Posláním odchoven plemenných býků je přezkoušet za standardních podmínek vlastní užitkovost, tj. růstovou schopnost býčků českého strakatého a masných plemen narozených ze záměrného připařování a odchovat plemenné býky všech plemen pro využití v inseminaci nebo přirozené plemenitbě.
U českého strakatého plemene, které je v rámci dojené populace skotu zastoupeno v odchovnách plemenných býků asi 85 až 90 %, je cílem zkoušky vlastní užitkovosti zjištění růstové schopnosti ve vztahu ke spotřebě krmiv, přičemž výsledky zkoušky vlastní užitkovosti jsou podkladem pro selekci a podmínkou pro výběr býků z domácí produkce do inseminace či přirozené plemenitby.
Ještě než zhodnotíme výběr býků do plemenitby za uplynulý rok, je na tomto místě vhodné připomenout, že od 1.1. 2001, tj. s účinností zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), dochází ke změnám i v oblasti výběru býků do plemenitby. Tato odborná činnost vykonávaná dosud pod vedením dnes již zrušené Výběrové komise skotu MZe byla předána uznaným chovatelským sdružením. Ze zmíněného zákona vyplývá, že výběr býků do plemenitby zabezpečují odborní pracovníci – hodnotitelé, jmenovaní uznaným chovatelským sdružením pro konkrétní plemeno. Hodnotitelé provádí posuzování býků, výběr do plemenitby a rozhodují o vhodnosti zařazení plemeníků do plemenitby (nově jsou býci zařazováni buď do inseminace + přirozené plemenitby, tj. býci vhodní pro oba způsoby plemenitby, nebo pouze do přirozené plemenitby). Výběr u býků z tuzemského chovu se koná v odchovnách plemenných býků, u dovozu pak ze stáje většinou karanténní.
O výběru zpracovává hodnotitel bezprostředně po ukončení výběru doklad, který potvrdí podpisem. Doklad o výběru předá příslušnému chovatelskému sdružení – plemenné knize a Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., která vede státní registr býků, dále odchovně plemenných býků a v případě plemeníků dovezených ze zahraničí také majiteli býka. Výběr nebo vyřazení býka, pokud není ze závažných důvodů odročen, provede hodnotitel s konečným výsledkem v den konání výběru. Před posuzováním a hodnocením býka musí být předloženo stanovisko veterinárního lékaře k jeho zdravotnímu stavu.
Výsledky roku 2000
V roce 2000, kdy byli býci do plemenitby vybíráni ještě pod vedením Výběrové komise MZe, se ve dvou uznaných odchovnách plemenných býků Osík u Litomyšle (okres Svitavy – majitel Holding ČMPU, k. s.) a Rokytno (okres Žďár nad Sázavou – majitel Plemo, a. s.) uskutečnilo 12 výběrových řízení, při nichž z 210 předvedených býků českého strakatého plemene (v roce 1999 předvedeno 215 C býků) bylo pro plemenitbu vybráno a do inseminačních stanic převedeno 84 býků (v roce 1999 vybráno 105 býků), tj. přibližně 40 %, což je o 8 % méně vybraných z předvedených než v roce 1999. Mluvíme-li v tomto článku o býcích vybraných do inseminace, máme na mysli pouze ty býky, kteří byli jednak samozřejmě vybráni, ale i skutečně převedeni do inseminačních stanic a následně využiti v rámci testovacího připařování. Nejde tedy v této skupině o býky, kteří, ač při výběru do plemenitby uspěli, nebyli nakonec z jakéhokoli důvodu pro inseminaci využiti.
Na výběrových řízeních v Osíku u Litomyšle bylo dále předvedeno 12 býků holštýnského plemene a z nich vybráno pro inseminaci 10 býků, tj. 83 % (v roce 1999 vybráno 12 býků). Pro přirozenou plemenitbu (PRP) bylo vybráno 23 strakatých býků, tj. 11 % z předvedených. Na tomto místě je vhodné vyzdvihnout zvýšený zájem chovatelů o býky strakatého plemene do přirozené plemenitby, kteří jsou využíváni jak do stád bez tržní produkce mléka, tak i na skupiny plemenic s problematickou reprodukcí. Z holštýnských býků byl za stejné období prodán do přirozené plemenitby 1 býk.
Přihlédneme-li k výsledkům výběrů býků do plemenitby z předchozích let, je i zde patrný pokles počtu vybraných býků obou plemen, jehož příčinou je především stále nižší nákup mladých býčků, zvláště u českého strakatého plemene. Procento vybraných pro inseminaci se naopak hlavně z důvodu větší vyrovnanosti předváděných býků oproti předchozím letům zvýšilo a pohybuje se v průměru na úrovni 40 až 50 %.
