Pět aspektů dobrých životních podmínek zvířat pod lidskou kontrolou vzniklo ve Velké Británii v reakci na vládní zprávu z roku 1965 o chovu hospodářských zvířat a bylo formulováno v roce 1979 v tiskovém prohlášení Rady pro hospodářská zvířata. Pět svobod bylo přijato řadou profesních skupin a světových organizací.
Ochrana dobrých životních podmínek zvířat, která využíváme pro lidský prospěch, se stala důležitým společenským zájmem zejména ve vyspělých zemích, kde ji mnozí považují za morální povinnost. Koncepce dobrých životních podmínek zvířat (welfare) se v průběhu času měnila v návaznosti na změny hodnot a přesvědčení, jakož i na postupující vědecké chápání zvířat. Dosud neexistuje shoda v tom, co přesně představují dobré životní podmínky zvířat. Potřeba konceptu welfare zvířat vychází ze zvířecí sentience, tj. ze schopnosti cítit bolest a potěšení, prožívat příjemné i nepříjemné stavy.
Prasata jsou velmi přizpůsobivá zvířata, a tak mohou být chována v různých výrobních systémech. Spotřebitelé často příznivě vnímají některé alternativní produkční systémy, jako je venkovní chov nebo hluboká podestýlka, a považují je za humánnější, udržitelnější a šetrnější k životnímu prostředí. Avšak prasata chovaná venku samozřejmě také čelí problémům s dobrými životními podmínkami, jako jsou například tepelný stres, tlak parazitů a konkurence o potravu.
Hodnocení a srovnání welfare prasat v různých produkčních systémech často využívá metodu popsanou pěti kritérii svobod.
V intenzivních uzavřených systémech chovu se prasatům podávají komerční krmné směsi, jejichž složení je pro jednotlivé kategorie zvířat odlišné. Například ve směsích pro prasnice by měly být komponenty, které zajišťující vysoký podíl energie, ale i obsah vlákniny. Prokázalo se, že diety s vysokým obsahem vlákniny ovlivňují podávané během březosti, snižují agresivitu prasnic, což se pozitivně odráží ve snížení ztát novorozených selat.
V polointenzivním systému je kvalita podávaného krmiva často závislá na znalostech chovatele, ale jen velmi málo z nich konzultuje přípravu krmiva pro svá prasata s odborníky na výživu zvířat.
Ve všech produkčních systémech chovu by prasata měla mít stále k dispozici čerstvou vodu. Nedostatek vody k napájení může u prasat vést k dehydrataci a ke snížení produkce.
Všechna prasata by měla mít přístup do čistých, suchých a tepelně pohodlných prostor. Pohodlné prostory pro prasata v intenzivním systému jsou často spojeny s typem podlahy. Špatně udržovaná nebo kluzká podlaha je stále běžnou příčinou četných zranění. U plně roštové podlahy musí být šířka lamel a otvorů v souladu s nařízením Evropské komise.
Selata jsou zvláště citlivá na nízké teploty, takže příliš chladné prostředí může být příčinou vysokého úhynu selat. Prasata chovaná venku pak potřebují úkryty pro ochranu před sluncem v letních měsících a chladem v zimním období.
Použití preventivních opatření, rychlá diagnostika a okamžitá léčba je nejlepším způsobem, jak zajistit osvobození od bolesti, zranění a nemocí. Bolest souvisí hlavně se zákroky jako jsou kupírování ocasů, štípání špičáků a kastrace. S výjimkou kastrace kanců ve výkrmu se však neprovádí rutinně, přičemž uvedené zákroky dělají vyškolené osoby.
Jedním z kritérií pro hodnocení welfare zvířat je možnost vyjádřit přirozené chování. Je zřejmé, že prasata chovaná v intenzivních produkčních systémech nemají přístup k manipulovatelnému materiálu (sláma, půda, dřevo) a chování při shánění potravy nebo krmení se tak zásadně liší od prasat v přirozeném prostředí.
Nedostatek prostoru a uměle vytvořená skupinová struktura prasat v intenzivních systémech může negativně ovlivnit sociální interakce, což vede k agresi mezi zvířaty.
Pro zajištění welfare prasnic musí design ustájení zajistit neomezený přístup k vodě a krmivu, ale i umožnit vyhnout se potenciálním agresorům. Výsledky výzkumu naznačují, že k vytvoření dobrých životních podmínek pro prasnici je nutný minimální prostor mezi 2,4 až 3,6 m2. K tomu, aby prasnice před porodem mohly projevovat mateřské chování stačí, když jim předložíte hnízdní materiál (pokud to je s ohledem na systém ustájení technicky možné).
V intenzivních produkčních systémech chovu je pro prasata významným zdrojem stresu jejich přemísťování. Nejkritičtější je době odstavu, kdy se manipuluje se selaty při přemísťování z porodního kotce do nového prostředí odchovny, vytváří se nové skupiny zvířat, která se neznají a vzájemně si konkurují při krmení a napájení, což se odráží i ve vyšším hluku.
V ekologických systémech se uplatňuje delší doba laktace, avšak prodloužená laktace může vést k problémům s tělesnou kondicí prasnic a jejich návratem do říje.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, který vychází v lednovém čísle časopisu Náš chov.*
