Dlouholeté spory o zvířata v tzv. farmových chovech ukončil až loni zákon č. 166/ 1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů. Ten jasně říká, že za hospodářská zvířata (tj. zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům) se považují také „zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu“. Státní veterinární správa ČR (SVS) proto letos vydala Metodický návod OZ č. 8/ 2000, kterým stanovila veterinární podmínky v takových chovech.
„Náš řád farmových chovů jelenovitých, schválený Ústřední komisí na ochranu zvířat (ÚKOZ), byl jedním ze základních podkladů pro zpracování zmíněného materiálu. Konkrétně vznik přílohy návodu číslo 2 je pak výsledkem společného úsilí Asociace farmových chovů jelenovitých ČR, SVS a ÚKOZ,“ vysvětlil našemu týdeníku prezident Asociace Ing. Luděk Bartoš, DrSc. Návod je podle něho velmi důležitý právě v tom, že slouží k jednotnému postupu okresních a městských veterinárních správ v tomto stále tolik diskutovaném druhu podnikání.
Materiál obsahuje jednak obecná ustanovení pro farmové chovy, jednak jsou k němu postupně vydávány speciální přílohy pro farmové chovy jelenů, daňků a muflonů, farmové chovy prasatovitých, farmové chovy kožešinových zvířat a farmové chovy pštrosů, druhů emu i nandu. Zásady jsou zpracovávány v souladu s předpisy platnými v ČR a podle požadavků vyplývajících z mezinárodních dohod, které ČR už přijala. Logickou přílohou návodu je také § 19 zákona č. 23/ 1962 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který kompletně vyjmenovává srstnatou a pernatou zvěř.
Co je farmový chov?
Obecná část návodu vysvětluje, co to vlastně je farmový chov: Jde o podnikatelský způsob chovu zvěře a jiných druhů zvířat v systémech, při nichž jsou zvířata chována v takových počtech (nebo hustotě, nebo za takových podmnínek či na takové úrovni produkce), že jejich zdraví a životní pohoda závisí na bezprostřední péči člověka. Zvířata takto chovaných druhů jsou zvířaty hospodářskými, zdůrazňuje návod. Jsou využívána pro produkci chovného materiálu do jiných farmových chovů nebo pro výrobky živočišného původu. Pokud se jedná o jedince druhů ve volnosti považovaných za zvěř, musí být označeni a evidováni a nesmí se lovit ani vypouštět do honitby (oplocený pozemek farmového chovu není považován za pozemek honební). Zákon č. 246/ 1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání stanovuje usmrcování zvířat pro hospodářské účely pouze porážením (omráčením a následným vykrvením) - a to jak na jatkách, tak při dodržení stanovených podmínek i na farmě.
Požadavky a podmínky:
Obecně a specificky
Návod ovšem specifikuje i pojmy jako chov zvěře pro myslivecké účely, zájmový chov a stanice pro hendikepované živočichy. V této chvíli postačí konstatování, že jejich hlavní „pracovní náplň“ se zcela liší od důvodů, proč jsou zakládány chovy farmové.
Důležitou součástí materiálu je vymezení požadavků na základní vybavení farmových chovů. Ty se týkají oplocení, prostorů pro zvířata (ustájovacích či výběhových), doprovodných prostorů (pro skladování krmiva a steliva, odpadů a technologických prostorů) a prostorů veterinárně - hygienické ochrany. V tomto případě jde o prostory pro manipulaci se zvířaty při veterinárních zákrocích a speciální prostory pro získávání, skladování a veterinární prohlídku živočišných produktů.
Samostatně jsou návodem dány rovněž podmínky péče o zvířata ve farmovém chovu, ochrany jejich zdraví a již výše zmíněný způsob porážky, získávání masa a zvěřiny a ostatních částí.
Příloha týkající se farmových chovů jelenů, daňků a muflonů se detailně věnuje prostředí těchto chovů, přemísťování zvířat, získávání zvěřiny, získávání pantů (nezralých parohů), ochraně zdraví, veterinárnímu dozoru a změnám fenotypu a genotypu. Většinu těchto klíčových článků má i příloha týkající se farmových chovů prasatovitých.
Jiří Křepelka
Náš chov
