Vejce a drůbeží maso patří mezi jedny z nejoblíbenějších potravin a možná i to je důvodem, proč se chov drůbeže řadí mezi ty obory chovatelství, kterým je věnována značná pozornost médií i veřejnosti.
V dobách minulých nebyl na vesnici (a mnohde ani ve městě) dvorek, kde by nepobíhalo aspoň několik slepic. Se stoupající spotřebou a rostoucí poptávkou vajec a masa se začaly postupně budovat velkokapacitní drůbežárny, ve kterých byly chovány nosnice nebo brojleři. Od tradičních plemen se pomalu přecházelo ke specializovaným hybridním liniím. „Čistá“ plemena už dnes v podstatě najdeme pouze na menších farmách či v tzv. zájmových chovech.
Společně s rozvojem velkochovů se dostaly do popředí zájmu technologie, které umožňují chovat drůbež v takových podmínkách, aby ve zdraví zvládla nároky, které jsou na ni kladeny. Klecové chovy splňovaly tyto podmínky po řadu desetiletí, ale v posledních letech poutá drůbežářství právě kvůli těmto technologiím pozornost především ze strany ochránců zvířat a specialistů na welfare. Ale ani hlediska zdravotního stavu, léčby a prevence zdravotních problémů nemohou být opomíjena, protože i ony mohou být hrozbou pro bezpečnost potravního řetězce a udržitelnost tohoto zemědělského odvětví.
Drůbeží se dostalo na přední místa žebříčků spotřeby masa, a tak se nelze divit, že v USA od roku 1970 stoupla jeho produkce o 436 procent. Takový nárůst ovšem vyvolává naléhavou otázku: jak zvládnout tak velkou poptávku při zachování ekonomické a zdravotně bezpečné produkce a ještě k tomu plnit celou řadu požadavků na welfare?
Ze všech stran se dozvídáme, že „domácí je přece to nejlepší“ a když už je to z farmy, pak jedině z té, kde mohou slepice svobodně chodit venku a hrabat si, kde se jim zlíbí. V důsledku těchto „informací“ vychází v očích veřejnosti produkce z velkochovů automaticky a logicky mnohem hůře. Jenže v řadě případů už bylo prokázáno, že tomu tak vůbec být nemusí. Vědci se proto rozhodli „posvítit si“ na to, jak si stojí velkochovy drůbeže v porovnání s těmi alternativními z pohledu zamoření vnějšími parazity.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 2/2018
