VÝŽIVA A KRMENÍ BROJLEROVÝCH KRÁLÍKŮ

Chov králíků je v současné době záležitostí nejen drobných chovů. Vzhledem ke zvýšenému zájmu o králičí maso se rozšiřuje i chov intenzivní. Rentabilita chovu brojlerových králíků je podmíněna optimalizací systému technologie, výživy, veterinární péče a plemenářské práce.

Vlastnosti králíků pro efektivní produkci
Králíci mají vhodné vlastnosti pro efektivní produkci. Je to rychlý růst, dobrá konverze krmiva a vysoký reprodukční potenciál. Rychlost růstu mladých králíků činí přibližně 30 – 45 g za den, což lze srovnat s růstem brojlerových kuřat. Porážkového věku dosahují v 8 – 10 týdnech. Konverze krmiva se pohybuje okolo 3:1, zatímco u brojlerů drůbeže se pohybuje do 2:1 a u výkrmu skotu 9:1. Králíci vykazují vysokou reprodukční schopnost. Samice králíka je schopna produkovat 11 vrhů za rok. Za předpokladu využití všech současných vědeckých poznatků a jejich aplikace do praxe, může být intenzivní chov rentabilní a splňovat požadavky na produkci dietního králičího masa s vysokým obsahem bílkovin a nízkým podílem tuku a cholesterolu. Údaje o obsahu nutričních složek některých druhů svaloviny jsou uvedeny v tabulce 1.
Jedná se o hodnoty získané v laboratořích našeho ústavu. Jedním z hlavním faktorů ovlivňujících rozvoj chovu králíků je výživa. Výživa a krmení králíků musí vycházet z morfologické stavby trávicího ústrojí a jeho fyziologické funkce.

Zvláštnosti utváření trávicí soustavy králíků
Trávicí ústrojí králíků je možné rozdělit do 3 částí. První část s převážně mechanickou funkcí tvoří dutinu ústní, hltan jícen. Druhá část, v níž probíhají biochemické procesy, je žaludek a tenké střevo. Třetí část s převážně mikrobiologickou funkcí, tvoří slepé střevo, tračník a konečník. Potrava prochází trávicím ústrojím přibližně 72 hodin. Žaludek králíka je málo objemný a tvoří přibližně 1% ze živé hmotnosti. Trávenina je ze žaludku vytlačována nově přijímaným krmivem. Průměrný denní příjem krmiva činí 100 – 200 g. Pro ilustraci uvádím hodnoty obsahu tráveniny ve dvou věkových kategoriích králičích brojlerů (tabulka 2).
Větší množství a především objem přijímaného krmiva umožňuje zkracování pobytu tráveniny v žaludku a dochází tak k rychlejší obnově obsahu žaludku. Položení žaludku neumožňuje králíkovi zvracet, což je jednou z možných příčin nadýmání. Žaludek je především místem trávení proteinu. Představuje asi 1/2 veškeré proteolytické aktivity trávicího traktu. U sajících mláďat je navíc místem, kde probíhá intenzivně štěpení mléčného tuku. Aktivita dalších enzymů je v žaludku nízká. Vyústění žaludku v první části tenkého střeva je úzké a při zkrmování krmiv s vysokou koncentrací živin a sušinou hrozí nebezpečí ucpání průchodu. Tenké střevo má vysoké aktivity amylázy, maltázy a proteáz. Pro sající mláďata má význam i přítomnost laktázy, která štěpí mléčný cukr (i když jeho význam je relativně malý – hlavním zdrojem energie v králičím mléce je tuk – 16 %). Další dva oddíly trávicího traktu jsou místem mikrobiální fermentace, která zásluhou symbiotické populace anaerobních bakterií umožňuje využívat řadu dalších látek obsažených v rostlinách. Je známo, že enzymy syntetizované organismem savců nejsou schopny štěpit rostlinné polysacharidy s výjimkou škrobu. Štěpení fruktosanů, pektinu, hemicelulóz a celulózy by bez symbiotických střevních bakterií nebylo možné. Produktem štěpení jsou těkavé mastné kyseliny (TMK): octová, propionová, máselná, valerová a kapronová, které po resorpci do krve hradí u králíka až 40 % základní metabolické potřeby energie. Jejich koncentrace je nejvyšší (až 100 mM) ve slepém střevu, nižší (asi 50 mM) v tlustém střevu a nízká (asi 10 mM) v žaludku a tenkém střevu.
