Vřesová ovce je rozšířená zejména v Německu a Nizozemsku, kde oceňují jak její pastevní schopnosti, tak i nezaměnitelnou kvalitu masa. Zatímco v Nizozemsku se hojně chová její bílá varianta, ve středozápadní až severozápadní části Německa je známá v šedém zbarvení. Od roku 2002 se s chovem ovcí vřesových začalo také u nás. O uplatnění uvedeného plemene v tuzemsku jsme hovořili s předsedou Klubu chovatelů ovcí vřesových Filipem Vanclem z Dolní Kalné, který se svými vřesovkami vypásá louky ohrožené expanzními druhy otužilých plevelů na území Krkonošského národního parku.
Čím vás toto plemeno oslovilo a jaké jsou vaše chovatelské zkušenosti?
Vřesové ovce chováme na našem hospodářství v Podkrkonoší již deset let. Vřesovky jsou krásné, chytré, osobité, komunikativní a hodily se i k našemu smýšlení o krajině jako o kulturním prostředí, které je potřeba chránit a zvelebovat. Naplňují všechny naše počáteční představy dodnes. A v mnohém je i překonaly a mohu říci, že nás i postupně vychovaly a utvrdily v přesvědčení, že i tak stará plemena jako vřesovky mají v našem moderním světě své místo a dovedou nám pomoci v situacích, které bychom dnešními technickými prostředky řešili jen velmi těžko. Příkladem je program vypásání luk ohrožených expanzními druhy otužilých plevelů na území Krkonošského národního parku, kterého jsme se několik let s vřesovkami účastnili. Elegantně pastvou redukovaly výskyt starčeku a šťovíku alpského v místech, kde by bylo zapotřebí pravidelné činnosti několika desítek lidí, náročného svážení biomasy a její složité likvidace.
Z chovatelského hlediska jsou vřesovky zcela bezproblémové, jsou otužilé, nevyžadují stáj ani za krutých mrazů, kdy rtuť teploměru klesne až k 30 °C pod nulou. Vystačí si se senem, či senáží a minerálním lizem. V zimě jim přilepšujeme mrkví, jablky nebo vojtěškou a ovesnou zadinou. Bahnice jsou skvělými matkami, porody mají bezproblémové, jehňata jsou vitální a do hodiny po narození již pijí. Mortalitu jehňat máme minimální, aborty jsme zatím nezaznamenali. Odčervujeme obvyklými prostředky, péče o paznehty je běžná, stříháme jednou ročně zkraje léta.
Má podle vás toto plemeno ovcí u nás perspektivu většího rozšíření a proč?
Nedovedu si představit, že by vřesovky snesly tlak intenzivního chovu, a tak jejich masové rozšíření coby masného plemene můžeme vyloučit. V první řadě se jedná o extenzivní plemeno s potřebou volně se pohybovat po pastvině s členitým terénem a možností úkrytu v remízcích nebo podrostu. Jejich potenciál je na hospodářstvích provozovaných například v režimu agrolesnictví, jsou však vhodným plemenem do farmových chovů zvěře, do chovů v krajinně chráněných oblastech nebo naopak nacházejí uplatnění při rekultivaci krajiny. Devízou vřesovek je jejich schopnost spásat i tuhé plevele a náletové dřeviny, dále chodivost, nenáročnost a otužilost. Pro mne je přirozenější vidět v české krajině stáda ovcí z blízkých německých vřesovišť než koníků ze sibiřských plání nebo kravek ze Skotské vysočiny.*
Více se dočtete v červnovém čísle časopisu Náš chov.
