Králíčata zůstávají s králicí do odstavu různě dlouhou dobu, a to v závislosti na technologii chovu, ve které vyrůstají. V drobných chovech se odstav obvykle uskutečňuje ve věku mláďat 7–9 týdnů, zatímco u faremních chovů probíhá dříve, již kolem pátého týdne věku. Různé vědecké studie se zabývají vlivem věku brojlerových králíků v době odstavu ve vztahu k rentabilitě chovu, zejména k mortalitě, výkrmnosti a jatečné hodnotě.
Ideální způsob odstavu u početně menších vrhů (malá a střední plemena) je takový, kdy je přemístěna králice do jiného kotce, aby mláďata mohla zůstat po určitý čas společně ve stejném prostředí. Tím můžeme zmírnit odstavový stres, ačkoli vyšší denzita mláďat ve společném ustájení může vyústit v agresi vůči ostatním králíkům V některých případech, pak může být stres, bolestivé onemocnění anebo náhlá změna prostředí příčinou vzniku paralytického ileu. Jelikož je odstav mláďat situací, která je pro zvířata stresující, je nutné tomuto období věnovat zvláštní pozornost.
Dobrá hygiena chovu, mikroklima a adekvátní výživa této mladé věkové kategorie, tak představují hlavní kritéria pro zajištění dobrého zdraví a bezpečného odstavu. Zvířatům, která jsou chována např. ve venkovních králíkárnách je pak zapotřebí také co nejvíce minimalizovat účinky nepříznivého počasí, neboť při tradičním venkovním způsobu chovu králíků může teplota vzduchu během roku značně kolísat.
Mezi standardní metody k zajištění dobrého zdraví zvířat patří vakcinace, která je u králíků prováděna v době kolem odstavu a představuje tak nejjednodušší formu, jak zvířata ochránit před některými vybranými a závažnými infekčními onemocněními, jakými jsou mor (virové hemoragické onemocnění – rabbit hemoragic diseases RHD), myxomatóza anebo pasterelóza (infekční rýma). Na trhu je dále pro králíky dostupná také vakcína proti trichofytóze.
V České republice má provádění profylaktické vakcinace zcela zásadní postavení ve faremních chovech, tradičních chovech, ale i v rámci pet chovu králíků, coby společenských zvířat. Chybou některých chovatelů, zejména v neorganizovaných tradičních chovech, je situace, kdy nechávají svá zvířata vakcinovat pouze jednorázově bez revakcinací.
Častým klinickým příznakem řady trávicích onemocnění, které se může vyskytovat také v souvislosti s odstavem a může mít v neléčených případech fatální následky, je nadmutí.
Mezi další klinický příznak, který vzniká v souvislosti s narušenou činností střev patří průjem. Charakteristicky nasládlý průjem je pak typickým projevem infekce, způsobená kokcidiemi rodu Eimeria.
Správnou technikou krmení a výživou, pak zejména v době odstavu, můžeme předcházet některým onemocněním, která jsou vázána na trávicí trakt mláďat. Jednou z praktických a v současnosti dosti studovaných možností, jak omezit poodstavové problémy u mláďat je diverzifikace krmných směsí pro konkrétní kategorie králíků, ačkoli se běžně odstavovaní králíci krmí směsí pro samice, což způsobuje nesoulad v rozdílných nutričních požadavcích této kategorie. V současnosti se také začínají uplatňovat ve výživě rostoucích králíků po odstavu různé doplňky ve formě prebiotik, např. čekanka obecná, které by měly působit preventivně proti poruchám trávení. Další rostlinná aditiva, jakými jsou pelyněk pravý, pelyněk černobýl, česnek, oregano, kurkumovník dlouhý, rohovník obecný či vičenec, jsou v mnoha studiích určeny k prevenci či léčbě.
Krmení této vnímavé kategorie králíků lze v podmínkách malochovu doporučit jednou anebo dvakrát denně s tím, že předložené jadrné krmivo by mělo být přijato beze zbytku do přibližně 30 minut. Případné nedožerky by se měly odstranit. Adlibitní krmení u kategorie odstavených králíků není vhodné. Kvalitní seno či sláma tvoří základ krmné dávky králíků v hobby chovech, a proto by mělo být přístupné zejména v mezičase krmení jadrnými směsmi.
Důležitým předpokladem bezproblémového odstavu je dobrý zdravotní stav mláďat, který přímo ovlivňuje hygiena prostředí a výživa. V období odstavu je vhodné také častěji kontrolovat zdravotní stav králíčat, zejména příjem potravy a kvalitu výkalů. Nezbytná je komplexní péče jak z pohledu chovatelského, tak ze zdravotního hlediska.
MVDr. Lenka Kudělková Ph.D., Ústav ochrany a welfare zvířat a veřejného veterinárního lékařství, MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D., Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Podrobněji v časopisu Náš chov 2/2021.