Značnou nutriční hodnotu mají živiny obsažené v bakteriálních buňkách, hlavně protein a lipidy a rovněž vitaminy skupiny B, H, K. Pro jejich získání a využití králíci praktikují koprofagii, tj. požírají tzv. „měkké výkaly,“ což je vlastně obsah slepého střeva. Některé údaje normálních a cékotrofních exkrementů uvádí tabulka 3.
Mikrobiální bílkovina vyprodukovaná ve slepém střevě a požíraná během koprofagie doplňuje bílkoviny ve výživě v množství přibližně 2 g N-látek za den. Králík tak získá část živin (AK, vit. K a vit. skupiny B), která je tvořena v tlustém střevě, ale může být trávena jen v tenkém střevě. TKM se tak mohou dostat do žaludku mimo jiné také koprofagií. Koprofagie proto umožňuje jejich recyklační využití.
Enzymové profily slepého a tlustého střeva si jsou podobné. V digestě těchto segmentů trávicího traktu lze nalézt vysoké aktivity amylázy, pektinázy, maltázy, xylanázy, ureázy a proteáz. Mezi anaerobními bakteriemi, které tyto enzymy syntetizují, převládají zástupci rodů Bacteriodes a Bacillus. Počty koliformních bakterií, lactobacilů a klostridií jsou nízké, rovněž počty streptokoků. Zvyšují se však u králíků průjmem. Častou příčinou průjmů je nadbytek lehce stravitelných sacharidů ve slepém a tlustém střevu a následná proliferace bakterií produkujících enterotoxiny, např. Clostridium perfringes. Zajímavým fyziologickým uzpůsobením je schopnost králíků selektivně zadržovat vodu (tekutou fázi) ve slepém střevu a vytvářet tím vhodné podmínky pro mikrobiální fermentaci. Doba zdržení tekuté fáze ve slepém střevu je pak delší než doba zdržení částic krmiva. Připomeňme, že např. v bachoru přežvýkavců je tomu opačně.

Požadavky králíků na živiny
Králík je podle anatomické stavby trávicího ústrojí a fyziologie trávení na rozhraní mezi zvířaty s jednokomorovým a vícekomorovým žaludkem. Z toho důvodu není ujasněna otázka hodnocení živin, především energetické složky. Trávicí ústrojí je přizpůsobeno k přijímání většího množství objemných krmiv, i když stravitelnost vlákniny je poměrně nízká. Výsledné hodnoty stravitelnosti, uvedené v tabulce 4, jsou pro sušinu krmiva u králíků cca 60 %, stravitelnost N- látek 65 %, lipidů 77 %, pektinu 70 – 80 %, škrobu 95 %, avšak hemicelulóz jen asi 20 % a celulózy 10 %.
Nízká stravitelnost hemicelulóz je zřejmě způsobena jejich vazbou na lignin, neboť aktivita hemicelulolitických enzymů ve slepém a tlustém střevu je dostatečná. Stravitelnost celulóz a potažmo vlákniny je u králíků zhruba na úrovni krys a výrazně nižší, než u křečků a morčat. Potřeba živin u králíka je závislá na věkové kategorii. Poměrně vysoké požadavky na živiny mají králíci ve výkrmu, kteří mají vysokou intenzitu růstu.
Významnou živinou pro králíky jsou dusíkaté látky. Při nedostatku N – látek a esenciálních aminokyselin přijímá králík méně krmiva a snižuje růst. Výzkumem požadavků rostoucích Nb králíků na bílkoviny (N-látky) a aminokyselin se zdůrazněním lysinu a sirných aminokyselin se zabýval Spreadbury, 1987. Byly zkrmovány dávky s obsahem N- látek od 104 do 225 g na kg s cílem zjistit hladinu N-látek pod kterou se růst zpomaluje. Spotřeba krmiva a růst králíků se zvyšoval s koncentrací N-látek v krmivu až do obsahu N-látek 150 g/kg. Při dalším zvyšování koncentrace bylo zjištěno jen malé další zlepšení. Přídavek jak lysinu, tak i methioninu zlepšil rychlost růstu. Bylo zjištěno, že minimální obsah pro normální růst činí 6,2 g methioninu + cystinu a 9,4 g lyzinu na kg. Limitujícími aminokyselinami jsou methionin a lyzin. Potřebu N-látek ovlivňuje poměr k dalším živinám. Poměr N-látek k energii má být ve výkrmu úzký 1:2 a poměr N-látek a vlákniny je doporučován 1:1. Vhodným zdrojem biologicky hodnotných bílkovin je sójový extrahovaný šrot. Má příznivou skladbu aminokyselin, je chutný, zvířata jej dobře přijímají.
