Odchov mláďat je rozsáhlé téma, které by vydalo na spoustu stránek doporučení, a to bez ohledu na druh zvířat. I když zkušeným chovatelům mohou rady pro začátečníky někdy připadat úsměvné, není od věci si čas od času hlavní zásady zopakovat, protože i zkušený chovatel může některé z nich nevědomky opomenout a způsobit si tak v chovu problémy.
Pro úspěšný odchov mláďat je důležitý soulad technologie a techniky v ustájení, krmení i ošetřování. Nesprávné či nevhodně zvolená technologie ustájení, výživa či chovatelské postupy mohou mít podstatný vliv na průběh odchovu, ale i na celoživotní zdraví a užitkovost, a to i v případě poměrně nenáročných malých přežvýkavců, jakým jsou kozy. Za efektivní je považován každý chov, jehož náklady jsou vyrovnány dostatečně vysokými výnosy. V chovech hospodářských zvířat se požadují co nejnižší finanční a personální náklady na odchov mláďat, a to zejména v těch, které jsou provozovány tzv. extenzivním způsobem.
Péče o kůzlata začíná dlouho před jejich narozením a spočívá ve vytvoření odpovídajících podmínek a patřičné výživě březí kozy. Je třeba myslet i na prevenci onemocnění, a tak by kozy měly být 4–6 týdnů před termínem porodu očkovány např. proti klostridiovým onemocněním. Díky tomu mají čas na vytvoření protilátek, které pak prostřednictvím kolostra mohou být předány mláděti.
Klíčovým faktorem pro zdraví matek i kůzlat je hygiena. Dostatek čisté, suché podestýlky (optimálně v individuálním porodním kotci) minimalizuje infekční tlak. Jakýkoliv pokus o redukci nákladů na podestýlku může mít významný vliv na náklady v pozdější fázi odchovu a chovu. Jakmile se kůzle narodí, je třeba zkontrolovat, zda mu něco nebrání v dýchání, nejčastěji hlen nebo plodové obaly. Mimořádně důležitá je dezinfekce pupku. Namočení pupečního pahýlu do roztoku jódu pomáhá tuto oblast vysušit a likviduje přítomné bakterie. Namáčení bývá účinnější než sprejování, protože při něm dochází k lepšímu kontaktu desinfekčního prostředku s pupečním pahýlem. Je nezbytné, aby se kůzle co nejdříve po narození napojilo mlezivem, jelikož to má zásadní význam pro jeho další prospívání, a to po celý život.
Ve většině chovů bývají novorozená kůzlata ponechána u matek a jim vymezený prostor by je měl chránit před nadměrným vyrušováním ostatními zvířaty i ošetřovateli, ale zároveň umožnit jejich snadnou kontrolu. Jakmile má chovatel jistotu, že jsou matka i její potomstvo v pořádku, mohou být přemístěna do skupiny matek s mláďaty. V kotcích pro kůzlata musí být dostatek prostoru a řádná vrstva čisté, zdravotně nezávadné, dostatečně savé podestýlky, která musí být udržována suchá a čistá. V kotci musí být takové mikroklima, aby u kůzlat nedocházelo k nadměrným ztrátám tělesného tepla, ale současně byla zajištěna odpovídající výměna vzduchu. Vybavení musí umožňovat snadné podávání krmiva – mléka či mléčného nápoje, ale i vody, starteru a kvalitního sena. Po odsunu kůzlat by se měl kotec důkladně vyčistit, vydezinfikovat a ponechat uschnout. V ideálním případě by měl být nějakou dobu ponechán prázdný.
