Záchrana karase obecného vstupuje do nové fáze

Karas obecný, kdysi běžný obyvatel českých tůní a rybníků, dnes patří mezi kriticky ohrožené druhy naší rybí fauny. Záchranný program Zoo Praha a jejích partnerů však přináší konkrétní výsledky. Díky úspěšnému rozmnožování geneticky prověřených ryb se podařilo vytvořit populace čítající desítky tisíc jedinců. Projekt nyní vstupuje do další fáze, v níž se do ochrany druhu mohou zapojit také soukromí chovatelé a majitelé vhodných vodních nádrží.

Karas obecný (Carassius carassius) patřil v minulosti k charakteristickým druhům drobných stojatých vod. Jeho přirozeným prostředím jsou především lesní tůně, slepá ramena řek, menší rybníky a další mělké, vegetací zarostlé nádrže. Právě schopnost přežívat i v podmínkách, které jsou pro řadu jiných ryb nepříznivé, mu umožňovala osídlovat specifické vodní biotopy.

V posledních desetiletích však jeho populace výrazně ustoupily. Hlavní příčinou je úbytek přirozených stanovišť, zejména zánik a degradace drobných vodních ploch. Významnou roli sehrála také konkurence nepůvodního a invazního karase stříbřitého (Carassius gibelio).

Geneticky prověřené populace jako základ záchrany

Na záchranu původního druhu se od roku 2022 systematicky zaměřuje Zoo Praha ve spolupráci s Českým rybářským svazem, Biologickým centrem Akademie věd ČR a dalšími odbornými institucemi. Základem programu se stal chov karasů obecných původní labské linie, jejichž genetickou identitu ověřili odborníci z České zemědělské univerzity v Praze.

Důraz na genetický původ chovných ryb představuje jeden z klíčových předpokladů úspěšné reintrodukce. Cílem programu totiž není pouze zvýšení početnosti druhu, ale také zachování původní genetické charakteristiky populací.

První záchranný chov vznikl v bývalém mlýnském náhonu v dolní části areálu pražské zoologické zahrady. Jeho příprava začala již v roce 2020. Před vysazením ryb bylo nutné koryto vypustit, vyvápnit a doplnit o vodní a břehovou vegetaci vytvářející vhodné podmínky pro přirozené rozmnožování.

Postupně přibyla další chovná stanoviště, například tůně v Dětské zoo, expoziční rybníček u pavilonu Čambal a nově vybudované sádky. Ve spolupráci s Českým rybářským svazem se podařilo vytvořit početné reprodukční populace, které slouží jako zdroj násadového materiálu pro obnovu druhu v české přírodě.

Desítky tisíc ryb pro obnovu populací

První vysazení karase obecného v rámci projektu se uskutečnilo v listopadu 2022 v rybníku U Kamenného stolu v Praze-Vinoři. V červnu následujícího roku následovalo vypuštění geneticky prověřených jedinců do revitalizovaného rybníka v Přerově nad Labem, čímž projekt poprvé překročil hranice hlavního města.

Od té doby se počet lokalit postupně rozšiřoval. Karasi byli vysazeni například v Kamýku nad Vltavou, Višňové u Příbrami, Albrechticích nad Vltavou nebo v retenčních nádržích na území Prahy.

Podle koordinátora projektu Petra Štěpánka se během čtyř let podařilo vysadit karase obecné původní labské linie do více než čtyřiceti vhodných vodních nádrží po celých Čechách.

Koncem roku 2024 již záchranné populace zahrnovaly desítky tisíc geneticky prověřených jedinců. Rozmnožovací úspěšnost umožnila pokračovat v dalších reintrodukcích a současně rozšířit dosavadní systém ochrany o přímé poskytování ryb vhodným zájemcům.

Do záchranného chovu se mohou zapojit i soukromníci

Novinkou letošního roku je možnost získat karase obecné přímo od Zoo Praha. Nabídka je určena soukromým chovatelům, vlastníkům vodních ploch, obcím a dalším zájemcům, kteří disponují odpovídajícími podmínkami.

„Nyní začneme karase poskytovat vhodným zájemcům, kteří si pro něj po domluvě přijedou přímo do zoo,“ uvedl koordinátor projektu Petr Štěpánek.

Zapojení dalších chovatelů může významně rozšířit síť záchranných populací a současně snížit závislost programu na omezeném počtu chovných lokalit. Předpokladem je ovšem odpovídající kvalita prostředí a především kontrola druhového složení rybí obsádky.

Pro chov jsou vhodné celoročně zavodněné tůně, menší rybníky, retenční nádrže i zahradní jezírka. Vodní plocha nesmí zcela vysychat a alespoň v části nádrže by měla hloubka dosahovat přibližně 90 až 120 cm. Důležitá je rovněž dostatečně vyvinutá vodní vegetace, která rybám poskytuje úkryt a vhodné prostředí pro rozmnožování.

Zásadní podmínkou je nepřítomnost karase stříbřitého a karase zlatého. V prvních jednom až třech letech po vysazení by nádrž ideálně neměla obsahovat ani jiné druhy ryb, s výjimkou slunky obecné. Cílem je zajistit nově založené populaci podmínky pro nerušené rozmnožování a postupné početní posílení.

Význam má také možnost nádrž v případě potřeby vypustit nebo spolehlivě slovit. Pokud je napájena přítokem, nesmí být proti proudu zdrojová nádrž s výskytem karase stříbřitého. Každá lokalita by navíc měla mít odpovědného správce, který bude pravidelně kontrolovat stav rybí obsádky a bránit nežádoucímu vysazování dalších druhů.

Dalším krokem bude vyhodnocení úspěšnosti

Vedle rozšiřování sítě záchranných chovů připravuje Zoo Praha také vyhodnocení dosavadních výsledků programu. Součástí mají být kontrolní výlovy na vybraných lokalitách, kam byli karasi v uplynulých letech vysazeni.

Získané poznatky umožní posoudit úspěšnost jednotlivých reintrodukcí a případně upravit další postup. Pro dlouhodobou ochranu druhu totiž není rozhodující pouze počet vysazených jedinců, ale především schopnost založených populací přežívat a samostatně se rozmnožovat.

Projekt Zachraň karase tak představuje příklad propojení ex situ ochrany, tedy záchranného chovu pod lidskou péčí, s obnovou populací v přirozeném prostředí. Zapojení soukromých chovatelů může být dalším významným krokem k návratu této původní ryby do českých vod.*

Zájemci o zapojení do projektu mohou kontaktovat koordinátora Petra Štěpánka (petr.stepanek@zoopraha.cz) nebo kurátora plazů, obojživelníků a ryb Zoo Praha Petra Velenského (petr.velensky@zoopraha.cz).

Zdroj: Zoo Praha, foto Petr Hamerník