Chov hospodářských zvířat v pastevních systémech začal v řadě zemí získávat zase na oblibě. Nicméně na mnoha místech světa tento tradiční způsob chovu býložravců ustupuje. Lidé opouští svá hospodářství, nebo nomádský způsob života, aby se vydali cestou intenzifikace, nebo si nalezli snadnější způsob obživy. V neudržované krajině se objevují nejenom problémy „kosmetické“, ale i mnohem závažnější, jako jsou například intenzivní požáry.
Oheň je dobrým sluhou, ale zlým pánem – o tom není pochyb. Při pohledu na zprávy z letních měsíců několika posledních let to vypadá, že na mnoha územích přebírá zcela nekontrolovaně vládu a většinou se jako hlavní příčina uvádí globální změny klimatu. Ale sucho a vyšší teploty nejsou jedinými faktory.
Na celém světě jsou požáry lesních porostů a travnatých plání stále častější hrozbou, a to nejenom pro zasažené ekosystémy, ale i pro majetky a životy obyvatel žijících v menší či větší vzdálenosti od postižené oblasti. I když je na druhé straně potřeba přijmout skutečnost, že i požáry patří k přírodním procesům a v mnoha ekosystémech jsou nezbytnou součástí přirozené obnovy, tak nic se nesmí přehánět. Je více než zřejmé, že zvládnout takový požár ve chvíli, kdy mu při šíření nahrává spousta vnějších faktorů, není ničím snadným. To je stejné, jako když mezi lidmi či zvířaty propukne nějaká epidemie, či dokonce pandemie. Proto je mnohem efektivnější zaměřit se na účinnou prevenci, jenže k tomu je nutné nejprve znát příčinu.
Znalost příčiny je výchozím bodem při hledání způsobu prevence. V mnoha částech světa způsobují socio-ekonomické vlivy rozsáhlé opouštění půdy či změny systémů hospodaření – především ubývá nomádských a pasteveckých skupin. V důsledku takových změn dochází ke zvětšování opuštěných pastevních areálů, kde se nejprve kumuluje odumřelá travní biomasa a následně se objevují keře a stromy, které přispívají k dalšímu hromadění hořlavého rostlinného materiálu, mizí udržované plochy, které sloužily jako tzv. protipožární pásy. Když se k tomu přidá úbytek srážek a nárůst teplot, stávají se takové plochy mnohem náchylnější ke vzniku požáru s výraznou intenzitou a rychlým šířením.
S klimatickými změnami se v některých oblastech objevují rozsáhlé požáry stále častěji, s větší intenzitou a značnými škodami. Proto je potřeba aktivně přistupovat k minimalizaci rizika jejich vzniku a pokud se to nepodaří, tak aspoň maximálně omezit jejich rozsah a způsobené škody. V ideálním případě za pomoci přirozených a přírodních řešení. V současnosti jsou jednou z hlavních reakcí větší investice do kapacity hasičských jednotek. Avšak tyto síly mohou být využity až ve chvíli, kdy k požáru dojde a jejich zásah nemusí vždy proběhnout včas a natolik účinně, aby požár podařilo dostatečně rychle lokalizovat. Efektivnější strategie by se měla v první řadě věnovat prevenci vzniku intenzivních požárů lesních porostů či travnatých plání.
