé z testovaných koz možnost pozorovat jiné kozy, jak tento úkol plní. K tomu Dr. Brieferová uvedla, že i ty bez možnosti sledovat „názornou ukázku“ postupu byly v podstatě stejně rychlé při učení, jako ty, které měly možnost pozorovat jinou kozu při plnění tohoto úkolu. Což je podle ní známkou toho, že kozy preferují učení prostřednictvím vlastní zkušenosti než odkoukáváním postupu od jiných jedinců. Také by to mohlo vysvětlovat, proč jsou kozy tak přizpůsobivé, obstojí i v poměrně těžkých podmínkách, jsou dobré například při pastvě ve volné přírodě a úspěšné při obsazování nových prostředí. I když by pro jistotu bylo dobré provést podobnou studii i s divokými kozami.
Ale kozy si toho zvládnou zapamatovat mnohem víc. U mnoha živočišných druhů používají rodiče a jejich potomstvo vokalizaci k vzájemnému rozeznání se na velké vzdálenosti. Tým vědců z Queen Mary University of London studoval devět zakrslých koz a jejich potomstvo v průběhu několika let. Zaznamenávali hlasy kůzlat ve věku pěti týdnů a tyto nahrávky přehrávali jejich matkám s odstupem 12–18 měsíců.
Z výsledků zjistili, že tyto kozí matky byly nejenom schopné rozeznat svá mláďata po hlase ve věku pěti týdnů, ale pořád si je pamatovaly, a to i s odstupem roku a déle po odstavu, kdy byly chovány zcela odděleně. To naznačuje, že i v případě rozdělení kůzlat a jejich matek uchovává paměť koz specifické zvukové projevy a matky tak stále dovedou odlišit volání vlastních mláďat od ostatních zvířat ve skupině. Podle Dr. Brieferové studie ukázala, že zvířata si pamatují společensky důležité jedince a tato schopnost by mohla nejenom pomoci matkám – kozám udržet odpovídající společenské vztahy s jejich dcerami, ale mohlo by to být také určitou formou prevence před nakrytím koz vlastními syny.
Dlouhodobé rozpoznávání důležitých jedinců pomáhá u skupinových druhů udržovat odpovídající společenské vztahy. Což by mohlo být mnohem důležitější především u těch druhů, které prochází dlouhými obdobími oddělení, jako je migrace či hibernace, nebo žijí v komplexních společenstvích, jako třeba kozy.*
