Plodnost a reprodukce patří k charakteristikám, které řeší každý chovatel, jenž potřebuje zajistit uzavřený obrat stáda a udržet ekonomiku svého chovu v černých číslech. Faktorů, které je ovlivňují je mnoho a zajistit jejich optimální souhru je velice náročným úkolem.
Plodnost a reprodukce začíná u produkce pohlavních buněk a jejich spojením se začíná vyvíjet nový život. Na počátcích chovu hospodářských zvířat bylo potřeba, aby se fyzicky spojil samec se samicí. S intenzifikací chovu bylo potřeba hledat nové způsoby, a tak přišla na svět inseminace čerstvým spermatem, později byl učiněn další krok a bylo možné sperma uchovávat zamrazené. Tím bylo dosaženo mety, při které se genetický materiál elitního samce mohl využít téměř kdekoliv na světě, a to i v době, kdy již tento plemeník nebyl mezi živými. Jak je to ale s „trvanlivostí“ takových inseminačních dávek? Na to se podívali australští vědci. A nebyla by to Austrálie, kdyby nešlo o ovce, nebo spíš o berany.
Docent Simon de Graaf ze Sydney Institute of Agriculture and School of Life and Environmental Sciences na University of Sydney uvedl, že jejich studie předvádí výbornou životaschopnost spermatu, které bylo dlouhodobě uložené v tekutém dusíku. Vzorky semene pocházely od berana, který byl v chovu rodiny Walkerovy, jež v současnosti chová osm tisícovek ovcí na farmě Woolaroo na Yass Plains a udržuje si těsný kontakt s šlechtitelským programem University of Sydney. Ti jeho semeno poskytli k zamrazení v 60. letech minulého století a vědci se jej po padesáti letech rozhodli otestovat.
Docent de Graaf připustil, že na tomto projektu ho nejvíce zaujalo hledisko reprodukční biologie a genetiky. Chtěli se podívat například na genetický pokrok, kterého bylo za padesát let šlechtění dosaženo. Stále probíhají snahy o vyšlechtění lepších a produktivnějších ovcí a tento experiment jim přinesl „materiál“ pro srovnání. Narozená jehňata měla na těle „vrásky“, které byly typické pro merino v polovině minulého století, což bylo dříve jedním ze selekčních znaků, který zvětšoval povrch kůže a zvyšoval výnos vlny. Nicméně, tento typ merina ztratil brzy na oblibě, protože kožní záhyby komplikovaly stříhání a zvyšovaly riziko napadení parazity.
Kolegyně docenta de Graafa, Dr. Jessica Rickard, dodala, že jsou přesvědčeni o tom, že se jedná o nejstarší životaschopné zmrazené semeno na světě a určitě jde o nejstarší semeno, které bylo použito k produkci potomstva.
Více si přečtete ve Farmáři č. 6/2020
