Chov prasat zabezpečuje více než jednu polovinu celkové spotřeby masa a je samozřejmě limitován řadou vnitřních a vnějších faktorů. Trendem současnosti je maximalizovat v chovu zisk, tudíž maximalizovat užitkovost. Při zvyšování efektivnosti chovu prasat je ovšem potřebné vycházet z faktu, že produkce masa není pouze funkcí růstu, ale i reprodukce.
V konkurenceschopném chovu je třeba dosahovat vysokých parametrů užitkovosti u všech kategorií plemenných prasat, což znamená odchovat ročně 22 a více selat na jednu prasnici, zajistit dlouhověkost prasnic, tj. dosáhnout šesti vrhů od jedné prasnice, zkrácení mezidobí, tj. 2,2 až 2,4 vrhu na prasnici a rok. Z hlediska výkrmu je třeba mít minimální průměrný přírůstek 700 g/ks a den, spotřebu krmiva na 1 kg přírůstku ž. hm. pod 3 kg a také zajistit 56 až 58 % libového masa v jatečných půlkách.
Předpokladem výše uvedených parametrů užitkovosti, zejména ve výkrmu, jsou odstavená zdravá selata s dobrým osvalením, vysokými přírůstky a dostatečným příjmem krmiva. Úspěšný odchov selat pak charakterizují ukazatele jako dostatečná porodní hmotnost, dostatečný příjem mleziva v prvních hodinách života, odpovídající mléčnost prasnice, včasný příkrm (od 3. až 5. dne věku) kvalitní směsí (prestarter).
Prvním kritickým obdobím ve vývoji selat je porod. Během intrauterinního života jsou pro vývin a růst selete vytvořeny téměř optimální podmínky. Sele dostává všechny nezbytné látky z krve matky a tělesná teplota matky, plodové vody a obaly vytvářejí v děloze pro plod konstantní prostředí. Po narození se ale sele dostává do zcela odlišných podmínek a tuto změnu překonává tím lépe, čím více se vnější prostředí blíží podmínkám v děloze před narozením. Sele se rodí bez vyvinuté termoregulační schopnosti a s malou zásobou energetických zdrojů pro chemické vytváření tepla (glykogen). Proto je třeba, aby se okolní teplota několik dnů po narození selete přibližovala teplotě v děloze. Neúměrně nízká teplota vyvolává snadno podchlazení organismu a mohou tak vznikat různá onemocnění, doprovázená velkými ztrátami (průjmy apod.). Například ve Francii je pro osušení selat velmi populární mletý kaolín. Takto ošetřená selata se podle zkušeností farmářů zahřívají daleko rychleji, než kdyby zůstala mokrá.
V prvních hodinách života je velmi důležitá mlezivová výživa. Mlezivo obsahuje mimo jiné látky, které nemohlo sele obdržet od matky ještě v děloze z důvodu neprůchodnosti těchto látek placentou. Jsou to hlavně imunoglobuliny a vitaminy rozpustné v tucích. Úkolem chovatele v této fázi musí být snaha o maximální příjem mleziva a umožnění včasného příjmu mleziva všemi selaty co nejdříve po narození, nejdéle do dvou hodin.
Krizové období pro selata nastává ve věku 10 až 14 dnů po odstavu. Každá změna ve výživě selat, tj. změna krmné směsi, navozuje potenciální nebezpečí onemocnění především průjmy. Proto například přechod z prestarteru na starter musí být pozvolný, tj. postupné přidávání starterové směsi k prestarterové po několik dnů, až se krmí kompletní starterové krmivo.
Odchovat sele je stále ekonomicky velice náročné. Náklady jsou tím nižší, čím vyšší počet selat se podaří odchovat na prasnici za rok. Náklady na odchované sele se podílejí na celkových nákladech na 1 kg vepřového masa asi 35 %, snížení nákladů na odchované sele je jedním z klíčových ekonomických nástrojů rentability produkce vepřového masa.
