V rámci zdraví zvířat, které bylo jedním ze dvou klíčových témat podzimního semináře pro chovatele skotu v Bělčicích, se hovořilo také o možnostech vakcinace a využití antibiotik v chovech skotu. Přednášejícím na toto téma byl MVDr. František Tulis, který dvanáctým rokem provozuje soukromou veterinární praxi.
V úvodu prezentace zaznělo, že vakcinace je velmi dobrý nástroj k omezení vlivu infekčních agens v chovu.
„Přínosem aktivní imunizace je jednak snížení nemocnosti a úhynu, jednak omezení spotřeby léčiv a zvýšení úrovně pohody zvířat, což ve finále přináší chovateli ekonomický efekt. Podle některých studií je nejvyšší návratnost investic při vakcinaci proti respiračnímu syndromu skotu (BRD). Při vakcinaci na bovinní virovou diarrhoeu (BVD) je důležitá testace antigenu, protože zvířata, která jsou trvalými přenašeči BVD velmi slabě reagují na vakcinaci a musí se proto ze stáda vyřadit,“ sdělil v úvodu svého vystoupení MVDr. František Tulis.
Z prezentace také vyplynulo, že ve veterinární praxi se nejčastěji využívají živé atenuované vakcíny, které obsahují živého oslabeného původce (většinou virus), nevyvolávají klinické příznaky onemocnění a navozují výraznou imunitní odpověď. A dále inaktivované vakcíny s mrtvým původcem onemocnění (především bakteriemi, ať už celými nebo jejím toxinem). Používají se také markerové vakcíny, například proti infekční bovinní rinotracheitidě (IBR) či na bovinní virovou diarrhoeu (BVD).
„Dnes máme vakcíny, které jsou účinné proti původcům vyvolávajícím invazi nebo infekci zvířat. Vakcinuje se proti virům BVD, IBR, BRSV, PI3, dále baktériím Escherichia coli, Salmonella, Clostridium chauvoei, toxinům Clostridium perfriengens toxoid, Histophilus somni, mykózám i parazitům vyvolávajícím kryptosporidiové infekce, plicní červivost či toxoplasmozu. Podle výroby lze vakcíny rozdělit na komerční a autogenní. Osobně upřednostňuji komerční vakcíny, které mají ověřenou účinnost a jsou bezpečnější. Současně obsahují nejčastější patogenní typy původce a často jen jejich části jako jsou antigeny typu toxoid, glykoproteiny či leukotoxiny. Autogenní vakcíny mají jednodušší konstrukci bez ověření její účinnosti a bezpečnosti. Podle mne je lze zvažovat v chovu s uzavřeným obratem stáda s tím, že výroba autogenní vakcíny by měla navazovat na velmi dobrou diagnostiku v chovu,“ vypočítal dále MVDr. Tulis.
Strategie, která spočívá v předání protilátek prostřednictvím matek navozuje pasivně získanou imunitu potomstva a podle přednášejícího se uplatňuje například proti klostridiovým infekcím, kryptosporidiím, BRD či BVD. Naproti tomu aktivní imunizace reprezentuje vakcinaci jednotlivých kategorií zvířat a využívá se proti infekční bovinní keratokonjunktivitidě, leptospiře, klostridiových infekcích, BRD, BVD, IBR, koronavirům, mastitidě, Q-horečce a trichofytóze.
„Odpověď na vakcínu je dvojího typu. Jednak humorální neboli celková s tvorbou protilátek, které působí v celém těle, jednak lokální s odpovědí na sliznicích. U telat se nejčastěji využívá intranazální aplikace vakcín proti bovinnímu respiratornímu onemocnění. Mastitida se nově vakcinuje intradermálně s využitím speciálního bez jehlového aplikátoru, kdy se při menším množstvím antigenu vytváří větší množství protilátek a stimuluje se i buněčná odpověď. Pokud jde o zásady vakcinace, primárně je určená pro zdravá zvířata, V období vakcinace by zvířata měla mít klid, jinak dochází ke snížení imunitní odpovědi. Pokud jde o optimální termín vakcinace, u mláďat obecně je to v době takzvaného imunitního okna, kdy dochází k poklesu mateřských protilátek. Dále je třeba vědět, že příliš častá vakcinace může vést k antigenní toleranci, bez reakce na antigen. Dobrá imunitní odpověď vyžaduje čas, raději podat více antigenů najednou, než jednotlivě a často. Odstup mezi různými vakcínami je standardně dva týdny, přičemž mezi dávkami jedné vakcíny je to jednadvacet až pětačtyřicet dní podle výrobce a adjuvans. Měli byste vědět, že univerzální vakcinační schéma neexistuje. Musíte vycházet z podmínek daného chovu, zdravotního stavu zvířat a zastoupení patogenů, které máte ověřené diagnostikou. Současně musíte zohlednit potřeby a možnosti chovu, včetně rychlosti obratu zvířat,“ shrnul přednášející.
Ve své druhé přednášce se MVDr. František Tulis věnoval otázce použití antibiotik v chovech skotu. Uvedl, že podle nové kategorizace antibiotik, která vychází z novely zákona o léčivech, se antibiotika řadí do čtyř kategorií. Antibiotika v kategorii A nejsou registrovaná pro veterinární užití. Do kategorie B spadají léčiva s indikačním omezením a patří sem chinolony, 3. a 4. generace cefalosporinů a polymixiny. V kategorie C jsou tzv. antibiotika druhé volby, přičemž prvoliniová antibiotika jsou v kategorii D
„Ohledně použití antibiotik je třeba vědět, že profylaxe neboli preventivní podání léčiv zdravému zvířeti je zakázané. Povolena je metafylaxe, která zamezuje šíření infekce ve skupině zvířat. Pokud jde o zaprahovaní krav, řadí se do profylaxe s tím, že lze využít antibiotika selektivně. Samozřejmě, že i užití antibiotik k selektivnímu zaprahování si před kontrolními orgány musíte obhájit. Zatím se stále mohou používat tři skupiny léčiv, a to cefalosporiny 3. a 4. generace, chinolony a makrolidy. Ochranná lhůta je doba od posledního podání veterinárního léčivého přípravku po okamžik, kdy lze od zvířat získávat potraviny. Rezidua se vyšetřují u všech zvířat poražených na jatkách i mimo prostor jatek, stejně jako i u handicapovaných zvířat. Řeší se nejen nadlimitní množství reziduí, ale i podlimitní množství antibiotik,“ vzkázal na závěr přednášející účastníkům semináře.
Více se dočtete v listopadovém čísle časopisu Náš chov.*
