Využití nanočástic stříbra jako krmného aditiva u prasat

Článek se zabývá novými možnostmi využití nanočástic stříbra jako aditiva zejména při odstavu selat.

Použití nanočástic stříbra (silver nanoparticals, AgNPs) jako krmného aditiva má z praktického hlediska smysl, zejména v období po odstavu selat. Odstav selat je jednou z nejvíce stresujících událostí v životě prasat. Po odstavu dochází ke změnám v trávicím systému, imunitním systému a v chování prasat (Campbell et al. 2013). Tyto změny vedou ke zvýšenému riziku průjmu u odstavených selat.

Náhrada zinku?

Přijetí nových opatření týkajících se používání zinku u prasat vedou k nutnosti hledat nové způsoby, jak provádět prevenci průjmu u selat po odstavu

V minulosti se často používalo přidávání zinku do krmiva ve formě oxidu zinečnatého ve vysokých terapeutických dávkách (2000-4000 mg/kg krmiva) k prevenci průjmu u selat po odstavu (Poulsen a Larsen 1995).

Takto vysoké dávky zinku se v trávicím traktu prasat zcela nevstřebávají a jsou vylučovány trusem do vnějšího prostředí (Bai et al. 2019). To vedlo Evropskou komisi k přijetí nových opatření týkajících se jeho používání. Povolená maximální koncentrace zinku v krmivu pro prasata je uvedena v prováděcím nařízení Komise (EU) 2016/1095 a aktuálně je stanovena na 150 mg/kg kompletního krmiva.

Tyto změny vedou k nutnosti hledat alternativní řešení. Jednou z možností je přidávání organických kyselin do krmiva. Bylo například zjištěno, že organické kyseliny a jejich soli, zejména kyselina mravenčí a mravenčan draselný, zlepšují příjem krmiva a přírůstek hmotnosti u selat (Lawlor et al. 2006).

Zajímavým alternativním řešením by mohlo být použití přidávání AgNPs do krmiva pro prasata. Ve srovnání se zinkem je výhodou možnost použití velmi nízkých dávek stříbra při zachování jeho účinnosti. Použití AgNPs by mohlo být proto důležité i pro snížení kontaminace životního prostředí (Fondevila 2010).

Zkušenosti se stříbrem

Tradičně se stříbro používalo ve formě solí. Jednalo se zejména o dusičnany stříbrné. Stříbro v této formě se v žaludku a krevním řečišti přeměňuje na méně účinný chlorid stříbrný. Navíc může tvořit nerozpustné komplexy. Dusičnan stříbrný je nestabilní a může být toxický pro tkáně (Atiyeh et al. 2007, Fondevila 2010).

Ve srovnání s konvenčními solemi stříbra jsou AgNPs stabilnější, mají lepší antimikrobiální účinky, jsou odolnější vůči deaktivaci žaludečními kyselinami a mají nižší úroveň absorpce střevní sliznicí, čímž se snižuje riziko jejich toxicity (Fondevila et al. 2009, Dakal et al. 2016).

Nanočástice stříbra se používaly jako přísada do krmiva pro drůbež již v 50. letech minulého století, ale v té době nemohly konkurovat levnějším antibiotikům. V současnosti snazší a levnější výroba AgNPs pomocí nových technologií znamená lepší perspektivu pro zavedení používání AgNPs ve veterinární praxi (Fonevila 2010, Bakowski et al. 2018).

Antibakteriální účinky AgNPs

Lepší baktericidní účinky AgNPs souvisí s jejich větší plochou pro interakci s bakteriálním povrchem (Adams et al. 2006, Bakowski et al. 2018). Antibakteriální účinky AgNPs závisí především na jejich velikosti a jejich koncentraci. Dále jejich účinnost závisí na substrátu, na který jsou vázány a na látkách, kterými jsou potaženy (tzv. coating substances) (Bakovski et al. 2018).

Z uvedených údajů je zřejmé, že stále existuje mnoho nezodpovězených otázek týkajících se použití AgNPs u prasat jako krmného aditiva. Zatím chybí informace o tom, zda a při jak vysoké dávce by se mohly u prasat začít projevovat případné negativní důsledky (histopatologické změny v tkáních). Důležité je také zjistit, zda při vyšších dávkách AgNPs může docházet k ukládání stříbra v tkáních, zejména ve svalovině. U prasat zatím nejsou k dispozici žádné experimentální práce, které by prokázaly klinickou účinnost přídavku AgNPs do krmiva jako metody prevence průjmu u selat po odstavu. Při organizování experimentů v budoucnu by bylo vhodné ověřit účinnost přídavku AgNPs v porovnání s již známými postupy (např. přídavek zinku, organických kyselin).

Literatura k dispozici u autora.

Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.

Klinika chorob přežvýkavců a prasat,

VETUNI Brno

Kontakt: svobodama@vfu.cz

Více v časopise Krmivářství 5/2024. *

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down