Podle odborníků lze stresory, které ohrožují intenzivně chovaná prasata, rozdělit na dva typy. První typ, který pochází z prostředí ustájení, souvisí jednak s omezením pohybu, absencí socializace a projevů přirozeného chování, ale také s nepříznivými klimatickými podmínkami, jež mohou způsobit nepohodlí, zranění, kulhání či abnormální a stereotypní chování. Stresory druhého typu jsou vytvářeny manažerskými postupy a vznikají při řízeném krmení prasnic, odstavu selat, transportu a míchání neznámých zvířat či při neadekvátních interakcích mezi člověkem a zvířetem.
Stresová reakce se skládá ze tří fází a zahrnuje rozpoznání stresoru, biologickou ochranu proti stresoru a důsledky stresové reakce. Právě podle důsledků stresové reakce lze určit, zda zvíře prochází dočasnou negativní zkušeností (tj. akutním stresem) nebo trpí chronickým stresem, který má nejškodlivější účinky na jeho zdraví a pohodu.
Psychologické stresory jako jsou úzkost, frustrace či nuda, mohou být pro imunitní systém stejně škodlivé jako patogenní agresoři. Vnímání podnětu ohrožení centrální nervový systém spouští biologickou obranu, která aktivuje čtyři typy reakcí. A to behaviorální odpověď, odpověď autonomního nervového systému, neuroendokrinní odpověď a imunitní odpověď. Abnormální chování prasat, například strkání do břicha, kousání ocasu a uší či agresivita, jsou příklady behaviorálních reakcí na chronický stres.
Ukázalo se, že změny ustájení a managementu spolu s eliminací bolestivých postupů nebo jejich nahrazením méně invazivními alternativami umožňují projevit druhově specifické chování, snižují stres, posilují imunologický systém a podporují pozitivní emoční stavy.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který najdete v únorovém čísle časopisu Náš chov.*
