22.03.2001 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

V Austrálii cvičí psy pro práci s dobytkem

V závěru příspěvku o psech na výstavě zvířat PragaAgro 2000 v pražských Letňanech (Psí trial na zemědělském veletrhu), který byl uveřejněn ve Farmáři č. 12/2000 jsem slíbil rozhovor s Michalem Hrdličkou. Michal již delší dobu žije v Austrálii a zabývá se výcvikem ovčáckých psů pro práci se zvířaty. Nyní přijel navštívit svou rodinu a svého pobytu využívá mimo jiné pro předávání zkušeností s výcvikem ovčáckých psů. Ochotně odpověděl na mé otázky.

Jak jsi se do Austrálie dostal?
Přes Nový Zéland, kde jsem pobýval 8 měsíců, učil se jazyk a farmařit svobodným a progresivním způsobem. No a když jsem byl na tomto konci světa, byla by škoda se nepodívat do Austrálie. Objel jsem ji celou stopem a strávil tam jeden celý rok.

Jak dlouho tam žiješ?
S přestávkami asi tři a půl roku.

Cos tam dělal a co tam děláš nyní?
Hlavně okolo zemědělství. Pracoval jsem dlouhou dobu pro veterinární kliniku jako specializovaný paznehtář. Pak jako honák dobytka na farmě, kde bylo 7000 indických krav (Bos indicus) na rozloze tisíc čtyřista kilometrů čtverečních, cvičil jsem psy na práci s dobytkem, připravoval býky na výstavu, pomáhal při stříži ovcí, ale taky jsem třeba půl roku lovil žraloky a makrely na rybářské lodi nebo hlídal děti. Nakonec jsem zakotvil ve středisku pro výcvik psů pro manipulaci se zvířaty. Po návratu do Austrálie bych chtěl založit vlastní výcvikové středisko a cvičit psy.

Mohl bys popsat typické australské výcvikové středisko?
Žádné není typické, protože každé je jiné, hlavně podle oblasti, poptávce, dovednosti trenéra a jiných specifických podmínek. Popíši Vám středisko Trevor Matherson, které se nachází čtyři hodiny 4 hodiny jízdy autem na západ od Brisbane v Queenslandu. Trev cvičí border collie na práci s hovězím dobytkem. Doma jich má asi padesát. Asi patnáct chovných fen, čtyři psy, stále alespoň dva vrhy štěňat (kvalitní feny mají štěňata dvakrát ročně), pět dorůstajících psů pro vlastní potřebu a zhruba patnáct až dvacet cizích psů ve výcviku. O psy se stará sám, pouze manželka (učitelka v místní škole) má na starost štěňata. Dospělí psi jsou ustájeni ve dvoupatrových králíkárnách, jeden kotec má velikost asi jeden metr krychlový. Je to velmi praktické, a plně to vyhovuje. Štěňata a dorosty jsou ve vybetonovaných kotcích. Všichni psi se dvakrát denně venčí ve třech skupinách, štěňata, feny a psi. Není problém s rvačkami, protože psi jsou pod dozorem a uznávají autoritu člověka. Malá štěňata, dokud nezačnou pracovat, jsou venčena volně na dvoře, aby se seznámila s celým světem. Psi ve výcviku jsou cvičeni jedenkrát denně, pět dnů v týdnu. Ale jen asi 15 minut, neboť se déle nedokáží soustředit. Celý výcvik trvá přibližně 3 měsíce.

Kolik psů takové středisko vyprodukuje za rok? Jaká je po nich poptávka?
Poptávka je vysoká, denně drnčí telefony a stále někdo shání hotového psa. Dá se říci, že poptávka vysoce překračuje nabídku. No, a mimo těch střediskových se tu za rok vycvičí asi padesát psů jiných majitelů.

Kolik takových středisek v Austrálii je?
Nemnoho, prsty na obou rukou by vám stačily na jejich spočítání.

Jak jsi přišel na to, že právě tohle chceš dělat?
Mé oblíbené téma. Pracovní psi. Jak jsem na to přišel? Chtěl jsem mít koníčka jako práci, být svým vlastním pánem, dělat něco, co mě uživí, nedřít se (nebýt farmářem, ten to má v Austrálii těžký), být doma, mít čas na rodinu, pracovat pět dnů v týdnu a jiné zištné výhody. No a právě cvičení psů pro práci se zvířaty mě zaujalo a v tomto směru mi vyhovuje.

Jak jsi se to naučil?
Za to vděčím asi nejvíce své matce. Naučila mě se učit a být zvídavý. A potom je již jednoduché si v odborném časopise najít telefonní čísla, obtelefonovat pár významných chovatelů a trenérů, spřátelit se a naučit se co možná nejvíce a nejlépe. A protože tohle řemeslo v Austrálii dělají povětšině staří dědkové, tak s nadšením uvítali někoho mladšího.

Kolik psů jsi už vycvičil?
Strašně málo. První dva psy jsem zkazil a potom v různém stupni nastartoval, či dodělal asi osm dalších. Nejde o to KOLIK, ale spíše JAK - jak člověk umí číst psy, jak rozumí výcviku a jak se umí ovládat, a taky jakou má podporu okolí.

Jaké metody výcviku využíváš?
Hlavně se spoléhám na genetický potenciál. V Austrálii neznám boder collii co nepase. Psi jsou pracovní zvířata a jsou podle toho taky posuzována. Pokud pes nepracuje, je zastřelen.

Jaké rozdíly vidíš v metodách australských a evropských?
Jsem tu jen chvíli a neznám moc evropské metody. Tady v Česku je specifická situace, protože se zde míchají výstavní a pracovní linie, není zde tradice v používání pracovních psů, chov psů je svázán různými pravidly, nařízeními a neochotou zemědělců přijímat nové metody práce a taky je k tomu nic nenutí jako v Austrálii, kde přežije jen ten nejschopnější. Zde dostanou zemědělci dotace, či jim zavedou kvóty.

Děkuji za rozhovor
Radko Loučka

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down