Volné ustájení prasnic na porodně

Pro živočišnou výrobu v Evropě je prioritou udržitelná produkce, postavená na šetrném přístupu k životnímu prostředí i chovaným zvířatům. Aktuálně největší tlak v tomto směru zažívají i chovatelé prasat, respektive producenti selat, kteří se budou muset připravit na to, že v blízké budoucnosti bude zakázáno zavírat prasnice v období porodu a kojení do klece. Aktuálnost tématu ohledně welfare prasnic ukázala i konference pro chovatele prasat v Choceradech. Svaz chovatelů prasat, z. s., který zmiňovanou akci výstižně nazvanou „Jak na volné klece“ zorganizoval, oslovil nejen tuzemské odborníky se specializací na dobré životní podmínky prasat, ale také Dr. Vivi Aarestrup Moustsenovou z Dánska. Vedoucí výzkumu a vývoje společnosti Seges na základě výsledků výzkumu volného ustájení prasnic na porodně prezentovala závěry, které by měly být základem jednání ohledně připravované evropské legislativy na ochranu zvířat proti týrání.

Cílem evropské občanské iniciativy Konec doby klecové, která získala podporu v podobě 1,4 milionu podpisů, je ukončit chov vybraných druhů hospodářských zvířat. Na to Evropská komise zareagovala zveřejněním záměru zhodnotit a přepracovat stávající legislativu v oblasti dobrých životních podmínek zvířat do konce roku 2023. Smyslem této revize bylo sladit právní předpisy s nejnovějšími vědeckými poznatky tak, aby v konečném důsledku došlo ke zvýšení úrovně dobrých životních podmínek zvířat. Nosným tématem této revize je zlepšení podmínek při přepravě zvířat a ukončení klecových chovů zvířat, které se vztahuje na nosnice, brojlery, prasnice, telata, kachny, husy, křepelky a králíky.

„Závěry z doporučení EFSA jsou již tři roky staré a legislativní rámec pro dobré životní podmínky prasnic dosud nemá definovaná pravidla. Někde sice zavedli povinné rozměry porodních kotců, ale čtvereční metry samy o sobě nezajišťují zvířatům požadované welfare. Pokud nebude platná legislativa, dodržování parametrů zajišťujících welfare nebude vymahatelné. Prasnice se tak stále chovají v klecích a různé alternativy, které se nově budují, jsou z pohledu zajištění dobrých životních podmínek často nedostatečné. Je třeba si uvědomit, že budoucnost chovu prasat v Evropě není jen o welfare, ale o udržitelné produkci vepřového masa zohledňující šetrný přístup k životnímu prostředí a společenskou zodpovědnost, včetně zajištění dobrých životních podmínek chovaným zvířatům. Toto by však současně mělo být v rovnováze s očekáváním chovatelů po ekonomické stránce. Nyní je potřeba najít kompromis,“ zahájila svou prezentaci Vivi Moustsenová, která byla hlavní hvězdou tematické konference.

Cílem je harmonizovat evropskou legislativu

Materiál Ukončení doby klecové – prasata (End the Cage Age – Pigs), na němž se vedle Dr. Moustsenové podílely další světově uznávané kapacity jako jsou Dr. Emma M. Baxterová, prof. Laura Ann Boyleová a prof. Sandra A. Edwardsová, zahrnuje doporučení EFSA, poznatky výzkumu i praktické výsledky. Autorky v něm rozebírají slabá místa s ohledem na dobu fixace, velikost kotce či materiál pro stavbu hnízda, ale i odklizu kejdy v návaznosti na snižování emisní zátěže.

„Podařilo se nám rozjet unikátní projekt správné výrobní praxe v chovech prasat, který realizujeme v osmi zemích, konkrétně v Dánsku, Irsku, Finsku, Itálii, Francii, Španělsku a Portugalsku. V každé z vyjmenovaných zemí se do projektu zapojili nejen chovatelé, ale také univerzitní výzkumné týmy. Získané výsledky samozřejmě mohou významně napomoci tvorbě harmonizované legislativy zlepšující prasnicím životní podmínky,“ zdůvodnila smysl projektu dánská specialistka.

Zkušenosti z praxe

V další části přednášky vedoucí výzkumu a vývoje společnosti Seges prezentovala chování prasnice a selat vycházející ze zkušeností chovatelů.

„Prasnice si stavěly hnízdo v rozmezí od čtyřiadvaceti do dvou hodin před porodem. Při porodu prasnice většinou leží. Mléko spouští po dobu osmi až deseti sekund každých 43 až 45 minut s tím, že na selata volá. Proto je důležité, aby v tuhle dobu byl klid ve stáji. Co se týká zaléhávání selat, více zalehnutí je ve stájích, kde je vyšší teplota. Dá se tomu předejít optimalizací stájového mikroklima ve stáji a v doupatech pro selata a zvětšením prostoru v zóně selat. Co se dispozičního řešení kotce týká, musí umožňovat kontrolu selat i příjmu krmení prasnice, pro kterou by kotec měl být pohodlný. Počet farem s volným chovem prasnic na porodně roste. V těchto případech chovatelé musí věnovat větší pozornost zdravotnímu stavu prasnic, nakrmení selat a hlídat odpovídající mikroklima. Stále však hrozí riziko zalehnutí selat, která se s prasnicí dělí o životní prostor. To nic nemění na tom, že v budoucnu by kojící prasnice měly být v celé Evropě ustájené na volno, což s sebou přinese požadavek na větší kotce, ale i vyšší podíl zaroštované podlahové plochy a ve finále také více emisí. Z toho, co jsme si řekli, je sice zřejmé, že na stejné ploše se bude chovat méně prasnic, ale pokud se opíráme o předpoklad, že zdravá a spokojená zvířata nám poskytnou vyšší užitkovost, vynaloží se méně prostředků na léčbu a finální produkce se bude zpeněžovat za lepší ceny. Nezanedbatelným benefitem volného ustájení je i dlouhověkost zvířat, což je opět faktor, který má pozitivní vliv na ekonomiku,“ konstatovala na závěr svého vystoupení Vivi Aarestrup Moustsenová z Dánska.   

Více se dočtete v lednovém čísle časopisu Náš chov.*