Nízké výkupní ceny mléka a neochota některých mlékáren odebírat ho od menších dodavatelů vedou již nějakou dobu celou řadu producentů této komodity k zamyšlení, jak vůbec pokračovat dál. Věra Bulvová z Makova, obce ležící deset kilometrů západně od Litomyšle, vyřešila tento problém již před několika lety. Veškerá produkce od zhruba pětadvacítky strakatých krav, jejichž chovu se se synem Miroslavem, zemědělským inženýrem, věnují, je zpracována v minimlékárně přímo na statku.
A pestrou škálu mléčných výrobků pak paní Bulvová rozváží jednou týdně svým zákazníkům rovnou domů. Obyvatelé Litomyšle, Svitav, Poličky, Vysokého Mýta a okolí si tuto službu nemohou vynachválit.
Statek v Makově s číslem popisným 34, kde Věra Bulvová hospodaří od roku 1995, zakoupil o století dříve její pradědeček Josef Vopařil. Všechny jeho tři děti zůstaly hospodařit v této obci na různých statcích, nejmladší František na rodné usedlosti. Po jeho předčasné smrti v roce 1944 čelila jak válečným, tak poté kolektivizačním útrapám jeho žena se dvěma syny ve věku osmi a dvanácti let. Tím mladším byl tatínek Věry Bulvové Josef Vopařil.
„Ke statku tehdy náleželo 17 hektarů. Starali jsme se s maminkou a bratrem, co jen to šlo, i když jednoduché to rozhodně nebylo. V šestapadesátém tu založili JZD, vydrželi jsme vzdorovat ještě dva roky…“, vzpomíná Josef Vopařil, který se společně se svým bratrem mohl navrátit k soukromému hospodaření až po pětatřiceti letech – roku 1993, a o dva roky později, po mateřské dovolené, se k nim přidala i Věra Bulvová.
Ta selské geny rozhodně nezapře a houževnatosti má na rozdávání. Po svém otci zdědila lásku, úctu a pokoru k rodnému statku a půdě, na níž jejich předci pracovali, a také odvahu a vytrvalost jít složitější cestou, kterou by si každý nevybral. Strýc jí předal vztah ke koním, o něž se staral i za minulého režimu, když byli jakožto majetek JZD ustájeni v hospodářských budovách jejich statku. Dvě klisny českomoravského belgika, zapsané v plemenné knize, které má Věra Bulvová v chovu, jsou ze stejné linie jako koně chovaní zde na usedlosti v té době. Farmářka se s nimi, zapřaženými do kočáru, účastní nejrůznějších oslav, svateb a tradičních vesnických slavností, nabízí i vyjížďky pro děti a dospělé.
Hlavní směr hospodaření na makovském statku je však od počátku spojen s chovem mléčného skotu, kterému je samozřejmě přizpůsobena i rostlinná výroba na 20 hektarech orné půdy a necelých 10 ha luk a pastvin. Stádo strakatých krav čítá zhruba 40 kusů, přičemž jalovičky si Bulvovi ponechávají do chovu a býčky ve dvou měsících prodávají.
