V oblasti zkoumání genomů je stále co dělat. I když některé jsou již přečteny, tak v jiných se stále objevují nové informace. Stejně tak pokračuje prověřování genetických modifikací. Ačkoliv jsou na ně názory různé, tak ani příroda sama se jim nebrání. Přesto jsou ty laboratorní častější a mohou třeba pomáhat životnímu prostředí odstraňováním škodlivých látek z půdy.
Trávy jsou ekologicky a ekonomicky nejvýznamnější skupinou rostlin. Pokrývají 30 % zemského povrchu a podílí se na produkci většiny potravin. Ať už „přímo“ v podobě obilnin určených pro potravinářský průmysl, nebo „nepřímo“, kdy jsou pěstovány jako zdroj krmiva pro hospodářská zvířata. Proto jsou také stále vděčným námětem vědeckých prací, které se věnují zkoumání jejich genofondu, a to nejenom kvůli vyšším výnosům, odolnosti vůči škůdcům a chorobám, ale čím dál častěji pro zlepšení odolnosti v měnícím se klimatu, ale i efektivity, a to nejenom z hlediska objemu a stability výnosů zrna či píce, ale i z pohledu jejich funkce v konkrétních ekosystémech.
Každá rostlina potřebuje odpovídající množství vody a živin, aby optimálně prospívala. Ne vždy je v půdě živin dostatek, a tak zemědělci přistupují k přihnojování. Jenže ne vždy dovedou rostliny aplikovaná hnojiva efektivně využít a pak může dojít například k vyplavování dusičnanů, čímž klesá efektivita využívání přidávaného dusíku a stoupá riziko znečištění vodních zdrojů. Jednou z možností, která by mohla pomoci ztráty dusíku redukovat, je pochopení genetických mechanismů, které řídí jejich odebírání rostlinou z půdy a jejich lepší využívání. To by mohlo přinést výhody nejen pro zemědělství, třeba nižší náklady díky efektivnější aplikaci hnojiv, ale i životnímu prostředí jako celku prostřednictvím vyváženého koloběhu dusíku, což by se projevilo nejenom v nákladech na pěstování plodin, ale také na zdraví půdy a již zmíněném nižším znečištění podzemních i povrchových vodních zdrojů.
Kořenové vlásky jsou životně důležitou součástí každé rostliny, protože jí pomáhají získávat vodu a živiny z půdy. Jejich růst je ovlivněn celou řadou faktorů a patří k nim samozřejmě i ty genetické. Docentka Karen Sanguinet z Department of Crop and Soil Sciences na Washington State University (WSU) společně se svým týmem objevila tzv. „buzz“ gen, jenž způsobuje jak iniciaci, tak vyšší rychlost růstu postranních kořenů a kořenových vlásků, a to v reakci na koncentraci dusičnanů v okolní půdě. Může také rozhodovat o účinnosti využití dusičnanů, které pro rostliny představují hlavní zdroj dusíku. Tato funkce je zvláště důležitá, protože dusičnany se také používají v hnojivech a jejich nevyužitá část může v důsledku vyplavování znečišťovat životní prostředí. Je tedy zřejmé, že by tento genetický objev mohl vědce přivést k nalezení aspoň jednoho způsobu, jak zemědělské plodiny pěstovat udržitelněji.*
