Akvaponie je vhodnou alternativou zemědělské produkce do městských zástaveb, a tam kde není k dispozici zemědělská půda. Nespornou výhodou je recyklace a úspora vody, které je možné ve vysoké míře dosáhnout. Základní definice akvaponické technologie zní následovně: Akvaponie je pěstování rostlin v živném roztoku recyklujícím vodu a odpadní živiny z akvakultury.
V praxi se jedná o propojení recirkulačního akvakulturního chovu (v textu dále RAS) s hydroponickou technologií pro pěstování rostlin. Voda i pevná složka odpadu z chovu ryb jsou použity jako živný roztok pro růst rostlin, které jsou umístěné v inertním substrátu (či zcela bez substrátu) v hydroponickém systému zapojeném za RAS.
Futuristická pěstební technologie
Použité hydroponické technologie jsou nejčastěji NFT (nutrient film technique) potrubní systémy, kterými protéká živný roztok, nebo plovoucí rafty umístěné na vodní hladině hydroponických nádrží. Zajímavou technologií s vysokou úsporou vody a nízkou hmotností systému je aeroponie, kdy dochází k ostřiku kořínků živným roztokem ve formě velmi jemného aerosolu. Existuje tak více variant konkrétního technologického řešení systému v závislosti na dostupných materiálech, účelu systému, velikosti očekávané produkce, technické vyspělosti a míry profesionality. S tím je úzce provázaná i výsledná produktivita celého systému. Technologicky funkční mohou být malé domácí systémy umístěné na zahrádce ve skleníku určené pro samozásobení, ale i velké ambiciózní projekty.
Je akvaponie ekologickou technologií?
Na základě definice ekologické produkce podle Nařízení komise ES č. 889/2008 nemůže být RAS ani hydroponická produkce, a tedy ani akvaponie jako celek, ekologickou produkcí. Pro chov ryb v RAS v ekologickém zemědělství platí následující omezení: „Uzavřená recirkulační akvakulturní zařízení pro živočišnou produkci jsou zakázaná s výjimkou líhní a odchovných zařízení a s výjimkou produkce druhů organismů používaných v ekologických chovech jako krmivo.” V případě hydroponického pěstování představuje zásadní problém vynětí půdy a celého půdního ekosystému. Akvaponie je založená na použití materiálů na bázi plastů vytvářející umělý, izolovaný produkční systém, který není součástí přírodního ekosystému.
Uživí ryby rostliny?
Představa dokonalé symbiózy, jak bývá často v souvislosti s akvaponií uváděno, je jednoznačně utopická. Akvaponické systémy se potýkají se sníženým obsahem NPK (dusík, fosfor, draslík), přičemž nejvíce problematický je obsah fosforu, který je vázaný v sedimentu. Z mikroživin je často problematický velmi nízký obsah železa, projevující se mezižilkovou chlorózou listů a zpomalením růstu. Naopak nadlimitně bývá obsažen sodík, který je součástí krmiva pro ryby, rostliny ho nevyužijí a v systému se akumuluje. U sodíku je uváděno, že je jeho zvýšené množství způsobuje snížení příjmu draslíku, vápníku a hořčíku rostlinami. V nadměrném množství bývá označovaný i jako fytotoxický. V akvaponických systémech může dosáhnout obsahů vyšších než 100 mg/l. Takový obsah sodíku se projeví i ve tkáni rostlin. V základním hydroponickém receptu, který byl vytvořený v roce 1933 (Hoagland) je obsah sodíku blízky 0 mg/l. Problémy s obsahem sodíku zvyšuje běžná praxe v akvakultuře, kterou je solení vody za účelem dezinfekce (eliminace exoparazitů) a snížení toxicity dusíkatých látek pro ryby. Kromě sodíku bývá častý nadstandartní obsah vápníku. Vápník může být ve větším množství obsažený ve zdrojové vodě, nebo se do systému dostává ve větší míře jako pufr k úpravě pH, například ve formě uhličitanu vápenatého.
V říjnu 2025 bude pořádána konference na ČZU na kterou jsou čtenáři v případě zájmu srdečně zváni.
Odkaz ke stažení programu Hydrobuddy: Daniel Fernandez Pinto, "HydroBuddy: An open source nutrient calculator for hydroponics and general agriculture", v1.100, url: https://github.com/danielfppps/hydrobuddy, 2022
Ing. Veronika Tůmová,
Ing. Miloslav Petrtýl, PhD.,
doc. Ing. Pavel Klouček, Ph.D.
ČZU v Praze
Foto archiv autorů
Kontakt: verca.tumova@email.cz
Více si přečtete v Našem chovu 11/2024.
