Poruchy reprodukce mají široké spektrum příčin. V poslední době se dostává do popředí zájmu negativní dopad polutantů zamořujících životní prostředí. Významnou roli tu hrají „věčné chemikálie“ – látky stabilizované fluorem. Jejich vlivu neuniknou lidé ani zvířata.
S reprodukcí chovy hospodářských zvířat stojí a padají a udržitelná ekonomika chovů je bez reprodukce na náležité úrovni nemyslitelná. Chovatelé to dobře vědí a je jim jasné, že reprodukce zvířat závisí na gordickém propletenci mnoha rozličných faktorů. Významnou roli sehrávají genetické dispozice, zdravotní stav, kondice a úroveň výživy. Při problémech v reprodukci nesmíme zapomínat ani na negativní vlivy životního prostředí. Ty však často opomíjíme i ve vztahu k plodnosti lidské populace. Jen málokdo se pozastaví nad skutečností, že se v České republice rodí 6,2 % dětí po umělém oplodnění „ve zkumavce“. Obvykle to nespojujeme s faktem, že jsme zaplnili svět koktejlem cizorodých látek, o jejichž spektru a vlastnostech máme jen útržkovité informace. V poslední době se stále jasněji ukazuje, že negativních vlivů polutantů na reprodukci nejsou ušetřena ani hospodářská zvířata.
Perfluorované a polyfluorované alkyly tvoří jen malou část spektra polutantů, jimž jsou lidé i zvířata vystaveni. Celkový počet látek z této skupiny označované často zkratkou PFAS (z anglického per- and polyfluorinated alkyl substances) se ale odhaduje na 12 000 a při volnější definici dokonce až na sedm milionů. Ročně jich jen v Evropě unikají do životního prostředí desetitisíce tun. Jsou mezi nimi látky víceméně neškodné. Některé, např. antidepresivum Prozac, se dokonce využívají jako léky. U dalších není o toxicitě pochyb a jejich používání už bylo zakázáno. To ale neznamená, že tyto látky zmizí ze světa. Jednou z jejich dominantních vlastností je totiž vysoká stabilita. Ne nadarmo si vysloužily označení „forever chemicals“ čili věčné chemikálie. Vzhledem k tomu, že se začaly vyrábět ve 40. letech minulého století a našly široké použití, vyskytují se dnes prakticky všude, tedy v půdě i rostlinách, potravinách a krmivech, ve vodě a také v organismu lidí a zvířat.
Pro článek byly využity poznatky získané v rámci řešení výzkumného projektu MZe QL24010123.
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.,
Ing. Tereza Žalmanová, Ph.D.,
Ing. Šárka Prokešová,
Ing. Beáta Močáryová,
Ing. Kristýna Hošková, Ph.D.,
Ing. Tomáš Kott, Ph.D.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha
Kontakt: petr.jaroslav@vuzv.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 2/2024.*
