Welfare jako hlavní faktor

Dobré životní podmínky jsou řadou spotřebitelů uváděny jako prioritní faktor při výběru masa. A to i na úkor klimatické stopy, což ne všichni rádi vidí. Proto vědci zkouší hledat kompromisy přijatelné pro obě strany. A jak k lepšímu welfare mohou pomoci nové technologie – například umělá inteligence?

Na produkci masa se v posledních letech nezřídka hledí jako na kontroverzní způsob produkce potravin, a to z několika důvodů: riziko vzniku rezistence patogenů, neadekvátní životní podmínky zvířat, negativní vliv na životní prostředí a klima. Některé z těchto problémů je možné aspoň z části řešit za cenu vyšších nákladů v chovu. Ale do jaké míry jsou spotřebitelé ochotni platit víc, bude-li – třeba vepřové maso – produkováno s ohledem na klimatickou změnu či jiné faktory? A kolik může taková pečeně stát, aby ji byli zákazníci ochotni ještě koupit? Na tyto otázky chtěli najít odpověď vědci z katedry ekonomiky potravin a zdrojů na Kodaňské univerzitě a zeptali se na to zhruba 1500 respondentů z Dánska, Německa, Velké Británie a čínské Šanghaje.

Průzkum jim ukázal, že 3 ze 4 dotazovaných v Dánsku, Německu a Číně a přibližně 60 % Britů by bylo ochotno zaplatit více, pokud by šlo o vepřové maso z prasat, která žila v lepších životních podmínkách, s redukovaným použitím antibiotik, v systémech s nižším dopadem na klima, se zaručenou ochranou před patogeny a nebyla krmena sójou, jejíž produkce je spojována s mýcením deštných pralesů. Ale pokud by si evropští spotřebitelé museli vybrat jen jeden z těchto parametrů, jednoznačně šlo o welfare. Zatímco ti čínští preferovali zaručenou bakteriální čistotu. Zcela na druhém konci skončilo u německých spotřebitelů zohlednění klimatické stopy, která se u ostatních respondentů umístila na předposledním místě. To bylo podle docenta Thomase Bøker Lunda poněkud překvapivé.

„Klima-friendly“ nepřitáhne

Jakmile si spotřebitelé museli přímo vybrat mezi welfare zvířat a klimatem, většina z nich považovala zlepšení dobrých životních podmínek prasat za důležitější než nižší klimatickou stopu. Vědci to vysvětlili tím, že řada spotřebitelů nemá pocit, že by svým výběrem při nákupu vepřového masa mohla stav klimatu nějak významně ovlivnit, proto upřednostní podmínky, za jakých bylo prase chováno, a pro svůj příspěvek ke zlepšení klimatu volí jiné cesty.

Studie tak ukázala, že označování vepřového masa nálepkou „šetrné ke klimatu“ není tím, co zákazníka přiměje zaplatit víc. Zvlášť kdyby to mělo znamenat kompromisy (či dokonce zhoršení) v oblasti welfare, například další intenzifikace chovu a výkrmu, uzavřené stáje apod.

Ze spotřebitelů, kteří byli ochotni vydat za vepřové maso více peněz, většina uvedla zvýšení ceny o 20 % jako přijatelné. Jenže podle vědců takové navýšení mnoho „muziky“ nepřinese. Už při chovu kuřat, která nepatří k rychle rostoucím hybridům, se náklady navyšují asi o 25 %. A to se změnil jen jeden parametr. U prasat, kde by došlo pro lepší welfare (byť jen k nepatrným) úpravám stáje, se chovatel dostane přes 20 % jako nic. Vědci proto poukazují na potřebu změn nejen na straně producentů vepřového masa, ale i politiků a prodejců. Poukázali třeba na dánský zákaz prodeje vajec z klecových chovů či neprodávání masa z rychle rostoucích kuřat v nizozemských supermarketech. A když jdu nakoupit, tak to vypadá, že se německé markety „předhání“ v tom, kdo bude mít dříve v nabídce větší podíl masa z chovů s vyšším standardem welfare a přestane prodávat ty „horší“.