Volné porody – co se tam děje?

Vzhledem k tomu, že volné porody prasnic budou pro Evropskou unii již zanedlouho povinností, je čas vytvořit nové systémy ustájení. Velká debata v Evropském parlamentu byla již několikrát odložena. Přesto se běžně uznává, že se jednoho dne stane, že „Brusel“ vyšle zprávu a porodní klece brzy z chovu prasat zmizí. Některé země již klece zakázaly, jako například Švýcarsko. Jiné země se k tomu chystají, například Německo a Rakousko.

Většina farem, zemí a společností vyrábějících vybavení pro prasata vážně zvažuje budoucí kroky. Někteří to dělají s nadšením, jiní o tom možná raději příliš nepřemýšlejí. Koneckonců to bude znamenat velkou změnu v chovu prasat a životě selat. Nesměřuje to k velké katastrofě, kdyby selata byla častěji prasnicí zalehnuta?

Prasnice se převaluje a nedbá na selata

Výzkumníky z univerzity v Turíně v Itálii napadlo, že jednomu aspektu celé diskuse se nedostalo velké pozornosti. Jak uvedla výzkumná pracovnice Dr. Maria Costanza Galli na nedávno konaném Evropském sympoziu pro management zdraví prasat (ESPHM) ve Švýcarsku: „Stále chybí znalosti o problémech spojených se zalehnutím selat v systémech bez porodních klecí, zejména u hyperplodných prasnic, které jsou nejsou selektovány na mateřské chování a pro dobrou životaschopnost selat.“

Posouzení situace

Tým ve studii pozoroval 68 hyperplodných prasnic a jejich vrhů. Prasnice byly chovány v kotcích o ploše 7,2 m² z toho prasnice měla k dispozici 4,68 m². Prvních sedm dní po porodu bylo možné využít dočasné klece. Kotce byly vybaveny třemi kolejnicemi a posunovanou plochou 1,3 m². Tým studoval prasnice z okamžiku, kdy byly zábrany odstraněny. Výzkumný tým studoval celkem 65 „zalehnutí selat“, ke kterým došlo v 56 vrzích. Celkem bylo „rozdrceno“ 68 selat. Vědci to vždy sledovali dvě minuty před tím, než k tomu došlo. Shromažďovali údaje, jako je počet selat, jejich stav, datum a čas událostí, činnost selat (spánek, sání, aktivita) a také prasnice a to, jak změnily svou polohu těla (např. převalování, hrudní nebo boční ležení, sezení). Kromě toho byla zaznamenána také teplota prostředí a hnízda pro selata.

Výsledky pozorování

Tým zkoumal nejrůznější otázky, např. v jakém ročním období došlo k největšímu zalehnutí selat, kde v kotci k tomu nejčastěji došlo, jaké změny polohy těla prasnice byly pro selata nejsmrtelnější. V 18 % případů byla zalehnutá selata klasifikována jako nemocná, například malá, chromá nebo vyhladovělá. Ale v 82 % případů hrála roli prasnice. V několika případech byly výsledky pozoruhodné. Pokud vezmeme den „otevření prašnice“ jako den 0, většina zalehnutí selat se odehrála v den 1 (12 krát) a den 3 (12 krát). Nicméně k tomu docházelo každý den, až do 14. dne. Tým zjistil, že 76 % případů zalehnutí zdravých selat se odehrálo proto, že se prasnice přetočila z ventrální do laterální polohy vleže. Také se zmínili, že v 73 % zdravých selat zemřelo, když spala. Dr. Galli a její tým dospěli ke třem zprávám, jak snížit úmrtnost selat ve volných porodních kotcích.

Přilákání selat z místa ležení prasnic

Tým poukázal na „špatné využití plochy hnízda“ jako na klíčový aspekt zalehnutí selat. Selata ležela na podlaze kotců, také blízko svých matek, a ukázalo se, že vyšší okolní teploty způsobují problém. Jakmile se v létě teplota hnízda selat rovná okolní teplotě, selata ho nemusí vyhledávat k ležení. V zimě a uprostřed sezóny to obvykle není velký problém s teplejšími rohožemi a tepelnou lampou. V letních měsících to vyžaduje trochu správného přemýšlení a zjistilo se, že zdroj světla přitahoval selata do oblasti hnízd.

Omezení chování prasnic

Kromě toho by možností mohlo být omezení chování prasnic při zaléhávání selat. Dr. Galli ukázala příklad, jak to šetrně udělat, a to připojením „plastových hříbků“ k lamelové podlaze, oranžových koulí ve tvaru houby, které taktně vedou prasnici, kam si má lehnout. Vysvětlila, že tato metoda byla zkoušena pouze jednou, ale vykazovala nejnižší úmrtnost selat.

Zvýšení schopnosti matky reagovat

Za třetí, tým uvedl, že zvýšení mateřské schopnosti reagovat by mohlo být jednou z možností. Dr. Galli vysvětlila: „Reakce matky prasnice se týká behaviorálních a fyziologických reakcí matky na její selata, zejména v reakci na nouzové signály, jako jsou vokalizace. Reagující prasnice s větší pravděpodobností věnují pozornost vokalizacím, pečlivě upravují své držení těla a mají ochranitelské chování, čímž snižují úmrtnost selat.“ „Mezi prasnicemi však existují značné rozdíly v mateřském chování. Zatímco některé prasnice důsledně reagují na stres selat tím, že stojí nebo se přemisťují, jiné vykazují minimální nebo žádnou reakci, což zvyšuje riziko ztráty selat. Zlepšení reakce matek lze dosáhnout jak genetickými, tak environmentálními přístupy. „Genetický výběr na mateřské vlastnosti – jako je reakce na hlasové projevy selat a opatrné změny držení těla – může zlepšit chování prasnic v průběhu generací. Kromě toho může obohacení prostředí (např. materiál hnízd) a užívání porodů, které umožňují větší volnost pohybu prasnice, podpořit přirozené mateřské chování a snížit stres, což povede k pozitivním interakcím mezi prasnicemi a selaty.“

Pig Progess