Masný genofond představuje důležitou část chované populace domácích králíků. Jejich společným jmenovatelem je převážně střední tělesný rámec s delším hřbetem, optimální osvalení především zadní části těla, vynikající růstové charakteristiky a dobrá konverze krmiva, což je předurčuje k produkčnímu využití. Prostředí pro chov králíků má vyhovovat určitým hygienickým a zdravotním předpokladům.
Základním požadavkem vhodného ustájení králíků je zajištění optimálních hodnot hlavních mikroklimatických ukazatelů; zejména teploty, relativní vlhkosti, rychlosti proudění vzduchu, prašnosti, osvětlení a koncentraci stájových plynů. Správným managementem chovu tak může chovatel docílit uspokojivých reprodukčních výsledků, dobrého zdravotního stavu králic a mláďat a následně i optimální produkce masa. Chovatelských opatření k optimalizaci mikroklimatu životního prostředí v chovech králíků je několik; jedná se především o dostatek světla, optimální výměnu vzduchu, suché prostředí i dostatek prostoru pro manipulace a práce spojené s chovem zvířat. Předpokladem ekonomické úspěšnosti chovu masných králíků je tak optimalizace systému technologie, výživy, plemenářské a veterinární péče, a to jak v extenzivním, tak v intenzivním způsobu chovu.
V drobnochovu jsou králíci ustájeni především ve venkovních králíkárnách, méně často v králičincích či interiérovém zařízení. V chovech se uplatňuje přirozená plemenitba, často s každoroční částečnou obměnou chovných králíků. Zvířatům ustájeným ve venkovních králíkárnách je potřeba co nejvíce minimalizovat účinky nepříznivého počasí, především příliš vysoké nebo nízké teploty z důvodu tepelného, resp. chladového stresu, kdy může teplota vzduchu kolísat v širokém rozmezí.
V intezivních velkochovech se využívá turnusový systéme (all in/all out) a umělá inseminace. Králíci jsou chováni ve stavbách s uzavřeným prostorem a s regulací mikroklimatu. Nejčastěji se využívají dva systémy ustájení. První způsob zahrnuje odchov do odstavu a následný výkrm ve stejném chovném prostoru. Ve druhém způsobu se uskutečňuje reprodukce a výkrm v samostatných budovách, přičemž hlavním důvodem separovaného ustájení jsou rozdílné biologické nároky chovných zvířat a odstavených rostoucích mláďat. Intenzivní chov králíků je nejvhodnější provádět v bezokenních halách s umělým osvětlením a s řízeným mikroklimatickým režimem, který udržuje optimální hodnoty teploty a relativní vlhkosti prostředí a rychlosti proudění vzduchu. Ve faremních chovech králíků v České republice se převážně využívají tradiční klecové systémy ustájení, přičemž povrchová úprava použitých materiálů musí být dokonalá tak, aby nedocházelo k poškození technologie a k zraňování zvířat. Obecně může být uspořádání klecí jednoetážové nebo víceetážové.
Při manipulaci s králíky musejí být dodržovány určité základní techniky a zvyklosti s cílem ochrany zdraví králíka i osoby, která s králíkem zachází. Se zdravím zvířat a realizací správné chovatelské péče souvisí i jejich vhodné ustájení a manipulace. Udržení vhodného mikroklimatu v konkrétním chovném zařízení lze považovat za jeden ze zásadních pilířů chovu králíků s cílem prevence mnoha onemocnění a zajištění dobré reprodukce. S minimalizací stresových situací souvisí také správná a adekvátní technika zacházení s králíky, která se různí v závislosti na kategorii a věku zvířat nebo účelu fixace. Zásady správného ustájení a manipulace s králíky náleží k základním informacím, které by měl chovatel králíků znát, ať je již účel daného chovu jakýkoliv.
MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D., MVDr. Lenka Kudělková Ph.D., prof. Ing. David Zapletal, Ph.D., MVDr. František Zigo, Ph.D., Ústav zootechniky a zoohygieny, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, VFU Brno, Ústav chovu zvierat, Univerzita veterinárského lekárstva a farmácie v Košiciach*
Podrobněji v časopisu Náš chov 7/2019.
