Farmové chovy zvěře se staly součástí Evropskou unií podporovaných aktivit na venkově, zahrnujících mimo jiné i agroturistiku. Základní význam chovu daňčí a jelení, případně mufloní zvěře spočívá v údržbě krajiny pastvou trvalých travních porostů, kterých se snižujícími se stavy tradičních hospodářských zvířat stále přibývá. Zvyšují se ale i počty farem, které vedle produkce plemenných zvířat nabízejí také kvalitní maso. Nabízí se tak možnost zaplnit mezeru po produktech farmově chovaných zvířat na trhu, a to jak v podobě masa, tak i specialit pro studenou kuchyni.
Na počátku je třeba zdůraznit, že s moderním pojetím chovu jelenovitých na farmách začali chovatelé na Novém Zélandu již asi před padesáti lety. Investovali nejen do technologií a kvality plemenných zvířat, která jsou původem z Evropy, ale také do propagace masa a výrobků z farmově chované zvěře. A s využíváním metod řízené reprodukce, tj. inseminace a embryotransferu se dostali na podobnou úroveň, jako naši chovatelé skotu a prasat. Přísnou selekcí podle stanovených plemenných hodnot novozélandští farmáři vyšlechtili vysoce užitková zvířata, a to jak z pohledu kvality masa, tak pantů i zralého paroží.
Příklad z Nového Zélandu inspiroval chovatele po celém světě. Příznivá situace je také v České republice, kde se faremně chovaná zvěř od roku 1999 legislativně řadí mezi hospodářská zvířata. V současné době se na 370 domácích farmách chová více než 10 650 zvířat. Z tohoto počtu se na 209 farmách chová 6532 daňků skvrnitých, jeleni (lesní i sika) se v počtu 3 126 kusů chovají na 80 farmách, na 57 farmách se eviduje celkem 811 muflonů a konečně na čtyřiadvaceti chovají bezmála 200 kusů černé zvěře (divokých prasat). Většina zvířat samičí populace bývá základem nových farem nejen u nás, ale i v zahraničí, například v Polsku nebo některých pobaltských zemích. Zvyšují se ale i počty farem, které vedle produkce plemenných zvířat nabízejí také kvalitní maso. Vždyť farmář je schopen garantovat nejen původ a věk poraženého zvířete, ale také bezpečnost produktu. Nezanedbatelnou výhodou je i to, že maso zvěře z farem lze na rozdíl od zvěřiny dodávat do tržní sítě čerstvé po celý rok bez omezení. Jednoduše proto, že farmář si může porážku naplánovat, aniž by se musel ohlížet na dobu hájení, která skýtá zvěři ve volnosti ochranu v době kladení a odchovu mláďat. V neposlední řadě je to i výživa farmově chovaných zvířat postavená na využití přirozených zdrojů krmiv, jejímž výsledkem je maso v biokvalitě. Vzhledem k věku porážených zvířat (u daňků v 15 až 18 měsících, u jelenů již od šesti měsíců) si maso s nízkým obsahem tuku a cholesterolu a naopak vysokým obsahem bílkovin, omega3 mastných kyselin a železa zachovává velmi jemnou strukturu.*
Více se dočtete v některém z připravovaných čísel časopisu Náš chov
