Ženy měly slovo

Při letošním vyhlášení výsledků soutěže Mléčná farma roku se uskutečnila panelová diskuse, jejíž hlavními hvězdami byly tři ženy stojící v čele zemědělských podniků: Ing. Marie Červenková z akciové společnosti ZS Nalžovice hospodařící v Povltaví, Ing. Linda Szemlová předsedkyně představenstva společnosti Devět křížů (Brněnsko) a Ing. Lucie Janečková Heřmanská z rodinné farmy Zemědělská výroba Heřmanský na Mladoboleslavsku. Jejich vystoupení přineslo otevřenou zprávu o stavu oboru.

Roboti místo lidí — z nouze, ne z módy

Všechny tři podniky prošly v posledních letech rozsáhlou automatizací. Marie Červenková pořídila deset dojicích robotů a vysavače kejdy. Přiznává ale, že původní představa o bezobslužném provozu narazila na realitu: „Ten dozor tam musí být." Automatizace nepřišla jako strategická volba, ale jako odpověď na nedostatek pracovníků.

Linda Szemlová, která stála u první plně robotizované stáje ve střední a východní Evropě, upozornila na jiný problém: dodavatelé technologií tehdy neměli dostatečné zkušenosti s reálným provozem. Jejich odhady kapacity krmných robotů a schopnosti strojů udržet stáj čistou se ukázaly jako nepřesné — a s důsledky se firma potýká dosud.

Personální krize bez jednoduchého řešení

Snad nejpalčivějším tématem diskuse byly lidské zdroje. Marie Červenková to pojmenovala bez příkras: průměrná mzda v jejím podniku je vyšší než průměr republiky, podmínky jsou slušné — a přesto volná místa zůstávají neobsazena. Problém podle ní sahá hlouběji než k výši platu: „Mladá generace vyrůstající mimo vesnici jednoduše nemá přirozenou vazbu k práci se zvířaty a k zemědělskému rytmu života.“

Linda Szemlová popsala totální generační obměnu zaměstnanců, k níž v jejich podniku došlo zhruba před sedmi lety. Blízkost Brna jim pomáhá uchazeče nacházet, ale za cenu mezd, o jejichž výši se raději nezmiňuje. Vzdělávání zaměstnanců je otevřené všem — zájem však zůstává spíše u vedoucích pracovníků.

„Já mám asi to štěstí, že za mnou stojí kvalitní zootechnici a agronomové. Částečně jsou to rodinní příslušníci, můžu se spolehnout,“ odpověděla na otázku Lucie Janečková.

Sledování nákladů: každý jinak, srovnání žádné

Na otázku, jak podniky sledují náklady, zazněla překvapivě upřímná odpověď: systematická, oborově sdílená metodika neexistuje. „V zemědělství neexistuje metodika, jak to dělat, a každý to děláme nějak po svém — pak se nemáme s čím srovnávat," řekla Linda Szemlová. Přiznala, že obrovské množství dat z různých středisek se obtížně konsoliduje a rozhodování je „hodně o zkušenosti a intuici."

Marie Červenková k tomu dodala, že ekonomická čísla slouží především k poučení z minulosti, nikoli k předpovídání budoucnosti. Smysl šetření má své meze: snížit náklady o 40 % je idealismus.

Tržby z mléka tvoří u všech tří podniků klíčovou část příjmů — u Heřmanských téměř 70 %, v Nalžovicích přes 50 %. Linda Szemlová zdůraznila, že pravidelný příjem z mléka a z bioplynové stanice je pro podnik existenčně důležitý: většina zemědělských firem nekrachuje kvůli ztrátě, ale kvůli výpadku cash flow.

Více najdete v tištěném Našem chovu.