Cílem příspěvku je informovat čtenáře ohledně situace s produkcí emisí skleníkových plynů v zemědělské výrobě a potravinářství, ačkoli v úvodních odstavcích jsou nastíněny i některé obecnější aspekty týkající se klimatických změn.
Evropská unie se snaží vytvořit podmínky pro postupné splnění požadavku klimatické neutrality do roku 2050. Strategie pro dosažení tohoto cíle jsou známy pod pojmem Zelená dohoda pro Evropu, v jejímž rámci je aktuální balíček „Fit for 55“ obsahující pravidla, která mají za cíl snížit emise skleníkových plynů minimálně o 55 % do roku 2030 (ve srovnání s rokem 1990).
Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Nejvýznamnějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu. Dalšími významnými skleníkovými plyny jsou metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu hospodářských zvířat, a oxid dusný (N2O) vznikající zejména při používání umělých dusíkatých hnojiv. Ke skleníkovým plynům náleží také halogenderiváty uhlovodíků, veřejnosti dobře známé jako freony.
K zastavení klimatické změny je klíčové dosáhnout celosvětově tzv. klimatické neutrality – rovnováhy mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Aby bylo dosaženo čistých (nulových) emisí, musí být celosvětové emise CO2 vyváženy zachycováním uhlíku. Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který pohlcuje více uhlíku, než emituje. Hlavními přírodními zachytávači uhlíku jsou půda, lesy a oceány. Na druhou stranu se však uhlík přirozeně zachycený například lesy může znovu uvolnit do atmosféry lesními požáry, změnami ve využívání půdy nebo těžbou dřeva. Proto je pro dosažení klimatické neutrality především nutné snížit emise CO2.
Za rok 2021 celý svět vypustil do atmosféry 55 miliard tun, EU 3,4 miliardy tun a ČR 101 milionu tun ekvivalentu oxidu uhličitého (https://ourworldindata.org). Ekvivalent oxidu uhličitého neboli zkráceně CO2eq, je metrická míra používaná k porovnání emisí různých skleníkových plynů na základě jejich potenciálu globálního oteplování, a to přepočtem množství jiných plynů na ekvivalentní množství oxidu uhličitého se stejným potenciálem globálního oteplování (https://ec.europa.eu). Například podle standardního výpočtu je metan 28krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý (při uvažovaném stoletém horizontu), tedy 1 tuna metanu představuje 28 tun CO2eq. Tento výpočet však v poslední době bývá zpochybňován a nový výpočet ukazuje, že metan je jen 8krát silnější skleníkový plyn než CO2 (Muller et Muller, 2017; Lynch et al., 2020; Smith et al. 2021). Tyto nové argumenty a výpočty dosud nejsou ve značné části vědecké a politické komunity přijímány, ale množství důkazů pro tvrzení, že původní výpočty byly nadhodnoceny, stále roste (Meissner et al., 2023).
Je potřeba připomenout, že emise metanu mají zřejmě mnohem nižší dopad, než se původně předpokládalo. Důležitá je také role pastvin využívaných domestikovanými býložravci, protože jsou obrovským zdrojem fotosyntézy a ukládání uhlíku do půdy. V tomto kontextu se zdá, že současný tlak na razantní a bezodkladné snížení spotřeby masa a celkové produkce živočišných potravin není zcela na místě. Určité uskromnění se v celkové spotřebě potravin v bohatých státech jistě nebude na škodu, ale vynakládat úsilí by měly zejména země, ve kterých produkce emisí stále roste, a to hlavně v tomto ohledu klíčových odvětví – energetiky, dopravy a průmyslové výroby.
„Článek byl uveřejněn za podpory Ministerstva zemědělství při České technologické platformě pro zemědělství.“*
Použitá literatura je k dispozici u autorky článku.
Ing. Magdaléna Štolcová, Ph.D.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.
Oddělení chovu skotu
Kontakt na autorku: stolcova.magdalena@vuzv.cz
Více o tomto tématu najdete v Krmivářství 6/2023
