Zajištění dlouhodobé životaschopnosti zemědělských podniků, podpora jejich příjmů a využívání postupů příznivých pro životní prostředí, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji i spravedlivější rozdělení bruselských peněz a také zjednodušení i omezení byrokracie – to jsou některé z proklamovaných hlavních cílů poslední reformy společné zemědělské politiky. Její aplikace v praxi jednotlivých členských států je i v oblasti přímých plateb dosti rozmanitá.
Jednota v rozmanitosti je jedním ze známých sloganů Evropské unie, kterým bere na vědomí, přiznává a vyzdvihuje rasovou, národnostní, kulturní a náboženskou heterogenitu společenství. Velká rozdílnost je i v zemědělství jednotlivých členských států, zejména v průměrné výměře farem. Poslední reforma společné zemědělské politiky (SZP) platnost zmíněného sloganu v agrární oblasti výrazně posiluje. Vzhledem k tomu, že dlouhá jednání o její podobě nevedla ke konečnému schválení jednotných pravidel všemi státy unie, vznikl jakýsi z gastronomie známý švédský stůl. Z něj si každý z 28 „strávníků“ vybírá z nabízených možností. Jsou tu samozřejmě i určitá omezení daná dispozicemi a dietou konzumenta – tedy zejména tím, k jaké skupině daný stát patří, a výší přidělených prostředků. Výsledky výběru nahlásily členské země Evropské komisi, která je více méně vzala na vědomí. Její schválení je v této oblasti nutné pouze pro překročení nařízením č. 1307/2013 dané hranice podílu plateb vázaných na produkci a další opatření, o něž si státy rozšíří paletu možných činností spadajících do ozelenění (greeningu).*
