19.06.2001 | 10:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Zhodnocení pastevního odchovu jalovic

Úvod

Tato práce si klade za cíl zhodnotit na základě moderní pastevní technologie možnosti jejího uplatnění v podhorských a horských oblastech , vztahy při využívání travní hmoty jednotlivými kategoriemi hmotnosti a věku jalovic s ohledem jak na rostlinu, tak i na zvíře.

Literární přehled

Výživa jalovic v letním období spočívá ještě u většiny zemědělských závodů ve zkrmování zelené píce ve stájích. Stálý pobyt v uzavřených stájích má nepříznivý vliv na zdravotní stav zvířat a má četné ekonomicko - provozní nedostatky, které pramení z nevyváženého poměru živin v zelené píci. V podhorských a horských podmínkách se proto stále více přistupuje k pastvě jalovic, ať již systémem oplůtkovým, dávkovým nebo volným. V odborné literatuře se setkáváme s rozdílnými názory na pasení mladých zvířat obecně, aniž bychom přihlíželi k jednotlivým technologiím.
Novosad (1987) pastevní odchov mladého skotu je tradiční doménou podhor a hor, pícniny jsou nejlepším krmivem. Odchovávaná zvířata mají vyšší užitkovost, delší životnost, nižší spotřebu koncentrovaných krmiv a lépe zužitkují objemnou píci, která i dnes zůstává přirozeným produktem tohoto výrobního stanoviště.
Flíček, Novák (1981) říkají, že nejpřirozenějším a nejvhodnějším krmivem pro všechny druhy a kategorie skotu jsou pastevní porosty. Jejich hodnota je závislá na správně volené směsi trav a jetelovin. Dobrý pastevní porost zajišťuje zvířatům dostatečné množství organických a minerálních živin a vitamínů. Pastevní porosty mají být spásány tehdy, když dosáhly přibližně výšky 12 - 15 cm. V této růstové fázi obsahují vysoké množství stravitelných dusíkatých látek a málo vlákniny. Při pastvě je žádoucí doplňovat ji podle potřeby glycidovými krmivy, případně krmivy s vyšším obsahem vlákniny. Podmínkou dobrého využití porostu je správná technika spásání.
Harantová (1988) říká, že mezi hodnotnými trávami a trávami méně hodnotnými (kostřava ovčí, tomka vonná, lesknice rákosovitá) v chemickém složení jsou nepatrné rozdíly. Rovněž rozdíly v koeficientech stravitelnosti nejsou vysoké. Zvláštní význam má však chutnost jednotlivých trav, která je při jejich hodnocení často rozhodující. Zastoupení hodnotných bylin (kontryhel obecný, jitrocel kopinatý, smetánka obecná, pampeliška podzimní) z nichž mnohé jsou bohatě olistěné, zvyšuje obsah dusíkatých látek i popelovin a svými aromatickými účinky ovlivňuje příznivě chutnost porostu.
Uhlíř (1985) považuje za hlavní účel pastvy působení komplexu činitelů : pastevní pohyb, vzduch, slunce, otužování. Vlastní výživu pastvou považuje jen jako prostředek, aby se působení uvedených činitelů mohlo v plné míře uplatnit.
Řada autorů se shoduje v názoru, že nutnou součástí intenzivního pastvinářství musí být přikrmování jak jadrnými , tak i objemnými krmivy. Kareš (1986) zdůrazňuje že i na dobře obhospodařované pastvině, při dávkování pastvy je nutné stále přikrmovat. Hodnotícím hlediskem je úživný poměr mladého pastevního porostu .
Harantová (1988) studuje vztahy mezi využíváním krmiva a užitkovostí zvířat na trvalých travních porostech a podle jejího pozorování pokládá za nejvhodnější denní dávku pro jeden krmný den dojnice 15 - 16 kg sušiny, to je 75 - 80 kg zelené hmoty při 20 % sušiny. Experimentálním ověřováním skutečné vlastní spotřeby krmiva dospěla k 11,6 až 13,2 kg sušiny na krávu denně. Z pohledu potřeby krmiva hodnotí pak pastvu oplůtkovou a dávkovou jako základní dvě formy technologie pastvy.
Bártl (1987) na základě pozorování a měření udává, že při kalkulaci potřeby zelené píce se vychází ze zjištění, že na 100 kg živé hmotnosti jalovice je nutné zajistit 17 - 18 kg pastevní píce. Sem patří píce, kterou zvíře sežere a nedopasky, které zůstanou nevyužity. V praxi to znamená, že lze počítat se zatížením tří až čtyř kusů mladého skotu na 1 ha pastviny.
Velech (1989) zdůrazňuje nutnost pečlivé přípravy na pastvu . Jalovice jsou dobře vyvinuté, ale jsou choulostivé , vybíravé v krmivech a neumí se pást. Naproti tomu jalovice připravené bývají v chovné kondici a mají vyvinutou dobrou aklimatizační schopnost. Takové jalovice jsou nenáročné, životaschopné a dovedou efektivně využívat vlákninu i živiny pastevního porostu.
Uhlíř (1985) uvádí, mají-li mladá zvířata k dispozici na jedné straně téměř jadrnou bílkovinnou píci, musí to být vyváženo na straně druhé jadrným krmivem uhlohydrátovým. Proto je třeba pastvu doplnit obilními šroty a z důvodů zvýšení pocitu sytosti přidat ne slámu jako u dojnic, nýbrž seno. Jedině omezená pastva zpestřená šroty a senem je pro mladá zvířata plnohodnotnou krmnou dávkou.

