19.03.2002 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vakcinace koní – aktuální problematika majitele koně

První čtvrtletí každého nového roku je spojeno u chovatelů koní se začátkem hřebení, sestavením připouštěcího plánu a profylaktickými opatřeními zabezpečující zdraví koní. Je to období prevence infekčních onemocnění – provádění vakcinace. Je dobré si včas uvědomit, kdy a čím koně vakcinovat.

Infekční onemocnění jsou významným problémem, který ohrožuje nejen ekonomiku chovu, ale v určitých případech i jeho samotnou existenci. Hlavní nebezpečí přitom nepředstavuje např. hromadně (epizooticky) probíhající chřipka koní, která se díky široké řadě účinných vakcín a důsledné péči věnované příslušnému vakcinačnímu programu dostala pod velmi dobrou kontrolu. Každé její vzplanutí je okamžitě registrováno jak Státní veterinární správou tak i chovateli a následně je diagnostikován původce. Rovněž obávané nákazy minulosti, jako infekční anemie, vozhřivka nebo hřebčí nákaza, nepředstavují díky každoročnímu vyšetřování na začátku nové sezóny aktuální riziko.
Za zdraví koní a provedení potřebných vakcinací ve správných termínech je sice zodpovědný majitel zvířete, ale úkolem specialisty nebo ošetřujícího spádového veterinárního lékaře by měla být i preventivní činnost u každého majitele koně, to znamená na dodržení správného vakcinačního schématu upozornit a jeho dodržování kontrolovat. Přesto se bohužel stále setkáváme s majiteli koní, kteří očkování považují za zbytečnost nebo nutné zlo a tahání peněz z jejich kapes. Svůj omyl a nesprávný pohled na tuto problematiku však majitel dříve nebo později zjistí, když. bude chtít např. veterinární potvrzení nutné k přesunu zvířat při prodeji, připouštění, účasti na svodu, výstavách apod. Ještě horší zjištění ho však potká při propuknutí infekčního onemocnění. Chřipka koní sice životu nebezpečná není, ale terapie a následná rekonvalescence koně stojí několikanásobně více než preventivní vakcinace. Ještě horší situace může nastat při propuknutí onemocnění zvaném tetanus koní, protože toto onemocnění již bezprostředně ohrožuje život koně. Proto by v imunitě proti tetanu měli být i ti nejobyčejnější koně pohybující se např. celoročně pouze v pastevních areálech.

Problematika klisen

Mnohem závažnější jsou infekce se stálou prevalencí v populaci koní nebo endemicky se vyskytující infekční onemocnění. Mezi výše jmenované patří koňské herpesviry EHV –l a EHV-4 způsobující onemocnění známé jako rinopneumonitida. Tato nemoc se projevuje u březích klisen zmetáním v druhé polovině březosti a u ostatních kategorií koní onemocněním dýchacího aparátu. Existuje rovněž paralytická forma, která však zatím u nás nebyla diagnostikována. Tato choroba je nebezpečná zejména proto, že se objeví náhle a postihne jen několik stájí. Při akutním vzplanutí není výjimkou, že ztráty úmrtím hříbat jsou vyšší než 50 %. Další ztráty vznikají následnou uzávěrou a izolací stáje, zákazem přesunu, prodeje a připouštění zvířat, dezinfekcí, nouzovou vakcinací a revakcinací a nuceným půlročním zákazem exportu koní.
Vakcinace proti rinopneumonitidě je předmětem celé řady diskusí. Používají se inaktivované vakcíny oproti oslabeným živým vakcinám. Tyto vakcíny vykazují nižší titry protilátek. Důvodem je možnost opětovného nabytí virulence oslabeného kmene pasážováním na vnímavých klisnách. Je nutno podtrhnout význam správné vakcinace a pravidelné revakcinace. Nelze očekávat ochranu latentně infikované klisny, která je vakcinována poprvé až za březosti. Jako optimální se pro naše podmínky jeví inaktivované vakcíny proti celému komplexu respiračních onemocnění (včetně obou kmenů EHV-1 a EHV-4) revakcinované každé tři měsíce. Pro tuto vakcinaci mluví vyrovnaná hladina protilátek v rámci stáda. Jinou alternativou je individuální vakcinace každé klisny v pátém,sedmém a devátém měsíci březosti. Ta zajišťuje optimální hladinu protilátek v nejohroženějším období gravidity, nevýhodou je však složitější organizace vakcinace v rámci stáda. Rovněž hladina protilátek je v rámci skupiny nevyrovnaná.
Samotná vakcinace ovšem vzhledem k charakteru herpesvirů neposkytuje 100% ochranu stáda. K zajištění ochrany chovu je nutné přistoupit i k organizačním opatřením, která snižují rizika vyplývající z přesunu různých kategorií koní v rámci chovu – obzvláště z kontaktu s mladými koňmi. Největším rizikem pro březí klisny jsou jejich odstavená hříbata, která představují rezervoár viru. Tyto kategorie je nutno důsledně separovat a organizovat odchov odděleně – nejlépe na dvou různých místech. Při přísunu cizích klisen je nutné nezbytné, alespoň krátkodobé (nejméně 10 denní) oddělené ustájení neboli karanténa, aby bylo možno zachytit případné onemocnění ještě před přímým kontaktem s ostatními jedinci ve stáji.

