22.02.2010 | 01:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Vyhrává, i když nejezdí

Josef Váňa je největší osobností českého dostihového sportu posledních 20 let.
Loni v říjnu vyhrál pošesté Velkou pardubickou jako jezdec. Jako trenér má ještě o jedno vítězství víc a jeho rekordní bilanci jen těžko někdo někdy překoná.
Váňovy celoživotní výkony ocenil prezident republiky medailí za zásluhy II. stupně a novináři ho nominovali na třetí místo v anketě o Sportovce roku . Od Českého olympijského výboru převzal koncem ledna Cenu Jiřího Gutha – Jarkovského za nejhodnotnější sportovní výkon roku 2009.

Rozhovor s dostihovou osobností – Josefem Váňou

Váňa připravuje společně se svou manželkou Pavlou, nejmladším synem Josefem a týmem jezdců a ošetřovatelů celkem 65 dostihových koní ve střediscích Bohuslav a Mlýnce na Karlovarsku.
Novým esem Váňových svěřenců by měl být čtyřletý hnědák Soros, jinak vítěz Polského derby a St. Leger. Koně koupil na dražbě ve Varšavě pro svou stáj Joly Ing. Jiří Odcházel, mimo jiné majitel Výstaviště Lysá nad Labem a chovatel Ediggia, nejlepšího koně domácího chovu a současně nejlepšího sprintera roku 2009.

Co čeká na Sorose v Čechách?
„Je reálné, že začne svou letošní kariéru hned na překážkách , protože na rovinový dostih koní své třídy by musel čekat do půlky sezóny“, uvedl v rozhovoru pro náš týdeník Josef Váňa.
„Na rovinách se bude prezentovat asi třetina mých koní, přičemž i oni by se měli perspektivně připravovat na překážkové dostihy.

Kdo je váš současně nejlepší kůň?
„Určitě chcete slyšet jména vítězů Velké pardubické. Já ale nemám jen Sixteen nebo Tiumena. Vynikající je určitě i devítiletý Paracchini. Na proutěných překážkách vyhrál už 8 x a vydělal v přepočtu přes čtyři a půl milionu korun. Loni startoval jen v Římě a Meranu a tuhle praxi nemám důvod měnit.“

Mohl byste ekonomicky prosperovat právě bez zahraničního angažování svých koní?
„Rozhodně ne. Itálie je pro nás stále velmi zajímavá. Naopak Německu se v poslední době cíleně vyhýbám.“

Jaký je rozdíl mezi italským a českým turfem?
„Především v peněžních cenách dostihů. Pro srovnání podmínek je třeba ale vědět i to, že například italský trenér Paolo Favero bere 1800 euro měsíční penze za přípravu koně a za služby podkováře nebo veterináře se platí zvlášť. Já mám taxu 10 000 Kč a v tom už je zahrnuta práce obou zmíněných specialistů. Proto není nijak zvláštní, že mě začínají oslovovat i zahraniční majitelé stájí. Ale říkám na rovinu, že bez financí vydělávaných v Itálii bych při současné výši penze nemohl dát koni všechno to, co potřebuje. Prostě by to nebylo možné.“

Co byste poradil novému majiteli dostihové stáje?
„Aby si raději koupil koně, který už něco ukázal, než začínal od ročků. A už vůbec ne od ročků vlastního chovu. Produkovat plnokrevníky znamená investovat peníze do ustájení, krmení, ošetřování a připouštění klisny, odchovu hříběte atd. a potom dva roky čekat na jeho první starty se zcela nejistým výsledkem. Jeden z mých významných majitelů, Jaroslav Bouček (ten, co vlastní dvojnásobnou vítězku Velké pardubické Sixteen) má v současné době sedm ročků vlastního chovu. Kolik z nich bude tak dobrých, aby se alespoň zaplatili? Nebylo lepší koupit místo nich jednoho prověřeného staršího koně? Já jsem přesvědčen, že určitě.“

Boučkova vítězka Českého derby Ready for Life se prý z chovu vrací k vám, na dráhu?
Ano, A je určitě pikantní, že na podzim do Bohuslavi přijde i roční syn této slavné klisny a tak budou zase spolu v jedné stáji.“

Vy jste i přes vyhrané České derby specialista na překážky. Je těžké udržet majitele koní „na uzdě“, aby počkali se začátkem kariéry do doby, než kůň skutečně dozraje a potom ho angažovali s cílem vychovat z něho dobrého skokana?
„Většina mých majitelů se dá označit za disciplinované a dá se s nimi rozumně jednat. Nejlepším koněm, kterého jsem měl ve svém tréninku, byl Vernár. Majitelku se mi povedlo přesvědčit, abychom na něho nepospíchali. Vernár startoval poprvé až jako tříletý a pro jeho kariéru to byl určitě ten správný začátek.“

Během poslední Velké pardubické jste údajně přemýšlel o tom, zda krmíte své koně správně?
„Ano a ukázalo se, že ve výživě chyby neděláme. Než jsem přišel trénovat do Čech, krmili jsme oves a granule, které dělali ve Šternberku u Olomouce. V Bohuslavi jsem musel najít nějakého jiného, bližšího dodavatele. Na dostizích v Netolicích před 13 lety jsem se seznámil s Ing. Dušanem Kořínkem z firmy Schaumann a začal krmit její minerály a elektrolyt a později i granulované směsi. Potom jsem rozšířil tréninkové centrum o Mlýnce a to mi umožnilo otestovat výrobky dvou firem ve dvou stájích po dobu dvou let. Směsi od Schaumanna z testu vyšly lépe než ty od konkurence, takže nakonec nerozhodly žádné finanční aspekty, ale výhradně a pouze prověřená kvalita. Používám extrudované směsi Horsal Super Junior pro mladé koně věku do dvou let a kombinaci dvou krmiv (Horsal Super Extrém a Horsal Super Kondice) pro koně starší. “

Výživu máte, předpokládám pod kontrolou.
„Pochopitelně. Odběry krve jsou samozřejmostí a pokud rozbory prokáží, že v krmné dávce něco chybí, po konzultaci se zástupcem dodavatele směsí ji operativně doplníme. Servis na lince veterinář – laboratoř v Plzni – Schaumann funguje především rychle a perfektně.“

Jaký podíl má výživa na výkonu koně?
„Významný. A tomu odpovídají i náklady na ni. Největší položky při přípravě dostihového koně představují právě finance na správné krmení a potom mzdy kvalitního personálu. Bez nich je vám i nejlepší zvíře na nic.“

Co vás čeká před sezónou 2010 a během ní?
„Moji koně už letos startovali a budou dál startovat v Itálii, teprve potom začneme běhat doma. Já jsem absolvoval operaci loktu pravé ruky – po několika úrazech a zvlášť teď v zimě jsem už měl problémy udržet otěže a nechci ani ztrácet bič jako loni. Jinak si říkám – kdybych se v sezóně cítil aspoň z 80 % tak dobře, jako loni při Velké, pak jsem spokojený.“

Váš syn Josef Váňa junior se stal loni poprvé šampiónem na překážkách. A letos?
„Maturuje na Jezdecké akademii v Mariánských lázních a současně končí střední odborné učiliště ve Velké Chuchli. Potom bych chtěl, aby absolvoval alespoň půlroční praxi někde v zahraničí, buď ve Velké Británii, Irsku a nebo možná i Austrálii. Je hlavně potřeba aby jezdil v dostizích – a taky mluvil anglicky. Bez angličtiny to prostě ve světě už nejde. Ty časy, kdy mi stačila němčina, jsou dávno pryč.“

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down