Je libo ředkvičky, ledový salát, okurky nebo mrkev z pražského, brněnského, ostravského či jiného paneláku? Ne to není jen utopie, ale možná dost blízká budoucnost. První nesmělou vlaštovkou u nás jsou včelí úly na některých sídlištích, bylinky, rajčata či papriky na balkonech a terasách. Ať to vypadá sebefantastičtěji, městské a příměstské zemědělství je patrně jednou z cest, jak přispět k nakrmení rostoucí populace při zvyšující se urbanizaci a ubývající zemědělské půdě.
Ve Velké Británii probíhá vždy počátkem nového roku Oxford Farming Conference věnovaná různým aspektům britského zemědělství, zejména jeho konkurenceschopnosti. Objevují se však na ní témata, která překračují hranice Spojeného království i Evropské unie a úzce se dotýkají všech obyvatel Země. Jedním z nich byl i příspěvek Kevina Frediniho, ředitele Sustainable Land Use Academy (Akademie pro udržitelné využívání půdy), který inspiroval tento článek.*
Více si přečtete v březnovém čísle měsíčníku Farmář.
