17.03.2002 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výkonnostní zkoušky – testace výkonnosti koní

Těžištěm praktického vyžití koně je fyzická síla poskytnutá v zájmu potřeby majitele nebo uživatele - výkonnost. Tím se liší od většiny ostatních druhů hospodářských zvířat produkujících potraviny nebo suroviny, případně obojí. Jejich produkční kapacitou je užitkovost. V závislosti na druhu produkce má tato užitkovost bližší určení (mléčná, masná atd.).

Výkonnost koně je jeho užitkovou vlastností. Rozdílné používání koní a odlišné požadavky na jeho fyzickou sílu jsou důvodem rozlišení podob výkonnosti. Podle druhů požadovaných výkonů rozlišujeme:
- dostihovou výkonnost (rychlost ve cvalu, v klusu),
- sportovní jezdeckou výkonnost (ve skoku, v drezúře ve všestrannosti),
- výkonnost v lehké zápřeži (vozatajský sport, zápřež v kočáru),
- výkonnost v tahu (lehký a těžký tah),
- výkonnost soumarů (nošení břemen).
Výkonnost koní je prověřována výkonnostními zkouškami. Jejich podstatou jsou kriteria prověřované výkonnosti. Počet a obtížnost prověřovaných kriterií rozdělují výkonnostní zkoušky do 3 skupin:
- všestranné výkonnostní zkoušky,
- sportovní výkonnostní zkoušky,
- speciální výkonnostní zkoušky.