Problematika hříbat

Novorozené hříbě je odkázáno na přísun protilátek kolostrem. Aktivní imunitní odpovědi je schopno poměrně pozdě - až ve třetím nebo čtvrtém měsíci stáří. Nemůžeme proto počítat s jejich vakcinací jako ochranou proti infekčním onemocněním. Kvalita mleziva zde proto hraje velmi důležitou roli. Na jakost kolostra má vliv celá řada faktorů. Hladina imunoglobulinů – protilátek v kolostru vzrůstá s věkem a vrcholí v období třetího a čtvrtého porodu. Velmi důležitým faktorem ovlivňující kvalitu kolostra je výživa vysokobřezí klisny. Se vzrůstající potřebou živin v poslední fázi gravidity však klesá kapacita zažívacího traktu, který je omezován narůstajícím plodem. Je proto nezbytně nutné klást zvýšené požadavky na přísun pouze kvalitních komponentů krmné dávky. Základem KD je kvalitní luční seno (v množství 85 % z KD) a 15 % jadrného koncentrátu složeného z ovsa, pšeničných klíčků, melasy, otrub, slunečnice a lněného semene. Nesmíme zapomenout na přísun minerálních látek, hlavně Ca, P, Mg, S, Zn a Se ve vyrovnaném poměru. Tyto látky musí být v dostatečném množství zastoupeny v depotních orgánech. Hladinu vápníku a množství imunoglobulinů ovlivňuje také vitamin D3. Je proto doporučováno podat tento vitamin klisně tři dny před termínem hřebení např. ve formě Combinalu AD3 per os.
Kvalita kolostra je pro hříbě často rozhodující, zkušený chovatel si proto jeho kvalitu zjišťuje měřením specifické hmotnosti. Pro větší chovy se doporučuje mít stále k dispozici zamražené kolostrum starších klisen pro případy špatné jakosti u mladých klisen nebo dokonce náhlého deficitu v případě uhynutí klisny po porodu.
Pro přísun protilátek kolostrem je podstatná spíše doba napití než jeho absolutní množství. Důležité je dodržet požadavek co nejčastějšího sání do 12 až 24 hod po porodu (p.p.) než jednorázové napojení např. 1,5 litrem mleziva .Významný pokles nemocnosti je možno dosáhnout aplikací séra ihned po narození, čímž zabezpečíme přísun nejen protilátek, ale i imunoglobulinů. Dalšími preventivními kroky jsou zoohygienické podmínky v porodním boxu, minimální prašnost prostředí, eliminace stresu a včasné protiparazitární ošetření klisen. Monitorování tělesné teploty hříběte a klisny rovněž může přispět k diagnostice onemocnění již v prodromálním stádiu.
Aktivní imunizaci hříbat je dobré načasovat na období po odstavu, kdy se doporučuje imunizace polyvalentními vakcínami proti chřipce a tetanu.

Vakcinace koní

Základem správné vakcinace je dodržení vakcinačních schémat. Při nedodržení termínů tzv. základního očkování a přeočkování v intervalu kratším než 9 měsíců je imunita slabá a může dojít k propuknutí onemocnění. Imunizaci sportovních koní proti EHV nepovažuji za nezbytnou. Z hlediska složení vakcín je výhodnější a ekonomičtější používat kombinace chřipka + tetanus, než chřipka + RPK a tetanus očkovat zvlášť. Pokud jsou chovní koně ustájeni společně se sportovními, měli by být všichni imunizováni i proti RPK.
Samostatnou kapitolu tvoří vakcinace proti trichofytóze – plísním. Pokud vakcínu použijeme léčebně, dojde k vymizení klinických příznaků a nákaza se přestane šířit na další koně. Nákaza však ve stáji propuká u nově přivedených nevakcinovaných koní. Postvakcinační imunita se ztrácí do dvou let a proto se může toto onemocnění znovu objevit, protože přežívání plísňových spor je dlouhodobé (roky).
Při preventivním očkování živými vakcínami se může objevit u některých koní lokální reakce, která vytváří aktivní ložisko a tím dochází k šíření spor do prostředí a postrojového materiálu. Situaci by mohly řešit inaktivované vakcíny, které však ne vždy plnohodnotně pokrývají celé spektrum dané stáje –chované koně.

Vakcinační schémata vakcín používaných k imunizaci koní v ČR

Doporučení odborníků
Odborná komise pracovníků VFU Brno zaslala na SVS Praha doporučení ke stanovení podmínek vakcinace pro koně zúčastňujících se hromadných akcí pořádaných na území ČR v roce 2002 tak, aby nedocházelo k nedorozuměním mezi pracovníky veterinárního dozoru a chovateli při přejímce zvířat.

1. Není-li pořadatelem akce nebo SVS stanoveno jinak, musí být kůň zúčastňující se hromadných akcí vakcinován pouze proti influenze
2. V době konání akce musí uplynout nejméně týden od ukončené primovakcinace
3. Primovakcinací se rozumí dvě aplikace vakcíny v odstupu 4 až 8 týdnů
4. Primovakcinaci je nutné provádět vakcínou od stejného výrobce
5. Na revakcinaci lze použít jinou vakcínu než pro primovakcinaci.
6. Nejdelší interval pro revakcinaci je dán doporučenou dobou pro revakcinaci u poslední použité vakcíny, nejdéle však do 12 měsíců
7. Zkrácení revakcinačního schématu je přípustné
8. V případě, že revakcinace nebyla prováděna kontinuálně v předepsaných termínech, je nutné koně znovu primovakcinovat

MVDr. Jaroslav Dražan
VFU Brno

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down