Nákup býčků
V roce 2000 bylo do dvou zmiňovaných odchoven nakoupeno 182 býčků českého strakatého plemene (1999 = 223, 1998 = 248, 1997 = 260), což představuje meziroční pokles nákupu o 41 zvířat. Holštýnských býčků bylo ve stejném období nakoupeno 29 (1999 = 27, 1998 = 30).
Pro rok 2002 (2001) je plánována produkce (nákup) na úrovni 157 strakatých býčků, což přibližně odpovídá 71 býkům českého strakatého plemene, kteří by následně mohli být vybráni pro inseminaci. I v případě, že tento předpoklad bude naplněn, dojde u tohoto plemene k dalšímu poklesu oproti roku 2000. Naopak u holštýnského plemene, které však v odchovnách plemenných býků představuje přibližně patnáctiprocentní menšinu, je situace v posledních dvou letech stabilizovaná s předpokladem mírného nárůstu.
České strakaté plemeno
Pro české strakaté plemeno, jak již bylo v úvodu tohoto článku zmíněno, je cílem zkoušky vlastní užitkovosti v odchovnách plemenných býků zjištění růstové schopnosti konkrétního potenciálního plemeníka ve vztahu ke spotřebě krmiv. Zkouška vlastní užitkovosti (test) začíná 111. a končí 365. dnem věku býka (do roku 1999 probíhal test až do 420 dnů věku), přičemž výživa býků je založena na zkrmování objemných krmiv a jadrné směsi a usměrňuje se v souladu s normovanou potřebou živin pro denní přírůstek 1300 až 1400 g. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že v roce 1994 činil průměrný přírůstek býků v testu 1259 g, v roce 1999 ve stejných metodických podmínkách 1289 g a v roce 2000 po zkrácení délky testu bylo dosaženo průměrného denního přírůstku živé hmotnosti býků v testu 1366 g.
Jestliže býky vybrané pro využití v inseminaci za poslední dva ročníky výběrů porovnáme z pohledu plemenné příslušnosti, zjistíme, že kombinované české strakaté a fylogeneticky příbuzná plemena tvoří v obou případech téměř 90 % ze všech vybraných býků dojených plemen (podrobně viz tab. 1).
Roztřídíme-li býky českého strakatého plemene, kteří v loňském roce prošli odchovnami, podle jejich otců, zjistíme, že nejvíce synů bylo předvedeno po býku CSM 328, po kterém jsme při výběrových řízeních viděli 36 synů, dále JUN 618 – 29 synů a EB 373 –18 synů (tab. 2). Pokud však stejným způsobem vyhodnotíme syny zařazené do inseminace zjistíme, že nejvíce bylo vybráno býků po otci JUN 618 (17 synů), CSM 328 (12 synů) a ZEL 047 (9 synů). Jestliže však otce na prvních deseti místech v obou „kategoriích“ seřadíme podle „procenta úspěšnosti“ při výběru synů do inseminace, dostaneme sedmičku býků, jejichž synové byli na výběrech nejpočetněji zastoupeni, ale i nejúspěšnější, měřeno podílem zařazených do inseminace z počtu předvedených (tab. 2). V tomto případě je však dobré mít na paměti, že o zařazení býků do inseminace a tím vlastně i o úspěšnosti otce rozhoduje jejich majitel, který je mnohdy ochoten „sáhnout“ i po hůře hodnoceném býku, který mu však více vyhovuje například z hlediska původu apod.. Toto tvrzení je jistě ovlivněno i skutečností, že proces výběru synů jednotlivých otců býků není ohraničen kalendářním rokem tak, jak to bylo učiněno v tabulce 2, která je hodnocením skutečného stavu v ročníku 2000.
Také hodnocení exteriéru je nedílnou součástí výběru býka do plemenitby. Jde o komplexní posouzení konkrétního zvířete z hlediska jeho užitkového typu, kapacity, stavby těla, utváření končetin a utváření zádě. Z těchto dílčích ukazatelů je podle jejich váhy vypočítán celkový počet bodů, z nichž je pak každému posuzovanému býku stanovena výsledná třída. Průměrné hodnoty jednotlivých znaků i průměrný počet bodů celkem za skupinu strakatých býků předvedených i vybraných do inseminace v loňském roce, včetně výsledné třídy, jsou uvedeny v tabulce 3.