Podstatou všestranné výkonnostní zkoušky je větší počet prověřovaných vlastností dokumentujících výkonnost (kriterií výkonnosti) s podmínkou, že u žádné z nich není požadován maximální výkon ani výkon blížící se úrovni maxima. Preference jednoho z kriterií by potlačila význam ostatních a tím pozměnila všestrannost výkonnostní zkoušky.
Sportovními výkonnostními zkouškami jsou oficiální jezdecké (v posledním čtvrtstoletí i vozatajské) soutěže různého stupně obtížnosti. Požadavkem těchto zkoušek je jediné kriterium výkonnosti (skok, drezúra, všestrannost). Výkony v nejobtížnějších soutěžích se blíží hranici požadavků speciálních výkonnostních zkoušek (především ve skokových soutěžích). Soutěže nižších obtížnostních stupňů jsou postupnou přípravou, kterou je výkonnost koní cílevědomě zvyšována. Viz foto 1.
Speciální výkonnostní zkoušky mají jediné kriterium výkonnosti s jednoznačným požadavkem maximálního výkonu. Tento má různou podobu: maximální rychlost ve cvalu, maximální rychlost v klusu, maximální síla v tahu, maximální vytrvalost apod.).
Změnou priorit chovu koní ztratily některé ze speciálních výkonnostních zkoušek dřívější selekční funkci. Např. ztráta pozice tažné síly snížila význam výkonnostních zkoušek v maximálním tahu. Jiné nabývají inovací šlechtitelských programů důležitosti (jednodenní distanční dostihy na dlouhou vzdálenost). Nejrozšířenějšími speciálními výkonnostními zkouškami jsou rovinové dostihy.
Rovinové cvalové dostihy jsou nejvýznamnějšími a nejrozšířenějšími speciálními výkonnostními zkouškami koní. Jejich jediným kriteriem je nejvyšší rychlost koní v přirozeném rychlém pohybu na vzdálenostech od 1000 do 4000 m. Maximální rychlost ve cvalu prověřuje nejúčinněji ze všech používaných kriterií funkci všech orgánů koně. Viz foto 2..
Kriteriem klusáckých dostihů je maximální rychlost koní v klusu, který není nejrychlejším přirozeným pohybem koně. Proto neprověřují klusácké dostihy funkci všech orgánů koně stejně dokonale jako cvalové rovinové dostihy. Jediné kriterium výkonnosti s požadavkem maximálního výkonu jim přesto zachovává charakter speciálních výkonnostních zkoušek.
Překážkové dostihy nejsou speciálními výkonnostními zkouškami. Překážky všeho druhu snižují rychlost, která je v rovinových dostizích jediným požadavkem. Jinak vyjádřeno, nižší rychlost prověřuje schopnosti organismu koně méně dokonale než maximální rychlost. Tyto dostihy testují skokové schopnosti ve cvalu na různých druzích přirozených a umělých překážek. Tím nabývá významu sportovní charakter zkoušek nad speciálním.
Výkonnostní zkoušky koní jsou obdobou testace (prověřování) užitkových vlastností v chovu ostatních druhů hospodářských zvířat. Na rozdíl od jiných druhů hospodářských zvířat testují pracovní schopnost koní a slouží selekci (výběru) výkonných a nejvýkonnějších jedinců k plemenitbě. Výsledků výkonnostních zkoušek využívají chovatelé koní v procesu šlechtění jednotlivých plemen a užitkových typů. Proces šlechtění má následující fáze:
- Stanovení cíle šlechtění a postupu jeho dosažení (program šlechtění),
- Praktické šlechtění (realizace stanoveného postupu šlechtění),
- Kontrola účinku šlechtění.
Cíl šlechtění stanoví vlastnost (maximální rychlost ve cvalu, maximální rychlost v klusu, maximální vytrvalost, maximální tah) nebo komplex vlastností, které se vzájemně doplňují (výkonnost + tělesná stavba + mechanika pohybu, typ koně + tělesná stavba + typická mechanika pohybu, mohutnost + schopnost tahu + mechanika pohybu apod.), kterých má být šlechtěním dosaženo.
Praktické šlechtění je komplex opatření k dosažení cíle. Jeho realizace má následující cyklus:
- prověření vlastností šlechtěné populace stanoveným systémem výkonnostních zkoušek,
- odhad plemenné hodnoty,
- selekce,
- tvorba nové generace.
Výkonnostními zkouškami jsou porovnávány vlastnosti různých genotypů ve srovnatelných podmínkách. Výsledky těchto zkoušek jsou základem pro odhad plemenné hodnoty koní (předpověď, kteří z nich jsou nositeli požadované vlastnosti a nakolik spolehlivě ji mohou předávat potomstvu).
Metody odhadu plemenné hodnoty jsou průběžně zdokonalovány. V současnosti je pravděpodobně nejpřesnější metodou odhadu plemenné hodnoty individuální model jedince (animal model). Ten dosud nejdokonaleji zohledňuje vlivy chovatelského prostředí a příbuzenské vztahy mezi hodnocenými koňmi.
Ve fázi plemenného výběru (selekce) jsou do plemenitby záměrně vybíráni jedinci s vysokou, pozitivně prověřenou plemennou hodnotou, kteří požadovanými vlastnostmi výrazně převyšují vrstevníky.
Následujícím krokem selekčního postupu je volba rodičovských párů – vzájemné připařování pozitivně vyhodnocených hřebců a klisen. Za účelem produkce „geniálních jedinců“ rostou nároky na znalost individuálních vlastností rodičů:
- s úrovní požadovaného výkonu (čím vyšší výkon – tím hlubší znalost individualit rodičů),
- s velikostí pářené populace (čím menší populace – tím odpovědnější výběr rodičů).
V následujících generacích je úroveň výkonnosti rodičů překonávána jejich potomstvem, protože každé plemeno, případně užitkový typ mají charakteristickou vlastnost živého organismu vyvíjet se. Příkladem organického vývoje plemene je postup šlechtění selle français.
Vývoj typu a výkonnosti selle français jsou názorným příkladem organického vývoje plemene i možného dlouhodobého přetrvávání vlivu výchozích plemen a užitkových typů na vlastnosti koní v následujících generacích. Výchozí základnou šlechtění byli mohutní teplokrevní normanští koně a cob norman (koně v typu mohutného karosiera). Intenzivním zušlechťováním anglickým plnokrevníkem z nich chovatelé tvořili typ jezdeckého koně (anglonorman). Proces zušlechťování nabýval postupně intenzity a trval přibližně 1 století. Úspěchy anglonormanů ve skokových jezdeckých soutěžích byly doporučením dále stupňovat jejich sportovní skokovou výkonnost výkonnostními zkouškami a účinnou korekcí typu a konstituce anglickým plnokrevníkem. Jeho intenzivní vliv na současné plemeno selle français přetrvává déle než jedno a půl století. Navzdory délce jeho vlivu zůstává problémem chovu selle français často se vyskytující ztráta sportovního typu. To dokazuje možný dlouhodobý vliv některého z výchozích prvků šlechtění v podmínkách, které jeho výskyt podporují - porovnej foto 3 a 4.
Vlastnosti nově vytvářených generací prověřují realizátoři selekčního programu stejným systémem výkonnostních zkoušek. Prověřením výkonnosti potomstva se cyklus šlechtění uzavírá. Docílenou výkonnost chovatelé stupňují, případně zachovávají dalšími selekčními cykly.
Doc. Ing. Drahoslav Misař, CSc., MZLU v Brně

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down