Poměrně vysoká je u králíků potřeba energie. Na koncentraci energie v krmivu závisí regulační efekt příjmu krmiva, využití energie závisí na zastoupení tuků a jeho kvalitě. Při nadbytku tuku selhává regulace příjmu krmiva. Tuk v krmné dávce má vliv na chuťové vlastnosti masa. Se zvyšujícím se podílem tuku by se měla zvyšovat i vláknina. Zdrojem dobře využitelné energie jsou obiloviny. Vhodným krmivem pro králíky je oves, který má přímý vliv na růst a kvalitu srsti. Obsah tuku v ovsu je 4,5 – 5 % a má vhodnou skladbu mastných kyselin. Oves má vysoký obsah lecitinu, který příznivě působí na nervový systém.
Další významnou živinou je vláknina, která má vztah i ke stravitelnosti dalších živin, zejména ke stravitelnosti N-látek. Vláknina podporuje normální motilitu zadního střeva. Nízký obsah vlákniny vede k prodloužení doby pobytu přijaté potravy ve slepém střevě, důsledkem jsou potom změny v mikrobiální populaci slepého střeva. Vhodným zdrojem vlákniny je šrotované seno, senná nebo vojtěšková moučka. Dobrým komponentem jsou cukrovarské řízky, které v organizmu snižují obsah cholesterolu, rovněž mají vysoký obsah hemicelulózy, která je dobře trávena a nízký obsah ligninu, který je špatně využíván. Potřebu živin pro výkrm králíků uvádí tabulka 5. V tabulce 6 jsou uvedeny hodnoty potřeb živin pro jednotlivé kategorie.

Příjem a kvalita vody
Denní potřeba vody závisí na mnoha faktorech, zejména na podávaném krmivu, teplotě, věkové kategorii, zdravotním a fyziologickém stavu. Při nedostatku vody dochází ke snížení příjmu krmiva, stravitelnosti krmiva a následně ke snížení přírůstku živé hmotnosti. U kojících samic vede nedostatek vody ke kanibalismu. Nepravidelné napájení nebo napájení v příliš dlouhých intervalech způsobuje zvýšenou spotřebu vody, což nadměrně zatěžuje ledviny a krevní oběh. Potřeba vody je přibližně dvakrát větší, než potřeba sušiny. U kojících samic se potřeba vody zvyšuje podle počtu mláďat. Větší část vody je králíky přijímána večer. Kvalita vody z hlediska obsahu minerálií a mikroorganismů ovlivňuje zdraví a produktivitu.
Různé části trávicího traktu jsou osídleny různými druhy mikroorganismů včetně podmíněně patogenních, které jsou ve vzájemné rovnováze. Kmeny laktobacilů, bifido baktérií, bacteroides i některých enterobaktérií mají ve střevě z hlediska fyziologie významnou úlohu, protože fermentují některé živiny, které jsou jinak zvířetem nevyužity, syntetizují vitaminy a pomocí produktů vlastního metabolismu brání pomnožení patogenů. Patogenní nebo podmíněně patogenní mikroorganismy (klostridia, E.coli, salmonely, koky, kvasinky a plísně) jsou normálně přítomny i ve střevě zdravých zvířat a jejich počet je udržován pod kontrolou prospěšnými kmeny.
K posunu rovnováhy může dojít z různých příčin. Nejčastější jsou různé zdroje stresu (přeskladnění, změny teplot, změna krmiva, neodpovídající skladba krmné dávky, poruchy mikroklimatu a pod.). Tyto vlivy vyvolávají složitou metabolickou odezvu organismu a změnu vnitřního prostředí s následným posunem ve složení střevní mikroflóry. Tato skutečnost je v praxi nejčastější příčina zažívacích problémů v chovech králíků.