Pro úspěšné působení vybraného plemenného býka na inseminační stanici je velmi důležitá jeho konstituční pevnost a především dobré utváření končetin, hlavně pánevních, neboť na nich při odběru spermatu spočívá celá jeho hmotnost. Proto je při posuzování plemeníků kladen mimo jiné důraz i na správné zaúhlení končetin, pevnost spěnek, výskyt mezipaznehtních výrůstků (keloidů) a uvolnění mezipaznehtních vazů. Neopomenutelná je rovněž mechanika končetin posuzovaná při pohybu býka.
O tom, že výše zmíněné vlastnosti jsou při hodnocení vybíraných strakatých býků přísně posuzovány, vypovídá tabulka 4., ze které je patrné, že na celkovém počtu nevybraných býků se v posledních čtyřech letech nejvíce podílí vývin býků, jejich zevnějšek a zdravotní stav. O vysoké kvalitě a vyrovnanosti vybíraných býků co se zevnějšku týče svědčí i skutečnost, že při porovnání průměrného celkového počtu bodů není mezi předvedenými a vybranými strakatými býky podstatný rozdíl (+1,63 bodu ve prospěch vybraných) a i přesto je exteriér v posledních čtyřech letech druhým nejzávažnějším důvodem vyřazování býků při výběru do plemenitby.
Činnost odchoven plemenných býků je zvláště pro kombinované maso-mléčné české strakaté plemeno velmi důležitá, neboť právě pro tuto populaci platí zásada, že každý plemenný býk z domácí produkce může být pro využití v plemenitbě vybrán až na základě odpovídajícího výsledku testu vlastní užitkovosti (tj. růstové schopnosti ve vztahu ke spotřebě živin) uskutečněného v uznané odchovně plemenných býků. Odchovna je tedy pro tyto býky jakýmsi „odrazovým můstkem“, ze kterého se lze při vynikajících výsledcích dostat až na úroveň špičkového otce další generace plemeníků.
Neustálý pokles počtu nakupovaných strakatých býčků, který je obrazem současné situace v chovu skotu u nás, není dobrým signálem pro domácí šlechtění, které se tak za několik příštích let může, nedojde-li ke změně, dostat do situace, kdy z domácích býků vybraných a zařazených do testovacího připařování nebudeme schopni po jejich prověření vyhlásit žádného býka za zlepšovatele a následně za otce další generace býků. Důvodem takového stavu by patrně nebyla nízká kvalita plemeníků, ale spíše skutečnost, že při neúnosně malém počtu testovaných a prověřených býků prostě žádný z nich zrovna nedosáhne požadované úrovně pro vyhlášení. To by byla jistě velká škoda, neboť současní býci zlepšovatelé českého strakatého skotu, porovnáme-li situaci v rámci plemen, mají na trhu se „strakatým“ spermatem dominantní postavení (v roce 2000 bylo jejich ID provedeno 182 489 I. inseminací, tj. 68 % ze všech I. ins. v rámci plemene). Pro porovnání – dovezené sperma býků zlepšovatelů ze zahraničí představuje objem provedených I. inseminací na úrovni 4,9 %. Tato skutečnost jen potvrzuje, že chovatelé českého strakatého plemene stále věří domácím plemeníkům a to je jistě velmi dobře.
I přesto, že současní kvalitní domácí plemeníci prověření kontrolou dědičnosti mají dosud výsadní postavení v procesu šlechtění českého strakatého plemene, měl by být zmíněný pokles počtu nakupovaných býčků do odchoven a následně vybíraných do plemenitby silným impulsem jak pro chovatele, tak i pro šlechtitele a všechny organizace zainteresované na šlechtitelském programu plemene, aby s maximálním možným úsilím podporovali proces domácího šlechtění českého strakatého skotu. Mluvíme-li zde dosud výhradně o podpoře domácího šlechtění neznamená to, že české strakaté plemeno by mělo být uzavřenou populací, do které není možno importovat geny jiných strakatých populací ze světa. Jak již bylo zmíněno, opak je pravdou. Vždyť každoročně jsou za otce další generace plemeníků vybíráni vedle špičkových domácích býků také nejlepší prověření býci fylogeneticky příbuzných plemen ať již z Francie (montbeliard) nebo z Německa i Rakouska (fleckvieh). Tento naprosto zdůvodněný a opodstatněný šlechtitelský postup by však neměl přecházet ve snahu o úplnou degradaci domácího šlechtění až na úroveň plošného využití pouze zahraniční genetiky a s tím nerozlučně spojeného odlivu finančních prostředků z českého chovu do zahraničí.
Ing. Petr Pytloun, Svaz chovatelů českého strakatého skotu,
Ing. František Hřeben, Českomoravská společnost chovatelů, a. s.
