Pátrání po nových zdrojích krmiva je častou náplní práce vědců zaměřených na výživu hospodářských zvířat, protože je třeba hledat možnosti, které pomohou snížit cenu krmné dávky, nebo přispějí k lepšímu fungování organismu chovaných zvířat a jejich pohodě. A tak se vědci v posledních letech rozhodli opět zaměřit na prověření žita, které je díky jedinečnému složení vlákniny doporučováno odborníky na výživu člověka, aby získalo převahu nad pšenicí. Potvrdí jeho vhodnost pro výživu hospodářských zvířat?
Na Veterinární univerzitě v německém Hannoveru probíhal výzkum zaměřený na stravitelnost žita a jeho přínosy, pokud bude zařazeno do krmné dávky prasat. Jedním z důvodů byl obsah velkého podílu balastních látek, díky nimž by jeho zařazení do jejich krmné dávky mohlo mít pozitivní vliv na jejich střevní prostředí a zapůsobit tak na přítomné patogeny. Dalším hlediskem byl i možný vliv žita na chování prasat. A navíc, z pohledu agronoma, bývá žito ve srovnání s pšenicí podstatně tolerantnější vůči suchu. Díky tomu by, samozřejmě s ohledem na podmínky pěstování a rozdíly v cenách mezi pšenicí a žitem, mohlo jít o cenově výhodnější krmivo pro výrobu krmných směsí pro prasata.
Salmonely nerady vlákninu
V rámci svých studií vědci testovali například podíl žita, který by bylo možné použít při přípravě krmné směsi pro prasata, a jeho vliv na růst a zdraví zvířat. Pracovali s odstavenými selaty, jejichž hmotnost se na začátku čtyřtýdenního testu pohybovala na úrovni 16 kg. Vědci testovali působení krmné směsi založené na obsahu žita na příjem krmiva, přírůstek hmotnosti a další parametry užitkovosti. Kontrolní skupina prasat měla krmnou dávku z konvenčního krmiva pro odchov selat s 69% podílem pšenice, strukturální složku tvořilo 10 % ječného šrotu a jako zdroj bílkovin byla vybrána sója. V pokusných skupinách vědci nahradili v krmné dávce různý podíl pšenice žitem.
Ačkoliv existují názory, že žito není pro výživu prasat vhodné, nebyly prokázány žádné nevýhody při jeho zkrmování, a to ani u směsi pro odchov selat, která obsahovala až 69% podíl žita. Výsledky experimentu vědcům potvrdily, že i mladá prasata mohou žito bez problémů konzumovat. I když se v některých skupinách objevila vyšší spotřeba krmiva, nebyl tento účinek potvrzen v dostatečném počtu opakování.
Byl zjištěn vliv žita na střevní prostředí, kde se postaralo o vyšší úroveň naplnění trávicího traktu, zejména tlustého střeva, a to díky vysokému obsahu vlákniny, především takzvaných neškrobových polysacharidů, což jsou komplexní sacharidové sloučeniny, jež nejsou tráveny enzymy produkovanými samotným prasetem. V důsledku toho byla stravitelnost krmné směsi na bázi žita nižší, a to hlavně v přední části trávicího traktu až po slepé střevo než u směsi založené na pšenici, ale celková stravitelnost zůstávala na přibližně stejné úrovni. Trávení doznalo dalších změn i v důsledku toho, jak od slepého střeva k tlustému stoupl bakteriální rozklad vlákniny a při fermentaci vznikala kyselina máselná (butyrát) pomáhající vytvářet ochrannou bariéru proti patogenům. V tom lze spatřovat podstatnou výhodu, například z hlediska rizika nákazy salmonelami.
Zároveň s tím vědci objevili i vyšší koncentrace kyseliny mléčné (a tím pádem nižší hodnotu pH) v přední části trávicího ústrojí, což poukazuje na přítomnost efektivní ochranné bariéry v celém trávicím traktu. Měřitelné fyziologické účinky u prasat konzumujících žito místo pšenice motivovaly vědce k zahájení dalších testů, při kterých se pokusili ověřit svou teorii, podle které by žito mohlo pomáhat v boji se salmonelózami.
Vědci za standardizovaných experimentálních podmínek nakazili selata salmonelami. Kontrolní skupina dostávala běžnou krmnou směs pro odstavená selata, zatímco pokusná skupina byla živena směsí se 69% obsahem žita. Za dva týdny po infekci vylučovala selata z experimentální skupiny podstatně méně salmonel a výsledek byl potvrzen ve všech dalších opakováních tohoto pokusu. Vědci to mimo jiné připisovali vyšší koncentraci butyrátů ve slepém střevě, jež bývá nejvýznamnějším rezervoárem salmonel, které zde přežívají velmi dlouho a za určitých podmínek mohou být reaktivovány.
