Podle prognóz odborníků musejí domácí producenti v nadcházejícím období do roku 2013 počítat ještě s dalším poklesem produkce vepřového masa až na 370 tisíc tun živých prasat. Při reálně odhadovaném mírném zvyšování spotřeby vepřového, které se nyní pohybuje kolem 41 kilogramů, budeme stále více závislí na dovozech. Soběstačnost v samozásobení vepřovým masem se propadává pod osmdesát procent. Zřejmě se nedá očekávat, že bychom se odtrhli od pelotonu dovozových zemí, mezi něž podle čísel v celních statistikách patří Česká republika již od roku 2001.
Tradiční jarní cyklus seminářů pro chovatele prasat z dílny akciové společnosti Chovservis, který odstartoval v polovině března v Dřevci měl o měsíc později své druhé pokračování v Hodkovicích. Poslední ze třech plánovaných jarních seminářů s pracovním názvem Zdravý genofond – záruka zdravotní bezpečnosti potravin proběhl 18. dubna v Mekce výzkumu prasat v Kostelci nad Orlicí.
„Naším záměrem je přinést chovatelům nové poznatky a náměty pro správné chovatelské a podnikatelské rozhodování. Pouze nejvýkonnější farmy s dobrou organizační strukturou, využívající moderní technologie a vycházející ze špičkového genofondu mohou obstát v tvrdém konkurenčním prostředí,“ zahájil setkání s chovateli hlavní šlechtitel prasat pořadatelské hradecké firmy ing. Stanislav Neuman.
Perspektivy domácího šlechtění
V oblasti šlechtění prasat u nás působí vedle dvanácti domácích firem ještě tři zahraniční, které podle ředitelky Ing. Petry Škopové z Chovservisu, a. s., prodají inseminační dávky asi do dvaceti procent užitkových chovů, což v tržbách představuje řádově částku 30 000 000 Kč. „Podíl zahraničních firem na prodeji inseminačních dávek je problém, protože ze získaných prostředků se financuje šlechtění v rozmnožovacích a nukleových chovech. Plemenářská práce vyžaduje velké ucelené populace zvířat a z tohoto důvodu je tato oblast podnikání v některých zemích regulována zákony, které omezují počet podnikatelských subjektů. Například ve většině členských zemí Evropské unie působí jedna nebo dvě národní firmy pro šlechtění prasat. Jedině dostatečně velké firmy jsou totiž schopny hájit národní šlechtitelský program a mají ještě ekonomickou sílu pro expanzi do dalších zemí. V České republice je neúměrně silná konkurence českých i mezinárodních firem, které se velmi odlišují svou velikostí, rozsahem působnosti i majetkovými vztahy. Při této roztříštěnosti a malém počtu zvířat není možné do budoucna vytvářet takový tlak na šlechtění, aby české firmy mohly konkurovat v zahraničí. Bohužel, tento stav neprospívá ani chovatelům. Je třeba si uvědomit, že stlačení cen služeb je vždy na úkor budoucí kvality a tím i konkurenceschopnosti českého chovu prasat,“ řekla ředitelka o situace ve šlechtění prasat.
Ve svém vystoupení dále uvedla, že výsledky českého šlechtění jsou srovnatelné s výsledky v zahraničí. Hmatatelný rozdíl je podle ní v úrovni použitých technologií a v důslednosti péče o zvířata. To je důvod, proč nás v chovatelsky vyspělých zemích předhánějí o tři odchovaná selata na prasnici; u nás je tento ukazatel na úrovni 19,2 odchovaného selete. Na druhou stranu dosahujeme naprosto srovnatelné úrovně v produkčních ukazatelích. Z tohoto zorného úhlu jsou nejvýznamnější podíl hlavních masitých částí, přírůstky a výška špeku. Nárůst užitkovosti se ale negativně podepisuje na zdraví zvířat, která citlivěji reagují na stres a jsou méně odolná vůči onemocněním.
„Podle prognóz Evropské komise bude spotřeba vepřového masa i cena za jatečná prasata stoupat rychleji v nových členských zemích. To je příležitost i pro české chovatele. K tomu je ale nezbytně nutné zmodernizovat chovy, zvýšit produktivitu práce a zlepšit zdravotní stav v chovech. V oblasti šlechtění je nutné přizpůsobit se světovým trendům a mít silný národní program a silnou, nejlépe chovateli vlastněnou plemenářskou firmu, která bude schopná garantovat úroveň šlechtění a současně také čelit zahraniční konkurenci,“ sdělila na závěr Ing. Škopová.
Pro zlepšení reprodukce v chovech
Rozvoj plemenářské práce se neobejde bez výsledků specialistů z vědeckovýzkumných a pedagogických pracovišť. Na poli šlechtění prasat si akciová společnost Chovservis udržuje významné postavení. Řadu let spolupracuje se specializovaným pracovištěm Výzkumného ústavu živočišné výroby v Kostelci nad Orlicí. Od letošního roku jmenovaná firma navázala spolupráci také s nizozemskou společností Artificial Insemination Management Worldwide (AIM), která se specializuje na inseminaci prasat. Od nastolené spolupráce si východočeští plemenáři slibují zlepšení reprodukce v inseminačních stanicích a následně i v chovech.
