Chovatel skotu stojí před volbou, jaký systém pastvy zvolit a zda bude plochy travních porostů využívat pastvou, či sečením. Pastva je vhodná pro skot bez tržní produkce mléka a jalovice, pastva dojnic je vhodná jen při menší vzdálenosti dojírny od pastvin a vyžaduje často vyrovnávání krmné dávky (zvyšování koncentrace vlákniny při přechodu na pastevní porost, nebo naopak přídavky jadrného krmiva u starých porostů). Denní spotřeba pastevní píce činí u skotu 50–75 kg čerstvé trávy (12 % živé hmotnosti (ŽH) zvířete, nebo 10–18 kg sušiny (3 % ŽH).
S rostoucím počtem skotu a podílem pastevních porostů v zemědělských podnicích vzrůstá zatížení pastevních porostů. Průměrné zatížení pastevních porostů u různých zemědělských podniků se pohybuje nejčastěji v rozpětí 0,2–1,9 DJ/ha s maximální frekvencí hodnot 0,5–0,85 DJ/ha. Zatížení pastevního porostu výrazně ovlivňuje druhovou skladbu, výšku porostu a půdní prostředí a v interakci s ekologickými podmínkami stanoviště rozhoduje o výši produkce pastevní píce a mimoprodukčních funkcích pastevních porostů. Vedle zatížení pastviny je důležitý také systém pastvy, kdy při oplůtkové pastvě je obvykle zatížení vyšší, avšak krátkodobé a porost má možnost regenerace. Naopak při kontinuální pastvě je sice celkové zatížení zpravidla nižší, avšak zvířata působí na porost delší dobu a navíc mají tendenci vypásat již jednou spasené plochy a trvale poškozovat porosty v místech kumulace (okolí příkrmišť, napajedel apod.). Zatížení pastevního porostu má vliv na velikost asimilační plochy porostu, tvorbu výnosu, zhutnění půdy (infiltrační schopnost) a také množství a pohyb živin v půdě.
Systémy pastvy lze rozdělit na kontinuální, kdy zvířata jsou trvale na jedné pastvině (méně pracný způsob) a rotační, kdy zvířata jsou po vypasení porostu přehnána na jinou pastvinu.
Oplůtkový systém pastvy vykazuje příznivější druhovou skladbu porostu, kdy při vypásání porostu 3x a 4x ročně dochází k rozvoji kvalitních druhů trav (kostřava luční, jílek vytrvalý, lipnice luční) a jetelovin (jetel plazivý, jetel luční), je však náročnější na lidskou práci. Při vypásání porostů pouze dvakrát ročně dochází ke zvýšení pokryvnosti méně hodnotných druhů (kostřava červená, pýr plazivý, pcháč oset, kopřiva dvoudomá, bodlák obecný aj.). Méně pracná kontinuální pastva vede ke snížení počtu druhů a při vyšším zatížení (nad 2 –2,5 DJ/ha) ke zvýšení výskytu bylin s nízkou přízemní listovou růžicí (pampeliška podzimní, smetánka lékařská, jitrocel kopinatý) a nízkých trav (psineček tenký, lipnice luční). Více než u oplůtkové pastvy zde záleží na celkovém zatížení pastviny, kdy přetížená pastvina (nad 3 DJ/ha) je málo produktivní (porost místy poškozený) a naopak málo zatížená pastvina se zapleveluje. Produkce píce je nejvyšší při vypásání porostů rotačně (oplůtkově) 2x ročně, porost spásaný 2x ročně však vykazuje vyšší množství nedopasků. Při vyšší frekvenci rotační pastvy je vhodné přihnojování NPK. Nejvyšší kvalita píce a nejméně nedopasků je při rotačním vypásání porostů 3x – 4x ročně.*
Ing. Milan Kobes, Ph.D., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, ZF, katedra rostlinné výroby
Podrobnější informace v časopisu Náš chov 3/2021.