V případě, že se výše uvedené příčiny vystupňují, nebo trvají dlouho, může dojít k závažnému rozvratu vnitřní rovnováhy a metabolických regulací v organismu s poruchou vstřebávání živin (malabsorbční syndrom). V praxi se s ním setkáváme v období maximálního růstu. Prvním pozorovatelným příznakem ve stáji bývá výrazné rozšíření poměru voda/krmivo, tj. zvýšenou spotřebou vody. Zvířata jsou pasivní, nevyrovnaná, průjmují a v trusu jsou nestrávené částice krmiva. Dochází ke zpomalení růstu, může se objevit i rachitida nebo osteoporóza a nervové příznaky.
Účinná opatření jsou zklidnění (omezení krmiva, vody i světla, dietní krmivo, pokud je to možné podávat strukturální krmivo - sláma). Dalším důležitým krokem je razantní okyselení pitné vody, které vede k rychlé úpravě rovnováhy střevní mikroflóry.
Okyselení vody kyselinou octovou je jedním z běžných zásahů k prevenci střevních onemocnění. Vysokými dávkami kyseliny octové 0,5 - 1 ml/l (pH asi 5) se téměř zcela eliminují patogenní bakterie.
V praxi mají význam dva potenciální zdroje přenosu patogenů (voda a krmivo), přestože je význam napájecí vody jako vektoru mikroorganismů podceňován, je voda mnohem častějším zdrojem mikrobiální zátěže než krmivo.
Ke kontaminaci může dojít špatným čištěním nádrží, trubek a napáječek. Účinným opatřením k vyloučení bakteriální kontaminace, odstranění slizu a řas z vedení vody je chlórování (10 mg/l). Nejčastěji jsou v napájecí vodě zjišťovány různé spory plísní, kvasinky, enterobaktérie, stafylokoky a pseudomonády.
Při vysokém obsahu dusičnanů pomůže filtrace přes ionex (snížení obsahu dusičnanů). Význam úpravy, resp. ošetření napájecí vody dokládá tabulka 7.

Technika krmení králíků
V praxi, u farem střední velikosti, jsou optimální dvě až tři směsi. Přechází se od individuálního chovu ke skupinovému , ve kterém jsou zvířata ve stejné reprodukční fázi a věku dána dohromady a uplatní se fázový systém krmení.
Samice a výkrmoví králíci konzumují přes 90 % krmiva. Mladí rodiče nemají velmi odlišné požadavky. Mohou dostávat krmnou dávku pro výkrm, někdy s restrikcí. Po odstavu se asi 65 % krmiva spotřebuje ve druhé polovině výkrmu.
Na farmách jsou králíci krmeni ad libitum a to nejen z důvodů praktických, ale i kvůli vysoké rychlosti reprodukce a nastavení příjmu krmiva podle koncentrace energie. Jen některé kategorie, proto, aby se zabránilo tučnění, jsou krmeny restrikčně. Krmné schéma pro komerční produkci králičího masa uvádí tabulka 8.
U mladých samic závisí krmný režim hlavně na věku prvního žádaného páření. Doporučuje se restrikce a odložení páření do věku 17 týdnů. Toto opatření prodlužuje životnost a snižuje potřebu nahrazování samic. Flushing 5 dnů před pářením nebo inseminací vede k synchronizaci říje a vysokému podílu zabřeznutí a rovněž k většímu počtu folikulů.
Samci zvyšují příjem krmiva do věku 5 měsíců, potom příjem klesá asi o 30 % a nastává přirozená krmná restrikce. Ad libitní krmení nemá vliv na libido a nemá vliv ani na parametry spermatu. Krmná restrikce se u samců nedoporučuje, avšak u samců těžkých plemen chovaných v drátěných klecích (často mívají bolavé podkolení), krmná restrikce snižuje jejich dospělou hmotnost o 0,5 kg a v důsledku toho lze očekávat prodloužení doby života. Laktující samice a mláďata mají směs ze stejného krmítka. Zvláštní startér se běžně neužívá. Během prvních 3 týdnů laktace je zkrmovaná krmná dávka přizpůsobená požadavkům samic. Jakmile mláďata začnou s příjmem pevného krmiva, měla by mít přednost. Směs odpovídající jejich požadavkům by mohla být krmena ve věku 3 týdnů.