Metodika

Práce se zabývala formami pastevního odchovu jalovic v podhorských a horských výrobních podmínkách a jejich dopady na produkci s ohledem na možnou opakovatelnost. Prováděné pokusy se uskutečňovaly v běžných provozních podmínkách. Byla sledována vždy dvě stáda jalovic o různé hmotnosti a věku. Byla to stáda pasená prvním rokem, tedy jalovice toho roku nakoupené a stáda pasená druhým rokem, která již přezimovala v podniku a jalovice byly druhou pastevní sezónu připouštěny. Jalovice zařazené do pokusu byly různé plemenné příslušnosti, při hlavním zastoupení kříženek český strakatý a černostrakatý nížinný skot.
Jalovice byly trvale na pastvě, to je ve dne i v noci po celou pastevní sezónu, od počátku května do poloviny října. Nebyly pro ně budovány žádné přístřešky. Prostory pro pastvu byly vyhrazovány elektrickými ohradníky. Jalovice ve stádě měly trvalý přístup k vodě a příkrmu. Na pastvinách byla vytvářena stáda o průměrné četnosti 200 ks. O každé stádo pečoval samostatný ošetřovatel .
Do pokusů byly zařazeny jalovice od 150 kg až do 500 kg živé hmotnosti. Základním kritériem pro členění stád jalovic byla jejich hmotnost, zatímco věk byl jen ukazatelem pomocným.
Pastevní porosty v průběhu sledovaných let byly zakládány ze čtyř až šesti komponentních travních směsí. Pro zjišťování potřebné a spasené píce byla zvolena metodika odběru vzorků z pastvy v místě pasení stád, které byly sledovány. Vzorky byly odebírány podle potřeby třikrát jednometrovou zkouškou a to kosením v dopoledních hodinách po oschnutí rosy. Nedopasky byly zjišťovány obdobným způsobem.
Přikrmování bylo prováděno formou tvarovaných krmiv. V průběhu sledovaných pastevních sezón bylo rovněž sledováno počasí. Příprava na pastvu se týkala především formy krmení na bázi objemných krmiv, postupné aklimatizace a otužování zvířat ve volných výbězích.

Vlastní práce

Zvířata po přepravě do odchovného podniku byla zvážena a přesunuta do navykacího oplůtku. Vnitřní oplocení tvořil elektrický drát pod proudem a za ním ve vzdálenosti cca 50 cm bylo umístěno pevné oplocení, které má zabránit úniku zvířat v případě že poškodí a vyřadí z provozu ohradník elektrický. Zvířata zde byla po dobu tří dnů, což stačilo k tomu, aby se seznámila s el. ohradníkem, a naučila se ho respektovat. Pastva byla dávkovaná dvakrát denně a to vždy ráno v 6. hodin a odpoledne v 16. hodin. Na některé lokality byla voda pasoucím se zvířatům dovážena v mobilních napáječkách, z 80 % však byla zajišťována čerstvá voda pastevními vodovody. Bylo zjištěno poměrně vysoké množství spotřebované hmoty, které je vysvětlováno :
 zvýšeným příjmem zvířat, podmíněným skutečností, že mají k chutné pastvě trvalý a zcela neomezený přístup v době, kdy jim nejvíce chutná a to za rosy
 zvýšeným příjmem, ovlivněným nutností vyrovnávat teplotní ztráty při nepříznivém počasí
 zvýšeným příjmem,podmíněným dobrou stravitelností a zrychleným průchodem trávicím traktem, kladně ovlivněným velkým pohybem na čerstvém vzduchu.
Průměrné hodnoty pastvy nehnojené je podle vegetačních fází uveden v tabulce č. 1. V tabulce č. 2 . je uveden obsah živin v pastevním porostu hnojeným 100 kg N hnojiv na hektar pastvy. Nejvyšší evidované množství nedopasků bylo u jalovic ve hmotnosti 300 - 400 kg. Úprava pastvin se prováděla smyky po každém spasení a přihnojování dusíkem, podle počasí se aplikoval ledek vápenatý, na podzim fosfor. Obnova drnu se provádí za sedm let orbou. V tabulce č.3 jsou uvedeny výsledky sledování hodnot projektivní dominance výskytu zastoupení druhů rostlin a jejich výživné hodnoty.
Jalovicím byl podáván příkrm ve formě granulí, což má tyto přednosti :
 při příjmu zvířaty nedochází k znehodnocování krmiva
 dovoluje ve skladbě komponentů pružně reagovat na potřeby zvířat
 má nejmenší nároky na organizaci a tím i největší provozní spolehlivost
 umožňuje několikadenní předzásobení bez nebezpečí poškození.
Využití oplůtkové nebo volné pastevní technologie pro masná plemena skotu popisuje Frelich a kol.(1997) a další autoři.