Jak již bylo zmíněno, kůzle potřebuje co nejdříve po narození dostat napít kvalitního mleziva, aby tak získalo protilátky, které jsou pro ně nezbytné k získání odolnosti vůči patogenům, jež se v daném prostředí vyskytují. Tyto protilátky mohou být z mleziva absorbovány pouze během prvních 18 hodin po narození, přičemž již bylo zmíněno, že po 6 hodinách jejich prostupnost výrazně klesá, a proto je podávání kvalitního kolostra v průběhu prvních 24 hodin tak důležité. U koz vzniká to nejkvalitnější kolostrum během prvních 12 hodin po porodu. Od 12 do 24 hodin po porodu už se tvoří „pouze“ směs mléka a mleziva. A po 24 hodinách už je většinou produkováno pouze čisté mléko. Pokud není možné, aby novorozené kůzle dostalo mlezivo od své vlastní matky, ani nemůže být napojeno mlezivem ze zásob, je možné využít některé z komerčních náhražek mleziva či krmných doplňků určených pro výživu novorozených kůzlat a mláděti tak poskytnou aspoň základní dávku protilátek. Jestliže musí být kůzlata odchovávána bez matky a nemají tedy možnost sát její mléko, může se i v tomto případě sáhnout po komerční mléčné krmné směsi pro kůzlata.
Když se narodí zdravé a vitální kůzle a během porodu nedošlo ke komplikacím, které by mu bránily přirozeně sát mléko od matky, není obvykle potřeba nijak zvlášť pomáhat, protože kůzle začne instinktivně vyhledávat zdroj potravy. Maximálně stačí kůzle nasměrovat k cíli a třeba mu pár kapek mleziva odstříknout do tlamičky.
Pokud časové možnosti nedovolují odchov kůzlete na lahvi, lze se pokusit „oklamat“ jinou matku, aby sirotka vzala za svého. Šance se zvyšují, pokud se max několikadenní kůzle „podstrčí“ rodící koze. Potírání „nevlastního kůzlete“ její plodovou vodou může pomoci. Pokud koza po očichání takové kůzle začne olizovat a čistit, bývá vyhráno. Chovateli tak odpadne spousta práce, a to nejenom s přípravou krmiva, ale i s mytím veškerého náčiní, protože hygiena je i v tomto případě jedním z klíčových faktorů úspěšného odchovu. Zároveň se kůzlata učí od matek a starších mláďat přijímat pevné krmivo – seno či starter.
V knihách nebo na internetu, ale i u chovatelů se lze setkat s různými názory na správnou dobu pro oddělení kůzlete od matky a odstav. Ve skutečnosti je většina z nich správná – vždy totiž záleží na konkrétních podmínkách chovu a zvolené strategii. Komerční chovatelé s velkým stádem dojených koz mohou kůzlata od matek oddělovat velmi brzy, aby mohli využívat mléko k produkci sýrů a dalších mléčných výrobků. V takovém případě mohou být kůzlata oddělena od matek již ve věku 2 až 6 týdnů, avšak je třeba počítat s tím, že jejich trávicí trakt ještě není přizpůsoben příjmu pevného krmiva a je proto nutné pokračovat ve výživě mlékem (třeba kravským) či mléčnou krmnou směsí.
Přibližně ve věku dvou týdnů začnou kůzlata pomalu zkoušet i jinou potravu než jen mateřské mléko. Po vzoru matek nebo starších kůzlat začnou ochutnávat objemná krmiva – seno nebo pastevní porost. Tím se pomáhá nastartovat rozvoj jejich bachoru a teoreticky by mohlo oddělení od matek a ukončení fáze mléčné výživy proběhnout v době, kdy jsou kůzlata asi měsíc stará. Jsou-li kůzlata odchovávána matkami, je dobré sledovat, zda a jak často mají možnost sát mléko a jak intenzivně se věnují konzumaci pevného krmiva. Jsou-li odchovávána bez matek, chovatel s blížícím se termínem odstavu postupně snižuje množství podávaného mléka nebo mléčného nápoje, a to vždy v závislosti na ochotě a schopnosti kůzlat konzumovat pevnou stravu. Pokud kůzlata po oddělení od matek nadále prospívají a dosahují odpovídajících přírůstků, proběhl odstav správně a pravděpodobnost na úspěšné absolvování odchovu se dále zvyšuje.
Celý článek v NCH 9/2024.*
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
