20.03.2001 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Welfare v chovu prasat

Jedním z nejvíce omezujících faktorů pro rozvoj chovu prasat je a do budoucna stále více bude ekologie jako aplikace poznatků o působení vlivů staveb v živočišné výrobě na okolní prostředí, a welfare, čili předpisy upravující pohodu zvířat. Jestliže v prvním případě jsou požadavky na stavby a technologie již v podstatě ujasněné, v druhém případě se rýsuje vznik velkého problému. Není to jen proto, že řada předpisů působí na výrobu restriktivně,ale zejména z toho důvodu, že u řady požadavků nedošlo k dohodě mezi farmáři, ekology, etology, veterináři a zejména politiky, neboť rozhodující podněty přichází od více či méně laické veřejnosti. Možná právě kvůli zpolitizování problému se o řadě norem spíše předpokládá, jak budou vypadat jejich požadavky, ale k žádné dohodě zatím nedošlo.

Dosti často totiž právě respektování welfare požadavků způsobuje snížení užitkovosti a zdražení produkce. Co lze tedy v této oblasti očekávat? Některé firmy sice proklamují, že pracují podle evropských norem, ve skutečnosti ale nic takového neexistuje a k jejich vytvoření vede ještě hodně dlouhá cesta. Většina států Evropské unie má pouze své národní normy, které se značně liší a někdy si i v zásadě protiřečí.

Tvorba welfare prostředí
Problematika ochrany zvířat se soustředí do několika okruhů. Každý z nich má určitý a nezastupitelný vliv na pohodu zvířat.V našem pojetí se bohužel celá záležitost často redukuje pouze na problém ploch, respektive volného a fixovaného ustájení, nebo otázku ustájení na roštech či na slámě a to je asi zásadní omyl.

Způsob ustájení
Z hlediska budoucnosti bude asi zásadní rozhodnutí, zda zvolit volné (skupinové) nebo ustájení s fixací zvířat v individuálních boxech, případně jak velké budou skupiny prasat. Diskuse lze očekávat zejména u ustájení prasnic. Preferováno bude jistě skupinové ustájení, určitě to však nebude ve všech fyziologických cyklech prasnic. Prokazatelně bylo zjištěno, že právě v období říje je skupinové ustájení spíše problémem, který přináší snížení produkce selat, zvýšený podíl mrtvě narozených selat a další negativní důsledky. Proto dánská firma Funki již před řadou let vyvinula systém Multibox, který kombinuje výhody individuálního a skupinového ustájení. Za řadou individuálních klecí je kotcová, většinou stlaná část ustájení.
Navrhování velkých skupin o 60 i více prasnicích je zřejmě již za námi. Tím se omezí i používání automatických krmných boxů v takových extrémně velkých skupinách a na jejich místo nastoupí jednodušší elektronické dávkovače pracující na stejném principu s identifikací elektronickými čipy. Skupiny však budou zahrnovat ideálně 10 až 16, výjimečně 20 zvířat. Zkušenosti firmy Bauer z téměř čtyřleté výroby elektronických dávkovačů lze shrnout velice jednoduše: klid ve skupině, absence konfliktů, jednoduché sestavování skupin, spolehlivá technika.U větších farem se uplatňuje stále více tekuté krmení řízené počítačem i pro prasnice a selata. Pro prasnice připravil Bauer revoluční novinku – elektronický dávkovač na tekuté krmení doplněný identifikací a dávkováním přes čipy.Tím, že takto bude na farmě jeden systém přípravy krmení pro všechna zvířata, avšak s možností optimálního dávkování, se zásadně zlevní cena systému.
Další otázkou je použití roštů nebo slámy. Tlak je jednoznačně směrem ke stelivovým systémům, nicméně zkušenosti i vývoj v okolních zemích ukazuje na to, že u velkých farem půjde maximálně o kombinace (například porodny a odchovny na poloroštu, prasnice březí na slámě). Spíše však budou stelivové provozy předurčeny menším a středním kapacitám farem, u velkých by náklady byly příliš vysoké. Díky vyšším plošným nárokům jsou stelivové stáje pouze o zhruba 20 až 40 % levnější, provozně však vychází až o 40 % dráž. Samozřejmě každá technologie má své výhody – u stlaných přístup k vláknině, vyšší pohoda zvířat z hlediska teploty, ale vyšší rizika přenosu nákazy a problémy s manipulací se slámou, vyšší neklid při zastýlání. Roštové technologie zajišťují vysokou produktivitu práce, čistotu zvířat, snadné čištění kotců, možnost dodržení turnusů.
U selat bude problém se stlanými provozy asi větší, nároky na plochy a problémové uzavření turnusů do sekcí bude důvodem pro používání roštového (až na 2/3 plochy) ustájení s pevným prostorem pod „doupětem“ má své nepopíratelné výhody. Umožňuje stáje pouze temperovat, potřebné klima je pouze v doupěti. Stále více se bude prosazovat senzorové tekuté krmení, které zajistí stále čerstvé krmení. Výkrm bude otázkou koncentrace zvířat – malé stáje zůstanou asi na suchém či kašovitm krmení,větší koncentrace vždy na tekutém krmení..