Při posuzování pastevních porostů v oblasti Šumavy a Krkonoš jsme zjišťovali za pomocí metody projektivní dominance zastoupení jednotlivých rostlin v přirozených pastevních porostech. Zejména zastoupení bylin má příznivý vliv na chutnost pastvy a zároveň částečný přirozený ochranný účinek při možné jejich selektivitě příjmu.
Na sušších stanovištích byly zastoupeny tyto druhy: Kmín kořenný (Carum carvi), Medyněk měkký (Holcus mollis), Ovsíř pýřitý (Avenastrum pubescens), Sveřep vzpřímený (Bromus erectus), Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), Jitrocel větší (Plantago major), Kontryhel r.d. (Alchemilla sp. Div.), Řebříček obecný (Achillea millefolium), Smetánka lékařská (Taraxacum officinale), Svízel povázka (Galium mollugo), Kostřava ovčí (Festuca ovina).

Dieteticky vhodné byliny - Smetánka lékařská (Taraxacum officinale), Řebříček obecný (Achillea millefolium), Kontryhel r.d. (Alchemilla sp. Div.) jsou zvířaty vyhledávány a dobře spásány.

Na vlhčích stanovištích byly zastoupeny tyto druhy: Zblochan vodní (Glyceria aquatica), Jitrocel větší (Plantago major), Řebříček obecný (Achillea millefolium), Smetánka lékařská (Taraxacum officinale), Šťovík kyselý (Rumex acetosa), Toten lékařský (Sanguisorba officinalis).

Změny obsahu pastvinách na prvním pastevním cyklu v různých vegetačních fázích.

Pastva je významným prvkem umožňující welfare - tedy pohodu zvířat a do určité míry vrací zvířata do jejich přirozených podmínek. Využití balastních glycidových krmiv navíc dovoluje pružně reagovat na potřeby zvířat, změnou ve skladbě komponentů.
Současné analýzy krmiv, půdy, vody v chráněných oblastech vykazují výrazně nižší hodnoty než limity (pro pitnou vodu). Růst zatížení by mohlo vést k znečištění životního prostředí v chráněných územích a proto je povoleno pouze 0,4 VDJ.

Závěr

Sledovaný systém odchovu jalovic je vhodný pro horské a podhorské podmínky, kde pro klimatické , přírodní a hlavně terénní vlivy je nevhodné pěstování obilovin. Popsaný pastevní odchov mladého skotu zvyšuje návratnost vložených nákladů tím, že výnosem není jen tráva, ale výnosem je i dobře vyvinutý, zdravý, odolný a vysoce produkční zvířecí organismus. Pastevní odchov snižuje počet energeticky náročných pracovních operací, spojených při běžném hospodaření s orbou a přípravou půdy a omezuje je na práce lehčí při ošetřování pastvin. Pastevní technologie je vhodná využít ve vyšších polohách pro technologie chovu skotu bez tržní produkce mléka. Při posuzování nehnojených porostů se projevuje tendence k nižším hodnotám A-látek a energie ve srovnání s hnojenými pozemky 100 kg N hnojiv na hektar pastvin. U kulturních pastvin je zjišťováno výraznější zastoupení kvalitních trav a jetelovin.

Bohuslav Čermák, Lád, František, Zbygniew Podkowka

Seznam Literatury

Flíček, V., Novák, J.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Skriptum AF České Budějovice 1981 210s.

Novosad,J. Pastevní technologie jalovic v odchovných závodech v podhorských oblastech. 1987
Harantová V.:Posouzení kvality travních porostů metodou projektivní dominance a na základě chemických analýz 1988
Uhlíř.M. Pastevní technologie odchovu jalovic ve vyšších polohách .Diplomová práce 1985

Čermák,B.,Voženílková,B.,Kadlec,J., Podkowka,W.: Fungi diseases of selected grasses under various methods of their management. In.Sborník z mezinár. Konfernce Mycotoxins and Dioxins and the enviroment. Bydgoszcz 2000 s181-185
Čermák,B.,Podkowka,Z.,Podkowka,L.,Český,P.: Vliv různého systému krmení na kvalitu mléka In sborník z mez. KonferenceAktuální problémy šlechtění chovu,zdraví a produkce skotu. České Budějovice 2000 s.128-130.
Čermák,B.,Lád,F.,Kadlec,J.,Klepalová,J.:Změna vlákninového spektra u vybraných druhů trav v průběhu vegetace a konzervace . In Sborník z mezin. KonferenceIV.dni výživy a vetrinárnej dietetiky Košice 2000 s.244-247
Zpracováno za podpory grantu CEZ: J 06/98:1222000002/5

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down