Podle směrnice 2008/120/ES jsou pro zdraví a pohodu prasnic z hlediska ustájení důležité tři základní požadavky. Za prvé je to obohacené prostředí kvůli prodloužení doby krmení, shánění potravy a také pro zlepšení sytosti. Za druhé je to příležitost k úniku při ustájení prasnic ve skupinách, aby se snížilo agresivní chování. Konečně u prasnic před porodem a po něm je to možnost pohybu a přirozeného chování při stavbě hnízda.
Podle výše uvedené evropské směrnice by březí prasnice měly být v době od čtyř týdnů po zabřeznutí do jednoho týdne před očekávanou dobou porodu ustájené ve skupinách.
Skupinové ustájení totiž umožňuje svobodu pohybu a sociální interakce, přičemž optimální velikost skupiny pro březí prasnice není ještě stanovena. Hlavním zdrojem stresu je soupeření o zdroje, takže skupiny by v ideálním případě měly mít synchronní přístup ke krmivu a dostatek prostoru pro odpočinek. Pro prasnice se často používají elektronické krmné systémy, které umožňují dávkovat individuálně přizpůsobené krmení a zároveň chrání prasnici uvnitř automatického krmného boxu před agresí.
Agresivita bývá závažnější v kruhových kotcích než v obdélníkových, protože napadená prasata hledají útočiště v rozích. Obecně platí, že pevné bariéry v kotcích a možnosti úniku snižují agresivitu a minimalizují rizika zranění a stresu. U velkých skupin prasnic lze použít pevné zábrany, kterými se rozdělí prostor a vytvoří se ležení pro menší skupiny prasnic.
Jeden až dva dny před porodem se prasnice instinktivně snaží o stavbu hnízda. Toto mateřské chování je v kombinaci s podmínkami ustájení hlavním faktorem ovlivňujícím úhyn selat před odstavem.
V současné době je naprostá většina rodících prasnic v zemích Evropské unie ustájena v porodních klecích, které jednak umožňují bezpečnou manipulaci jak s prasnicí, tak i a selaty a současně minimalizují riziko zalehnutí selat. Předpokládá se, že doba, po kterou je prasnice fixována v kleci v době porodu, bude omezena na pět dní.
Volné porodní kotce, které nefixují prasnici, mohou být lepší, jestliže snižují počet mrtvě narozených selat, zvýší příjem mleziva selaty a také minimalizují riziko zranění, přičemž k ochraně selat jsou zapotřebí zábrany. Kotce pro volný porod by měly být rozděleny na místo pro ležení, které by mělo být oddělené od prostoru pro defekaci. Asi 50 % podlahy v kotci by měla být pevná, aby prasnici umožňovala projevy chování při stavbě hnízda s odpovídajícím materiálem. Roštová plocha v zadní části kotce by měla být dostatečně dlouhá a široká (delší než prasnice), aby se prasnice mohla vzdálit od krmného žlabu. Kotce jsou často vybaveny šikmými stěnami, které prasnicím pomáhají při ležení. Dále by kotce měly být vybaveny prolézačkami pro selata, které by měly být blízko v blízkosti vemene prasnice (většinou na straně nebo v rohu). Doporučení pro velikost volných porodních kotců se pohybují od 6,5 do 7,5 m2. Důležité je udržovat podlahy suché a teplé, aby se minimalizovala zranění, jako jsou léze ramen, poranění nohou a struků.
Pro prasnice v laktaci je horní kritická teplota přibližně 21 °C aby se předešlo riziku tepelného stresu v důsledku zvýšené rychlosti metabolismu. Prasnice preferují okolní teplotu v rozmezí od 18 do 20 °C, ale optimální teplota pro novorozená selata je 32 až 34 °C. V porodnách se často teplota udržuje teplota odpovídající 20 až 22 °C, což je optimální pro prasnici, ale nedostačující pro selata.
Více se dočtete v zářijovém čísle časopisu Náš chov.*
