Welfare v chovech hospodářských zvířat je stále oblíbeným tématem diskusí a námětem řady studií a článků. Téma je to vskutku velice široké, a tak se v něm může angažovat celá řada poradců. Jedni jsou specialisty na nové stáje s lepšími dispozicemi a vybavením, jiní na zajištění vhodného mikroklimatu nebo eliminaci lidského faktoru díky automatizaci a robotizaci.
Pokud bychom téma welfare pojali až „ad absurdum“, tak vlastně cokoliv použitého v chovu může být posuzováno i z hlediska možného dopadu na pohodu – welfare – chovaných zvířat. Každý negativní vliv se může projevit na produkci a někdy dokonce i na zdraví zvířat. Řešení nastalých problémů pak může být snadné nebo složité, levné nebo drahé.
Prostředí, ve kterém se dojnice celý den pohybují, tedy technologie ustájení a případně i dojení, mají na welfare značný vliv. Rozhodování v oblasti technologií není vůbec snadné, protože možností je celá řada a nevhodně zvolenou stáj nebo dojírnu jen tak obratem ruky nevyměníte ani neupravíte. Již vytvoření projektu stojí investora – chovatele – hodně času a spoustu peněz, a pokud si v této fázi nevybere optimální řešení, které bude odpovídat místním podmínkám a následně vyhovovat zvířatům i lidem, je zaděláno na celou řadu následných a často zbytečných a draze zaplacených problémů. Inu, ne nadarmo se říká, že život je sice nejlepší učitel, ale za svou práci si mnohdy vybírá příliš vysoké školné.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 5/2016