Plochy
V této oblasti je nutné si zvyknout na stále vyšší požadavky na minimální plochy, často ještě odděleně plochy lože a krmiště.U prasnic březích je to podle norem různých zemí 1,8 až 2,2, extrémně až 2,8 m2/ks s tím, že čím menší skupina, tím větší plocha na kus.U výkrmu je standardně pracováno s 1 m2/ks,u hluboké podestýlky až 1,1 m2/ks a k tomu plocha krmiště.U selat do 30 kg se požaduje až 0,32 m2/ks. Plochy roštů se redukují na 50 % plochy kotce u prasnic a 66 % u selat,u výkrmu na 33 až 66 % s tím, že v budoucnu se zřejmě uplatní požadavek na 1/3 pevné plochy,1/3 zaroštované a 1/3 tzv.drenážované plochy s pouze 10 % otvorů.

Výživa
Jedním z velkých problémů při návrhu optimálního systému výživy je rozhodnutí o volbě krmného systému.Tento podmiňuje nejen efektivnost chovu, ale i kondici zvířat, kvalitu masa, agresivitu atd. Přístup ke krmivu nesmí vyvolávat u zvířat stres, tj. počet krmných míst a jejich uspořádání musí umožňovat bezproblémový příjem krmiva.

Mikroklima - ventilace, vytápění a chlazení
Jedním z rozhodujících faktorů je kvalitní mikroklima. Dnes sledujeme u ventilace mimo teploty a relativní vlhkosti i další, neméně důležité faktory – rychlost proudění vzduchu, koncentrace škodlivých plynů, rozdíly teplot v určitém časovém období a minimální i maximální výměnu vzduchu.U novostaveb se stává standardem difúzní větrání přes porézní strop,u selat a prasnic rodících v kombinaci se spodním odsáváním vzduchu. Pro vytápění se používají stále dokonalejší topné agregáty, ale stáje se stále častěji pouze temperují a teplota se zvyšuje pouze v doupatech (u selat bezpodmínečně nutné pro efektivní chov) delta trubkami či sálavými panely.V poslední době se optimální teploty a pohody zvířat při extrémních venkovních teplotách dosahuje instalací chladicích a mlžicích systémů.

Problematika welfare je velice složitý a ve většině případů ze strany farmářů investičně i provozně drahý proces. Je to zcela jistě proces oprávněný, pokud mu ovšem předchází odpovídající výzkum a ověřování v provozu, protože jde o problematiku, která je často provázena laickými a často naivními předsudky.Čekání na konečné řešení bude ještě velice zajímavé.
Ing. Karel Líkař

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down