Po odstavu se samice krmí, jsou-li ve druhé polovině březosti, stále ad libitum. Restrikčně by se měly krmit samice, které nejsou březí nebo jsou v časné březosti, aby se předešlo ztučnění, které vede k vysokým prenatálním úhynům a k potlačení dobrovolného příjmu krmiva v časné laktaci.
Po odstavu jsou králíci krmeni ad libitum a to až do porážkové hmotnosti. Mírná restrikce trochu zlepší konverzi a sníží obsah tuku v jatečném trupu. Výkrmové králíky je však těžké krmit restrikčně, nejsou-li ustájeni individuálně.

Možnosti ovlivnění parametrů užitkovosti brojlerových králíků
Ve výživě králíků lze použít celou řadu aditiv za účelem zvýšení rychlosti růstu, zlepšení konverze krmiva a snížení mortality a morbidity. Nejběžnější z nich se řadí k antimikrobiálním krmným aditivům a probiotickým preparátům, přehlédnout však nelze ani použití vyšších dávek mědi. Aplikace antimikrobiálních sloučenin u králíků přináší obdobný užitek jako u ostatních druhů hospodářských zvířat, zejména prasat a drůbeže. Antimikrobiální látky určené ke zlepšení užitkovosti zvířat zahrnují jak neantibiotické stimulátory růstu, tak i krmná antibiotika. Z první skupiny látek byl u králíků zkoušen nitrovin, což je derivát nitrofuranu, v minulosti široce používaný v krmných dávkách drůbeže a prasat. Szabó a kol. (1988) zkoušeli nitrovin v množství 12 a 24 mg/kg krmiva. Lepší výsledky získali při vyšším dávkování: o 9 % byly zvýšeny hmotnostní přírůstky a o 9 % konverze krmiva. Vliv na mortalitu nebyl zaznamenán (cca 17 % ve všech skupinách).
Širšího uplatnění ve výživě králíků dosáhly antibiotické stimulátory. Z nich se nejvíce osvědčil virginiamycin, peptolidové antibiotikum, které produkuje Streptomyces virginiae. První zprávy v jeho použití podává King (1971, 1974). Výsledky řady pokusů provedených v různých zemích shrnul Vandaele (1980). Virginiamycin v dávce 20 mg/kg krmiva zvýšil přírůstky živé hmotnosti až o 9,6 % (v průměru o 4,3%) a zlepšil krmnou účinnost až o 15,4 % (v průměru o 8,0 %). Z výsledků vyplývá, že virginiamycin je vhodný i pro březí a kojící samice z důvodu vyšší váhy vrhu a rychlejšího růstu králíčat. Virginiamycin byl při výkrmu králíků s úspěchem zkoušen i u nás (Skřivanová a kol., 1999). Při dávkování 30 mg/kg zvýšil přírůstky o 7,6%, v kombinaci se salinomycinem (20 mg/kg) dokonce o 14,0 %. Salinomycin je ionoforové kokcidiostatikum. Při použití kombinace obou látek byla velmi výrazně snížena mortalita mladých králíků, z 12 % na pouhá 2 %. Salinomycin snížil intenzitu infekce králíků kokcidiemi Eimeria sp. a zcela eliminoval kryptosporidie. Z dalších krmných antibiotik zaslouží zmínku bacitracin, polypeptidové antibiotikum, které produkují Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis. Účinek bacitracinu na užitkovost králíků byl příznivý, avšak nesignifikantní (Abu-el-Zahab a kol., 1992).
Použití antimikrobiálních krmných aditiv ke stimulaci růstu bylo omezeno nedávnými direktivami EU č. 2821/98/EC a 2788/98/EC. Pro králíky zůstává povoleným antibiotickým stimulátorem růstu pouze flavomycin (výrobek fy Hoechst), což je komplex 4 látek, které produkuje Streptomyces bambergiensis. Jejich vysoká molekulová hmotnost zaručuje, že flavomycin se v trávicím traktu nevstřebává (tj. nemůže zanechat rezidua). Použitím flavomycinu se zabývali Hartmann a kol. (1994). Tito autoři zjistili, že flavomycin v dávce 4-16 mg/kg zvýšil přírůstky pouze nesignifikantně, o cca 2,4 %, signifikantně však snížil spotřebu krmiva na 1 kg přírůstku o 0,16 kg. Koncentrace 4 mg flavomycinu v 1 kg krmné směsi je jeho doporučeným dávkováním. Flavomycin byl zkoušen i v našich podmínkách (Skřivanová a kol., 1999). Při výkrmu králíků od 33. dne věku 6 týdnů v 1. fázi výkrmu (tj. 3 týdny) flavomycin v kombinaci se salinomycinem statisticky významně zvýšil hmotnostní přírůstky o 14,8 % proti kontrole, jeho účinek se však v 2. fázi výkrmu již neprojevil. Za celé období výkrmu králíků kombinace flavomycinu se salinomycinem zvýšila růst o 6,6 %. Flavomycin v kombinaci s kokcidiostatikem robenidinem byl méně účinný a zvýšil přírůstky jen o 4,7 %.