„Současný stav reprodukce v českých chovech není jen problém reprodukce, ale také rychlost využití nových poznatků. Naším záměrem je zvýšit počet odchovaných selat přes kvalitní inseminační dávky. V našich výzkumných centrech jsme například zjistili, že s nárůstem morfologicky abnormálních spermií v inseminační dávce klesá počet selat ve vrhu. Z pohledu ekonomiky přitom nejde vůbec o zanedbatelné číslo. Vždyť s každými deseti procenty morfologicky defektních spermií v inseminační dávce chovatel přichází přibližně o půl selete ve vrhu. Proto investovat do špičkové genetiky má rozumné zdůvodnění. Špičková kvalita se odrazí v četnosti vrhu a vyšších přírůstcích selat za současně lepší konverze krmiva, což v součtu představuje úsporu i na krmných dnech,“ řekl zástupce nizozemské AIM Jean-Marie van Oort.
Společnost Artificial Insemination Management působí nejen v řadě evropských zemí, například ve Španělsku, Portugalsku, Řecku nebo Bulharsku, ale také v Brazílii, Mexiku, Kanadě nebo Jižní Africe. V rámci svých poboček v jednotlivých zemích AIM loni vyprodukovala více než pět milionů inseminačních dávek. „Prostřednictvím našeho klubu Chain of Knowledge si chovatelé mohou vzájemně vyměňovat zkušenosti. Čím více členů, tím jde více prostředků na podporu výzkumu s dopadem na zlepšení výsledků v praxi. Náš výzkumný program je zaměřen na hodnocení kvality spermatu, tedy aktivity, funkčnosti a morfologického utváření spermií, a na efektivitu, kde sledujeme potřebnou koncentraci spermií v inseminační dávce a děláme testy přežitelnosti spermií. V blízké budoucnosti se kvalita spermatu nebude hodnotit mikroskopicky, ale přes počítač. Vyhodnocení rozhodujících ukazatelů jako jsou pohybová aktivita a morfologické abnormality spermií by mělo být přesnější,“ dodal Jean-Marie van Oort.
Zdraví prasat je problém
Z ekonomického hlediska je v chovech prasat nejvážnější komplex respiračních chorob prasat (PRDC). Jde o celosvětově často rozšířené onemocnění, které je výsledkem souhry infekčních agens, podmínek prostředí a výživy.
„Důležitým primárním patogenem respiračního traktu prasat v našich chovech je virus PRRS, který společně s dočasnou imunodeficiencí usnadňuje patogenní působení dalších virů jako například SIV, PRCV, PCV a zejména pak bakterií. Z nich je problémem druh Mycoplasma hyopneumoniae, která je významným faktorem vzniku sekundárních bakteriálních infekcí způsobených nejčastěji druhy Pasteurella multocida, Streptococcus suis a ojediněle Haemophilus parasuis nebo Bordetella bronchiseptica,“ zahájil své vystoupení prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.
Z jeho prezentace vyplynulo, že šance na to, abychom se zbavili bakterie Mycoplasma hyopneumoniae, která je původcem enzootické pneumonie prasat, nejsou velké. Účinný zásah znesnadňuje i dlouhá inkubační doba (až osm týdnů), po níž se pouze u mladých zvířat začínají objevovat klinické příznaky v podobě sporadického, neproduktivního kašle. K šíření infekce v chovu dochází prostřednictvím starších prasat, a to nejenom vlastním kontaktem, ale i mechanicky a větrem na vzdálenost až 15 km.
„Výsledky monitoringu na Mycoplasma hyopneumoniae ve šlechtitelských chovech z roku 2005 ukázaly stoprocentní prevalenci. Z toho vyplývá, že obdobný výsledek lze očekávat i v rozmnožovacích chovech a následně i v navazujících chovech užitkových. Při patologicko-morfologických vyšetřeních nemocných prasat jsme nalézali jmenovaného patogena v plicích téměř všude, nikoli jen v místě tradičně uváděných změn v apikálních a kardiálních plicních lalocích. Nejpřesnější důkazy o přítomnosti či nepřítomnosti hledaného agens nám podá jen diagnostika v laboratoři. Na přímý průkaz původce existuje několik metod, nám se osvědčila diagnostika metoda nested PCR, kterou je možné zachytit dokonce i jedinou bakteriální buňku. Nepřímý průkaz Mycoplasma hyopneumoniae je pak založený na přítomnosti protilátek metodou ELISA,“ konstatoval uznávaný specialista.
Na otázku, jakou strategii tlumení Mycoplasma hyopneumoniae v našich chovech použít a jakou taktiku zvolit proti PRDC, brněnský profesor odpověděl: „Trvalým cílem by mělo být snížení infekční dávky původce v chovu. Musíme začít u prasnic, kde bychom se měli snažit o snížení počtu bakterií v organismu nosičů. Pozornost se musí věnovat prasničkám, které by se měly zařazovat do chovu jako negativní po přeléčení antibiotiky. Nejčastěji se využívají kombinace vakcinace s antibiotiky. Obojí musí být systematické, jinak se situace stabilizuje pouze dočasně a do budoucna hrozí další vlny infekce. A pokud jde o problém PRDC, musí se řešit komplexně, za aktivní účasti chovatele, veterinárního lékaře, poradců a laboratoře schopné provést veškerá vyšetření. Bez této spolupráce není možné eliminovat základní příčiny, které se na komplexu respiračních chorob prasat podílejí.“
