Dobré životní podmínky zvířat jsou ve vyspělé chovatelské Evropě již několik let velmi ožehavým tématem. Vášně jitří zejména zastánci různých skupin na ochranu práv zvířat, podle nichž v intenzivních systémech chovu využívaná hospodářská zvířata často žijí v nedůstojných podmínkách. Nápravu ke zlepšení podporují i spotřebitelé, kteří se o cyklus „ze stáje na vidličku“ stále více zajímají. To vše se samozřejmě promítá i do postoje Evropské komise, která aktuálně zveřejnila záměr zrevidovat stávající legislativu v oblasti dobrých životních podmínek zvířat do konce letošního roku.
Téma welfare samozřejmě nechybělo ani na sedmnáctém ročníku semináře pro chovatele králíků, který se odehrál 29. listopadu již tradičně na akademické půdě České zemědělské univerzity v Praze. A stejně jako v předchozích letech se organizátoři – Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU, Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Česká vědecká králičí asociace, z. s., Český svaz chovatelů, z. s., a konečně Zemědělská společnost při ČZU v Praze, z. s. – postarali o to, aby i letošní chovatelská akce byla s mezinárodní účastí.
S chystanými změnami evropské legislativy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat vystoupila Mgr. Lucie Kupcová z Ministerstva zemědělství.
„Cílem revize je uvedení právních předpisů do souladu s novými vědeckými poznatky, rozšíření jejich působnosti a usnadnění jejich prosazování, což by v konečném důsledku mělo zlepšit úroveň životních podmínek zvířat. Uvedená revize se týká zlepšení podmínek při přepravě zvířat a chovu zvířat v klecích. V souvislosti s chovem králíků se zmiňuje úprava minimálních standardů a zavedení skupinového ustájení chovných samic králíků (poznámka: týká se intenzivních chovů). Komplexní návrh nové legislativy vycházející ze strategie Farm to Fork by měl zahrnovat jak nová nařízení pro hospodářská zvířata, včetně jejich přepravy a usmrcování, tak i označování dobrých životních podmínek na potravinách. V souvislosti s nadcházejícími evropskými volbami a očekávanými změnami ve vedení Evropské unie je však budoucnost uvedené revize nejistá,“ seznámila účastníky semináře reprezentantka odboru živočišných komodit a ochrany zvířat.
Největším producentem králičího masa u nás je akciová společnost Rabbit Trhový Štěpánov, která na dvou farmách (v Kokořově a v Tomášovcích na Slovensku) s celkovou ustájovací kapacitou pro osm tisíc králic vyprodukuje více než 330 tisíc jatečných zvířat.
„Budoucnost intenzivních chovů králíků v České republice je nejistá. A to nejen kvůli rostoucímu tlaku aktivistů na ochranu zvířat, ale i části obyvatel současných vesnic, zejména v blízkosti velkých měst, kteří se vyhraňují proti všemu, co souvisí s chovem zvířat. Problém je i nedostatek kvalifikovaného personálu a v neposlední řadě i mizerný odbyt produkce v supermarketech, což souvisí s vysokou marží, která dieteticky vynikající králičí maso prodražuje,“ uvedl MVDr. Tomáš Beránek ze společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, a. s.
V intenzivních chovech se králíci chovají v halách s řízenými klimatickými podmínkami, kde jsou ustájení v klecových technologiích.
„U nás využíváme technologii Meneghin italské provenience, kde základní jednotku tvoří modul se šesti klecemi ve dvouřadém uspořádání. Krmení i napájení je řízeno automaticky, odkliz výkalů z podroštových prostor klecí je vyřešen shrnovacími lopatami. A pokud bych měl odpovědět na otázku diskutovaného zavedení skupinového ustájení chovných samic králíků, pro nás by to znamenalo snížit počet zvířat asi o polovinu, ovšem za stejného a možná i vyššího počtu ošetřovatelů. Některé studie porovnávající klece s volným ustájením samic ale ukazují, že u samic chovaných ve skupinách je v souvislosti s jejich agresí prokazatelně nižší zabřezávání, vyšší podíl uhynulých mláďat a až o čtvrtinu vyšší brakace. U volného chovu vykrmovaných králíků pak srovnávací studie upozorňují na nižší hmotnost, horší konverzi a vyšší úhyn,“ doplnil přednášející.
Zavedení tzv. alternativních systémů se tak logicky promítne do vyšších nákladů, čímž se králičí maso ve finále stane neprodejné.
Problematiku welfare v chovech králíků završil Ing. Ondřej Krunt z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU, který prezentoval vliv systému ustájení a genotypu na chování samic.
„Z etologických pozorování vyplývá, že králík je zvíře s teritoriálním chováním, které žije ve skupinách o počtu dvou až tří samců se dvěmi až devíti samicemi. Z toho vyplývá, že agresivita je u králíků přirozená. V našem pokusu jsme porovnávali vliv typu ustájení, který zahrnoval hlubokou podestýlku, kombinaci hluboké podestýlky s betonovou podlahou a udusanou půdu s možností hrabání a genotypu, v zastoupení plemene meklenburský strakáč a hybridu Hyplus, na sociální chování samic. Sledovali jsme agresivní chování, zranění samic a jejich mláďat a úhyn králíčat. Zjistili jsme, že samice hybridu Hyplus jsou agresivnější, a že v pokusné skupině docházelo k vyššímu počtu zranění i úhynu králíčat. Na malých a středních farmách s masnou produkcí se obvykle využívají původní plemena králíků. Meklenburský strakáč, kterého jsme měli v našem pokusu, je navíc plemeno klidného temperamentu. V podmínkách malé farmy lze agresivní chování samic potlačit do jisté míry selekcí. Dále se osvědčuje obohacovat prostředí o různé prvky, které zvětšují podlahovou plochu, poskytují úkryty nebo králíky zabaví. Na velkých farmách s intenzivní produkcí králičího masa se jeví jako dobrý kompromis individuální ustájení samic se skupinovým odchovem mláďat určených k výkrmu,“ doporučoval zástupce katedry chovu hospodářských zvířat.
Více se dočtete v některém z připravovaných čísel týdeníku Zemědělec.*