Do určité míry mohou mít růstově-stimulační účinek i běžně používaná kokcidiostatika. Ten může být odvozen nejen z potlačení kokcidií, ale i ze skutečnosti, že ionoforová kokcidiostatika mají specifický antibakteriální účinek. Příkladem může být salinomycin, jehož příznivé účinky na růst při podávání v množství 20 mg/kg uvádějí Niedzwiadek a kol. (1990) a potvrzují jej i naše pokusy (Skřivanová a kol., 1999).
Nelze vyloučit, že v budoucnu dojde k úplnému zákazu použití antimikrobiálních aditiv ve výživě hospodářských zvířat. Již nyní proto existuje snaha nalézt v přírodě odpovídající náhradu, např. v rostlinných extraktech obsahujících látky s vysokou biologickou aktivitou. Motivací tohoto úsilí jsou především potřeby producentů drůbeže a prasat, lze však očekávat obdobnou účinnost případných preparátů i u králíků. U králíků je též možno zvážit využití antimikrobiálních sloučenin, které se nachází v jejich mléce. O těchto sloučeninách, identifikovaných jako volné mastné kyseliny s 8 a 10 atomy C se soudí, že chrání králíčata po dobu příjmu mléka před bakteriální infekcí. Zařazením těchto kyselin do kompletní krmné směsi pro výkrm králíků jsme zjistili signifikantní snížení úhynu zvířat v chovu s horší zoohygienou. Konverze krmiva nebyla ovlivněna (Skřivanová a kol., 2001).
Jako probiotika se u králíků používají komerční preparáty původně určené pro jiné kategorie hospodářských zvířat. Existence probiotika odvozeného z autochtonní mikroflóry králíků nám není známa. Rovněž nejsou známy práce, které by dokládaly přežití a proliferaci probiotických bakterií v trávicím traktu králíků. Použití probiotik založených na bakteriích mléčného kvašení lze nicméně doporučit, za předpokladu, že komerční preparát obsahuje dostatečné množství živých bakterií a je aplikován včas.
Vyšší dávky mědi, zpravidla ve formě síranu měďnatého příznivě působí na růst a kvalitu masa prasat a drůbeže. Informace o výsledcích použití doplňku Cu u králíků nejsou zcela jednoznačné. Někteří autoři uvádějí, že doplněk Cu v množství cca 200 mg Cu/kg zvyšuje hmotnostní přírůstky a zlepšuje konverzi krmiva u králíků (King, 1975 Liang a kol., 1988 Abo El-Ezz a kol., 1996 Onifade a Abu, 1998). Jiní autoři vliv Cu na růst případně na mortalitu králíků neshledali (Harris a kol., 1984 Bassuny, 1991). V našich pokusech Cu v množství 150 mg/kg,zvýšila hmotnostní přírůstky o 9,1 %, ovšem vzhledem k variabilitě pouze nesignifikantně. Statisticky významné však bylo snížení koncentrace cholesterolu v mase hřbetu o 13,6 % a v mase stehna o 17,9 %. Ve skupině králíků, která kromě Cu dostávala také vitamin E (+100mg/kg) byly nejnižší úhyny. Měď má v této vyšší koncentraci antibakteriální účinky. Její nejvyšší povolené množství však bylo direktivou EU č. 91/248 sníženo na 35 mg/kg, což je pravděpodobně pod mezí účinnosti.

Doc. Ing. Věra Skřivanová, CSc.,
Výzkumný ústav živočišné výroby Praha –Uhříněves