Ve zvlněné krajině na jižním úpatí Ždánického lesa, kde se stéká říčka Trkmanka
se Ždánickým potokem, leží Ždánice, město v okrese Hodonín. O strategickém i hospodářském významu obce svědčí skutečnost, že již v první písemné zmínce z roku 1349 jsou uváděny Ždánice jako „statky s hradem, městečkem, vinicemi, pastvinami, mlýny a právem církevního patronátu“. V severní části katastru města v údolích Šraňky a Habrůvky naleznete lokalitu Motýlí ráj, a právě zde a v blízkém okolí hospodaří Michal Valenta s rodinou, který získal zlatou medaili ve čtvrtém ročníku programu Asociace soukromého zemědělství ČR Pestrá krajina.
Hospodář je původní profesí strojař (programátor obráběcích strojů) a k zemědělství se dostal oklikou přes ekologii. Biologové (pracovníci Entomologického ústavu Akademie věd ČR) objevili vzácnost lokality dnešního Motýlího ráje a na základě jejich důkladně provedeného výzkumu a pozorování zde byl potvrzen výskyt 84 druhů denních motýlů představujících více než polovinu druhů všech denních motýlů na území našeho státu. Geologie, klima, různorodé a šetrné hospodaření v minulých staletích umožnilo zachovat velmi cenný biotop s výskytem mnoha chráněných živočichů a rostlin.
Pro záchranu ráje
Znárodněním se v lokalitě přestalo hospodařit, téměř celý prostor zarůstal náletovými dřevinami a vzácné druhy začaly mizet. Pohyb výzkumníků v krajině, seznámení se s důležitými procesy v daném území a potřeba zachování a obnovy vzácného území zaujala Michala Valentu natolik, že založil občanské sdružení pod názvem Pro záchranu motýlího ráje. Jedním ze zásadních prvků ochrany a obnovy je řízené spásání. Od roku 2008 se věnoval území současný hospodář jako dobrovolník, odstraňoval nežádoucí nálety, pořídil ovce
a kozy na spásání. Ochranářská duše, selské geny zděděné po matce a přání začít se plnohodnotně starat o dědictví předků přivedlo Michala Valentu k rozhodnutí začít v daném území šetrně hospodařit. Původních pět ovcí a čtyři kozy se rozrostly na chov o 120 kusech oveček a 40 koz masných plemen. Rodinná farma Motýlí ráj dnes hospodaří na 40 hektarech převážně trvalých travních porostů se záměrem zachovat původní vzácnou krajinu a zastavit degradaci suchých stepních travin včetně chráněných rostlin a živočichů. Rodina vysázela stovky stromů a pečuje o pozůstatky starých sadů. Pořídili nezbytnou techniku a s citem
pro začlenění do krajiny vybudovali seníky a pastevní zázemí.
Smírčí kříž
Násilná kolektivizace po roce 1948 znamenala nejednu tragédii, ponížení, útrapy a strádání pro tisíce hospodařících rodin. A nejinak tomu bylo v případě rodiny Michala Valenty, který na osud svých prarodičů nezapomíná. Pověřen úkolem svého zesnulého otce tesá a staví na vlastním pozemku na vrcholu pastvin desetimetrový smírčí kříž. „Místo, kde by si lidé mohli podat ruce, odpouštět hříchy, meditovat a snad jen obdivovat úchvatnou krajinu,“ upřesňuje sedlák. Kříž se stal dominantou a nedílnou součástí místní krajiny. Velkou pomocí a podporou je hospodáři manželka a oba synové. Starší studuje zemědělskou školu a svou budoucnost vidí v pokračování ve stopě svého otce.
