Z hlediska veterinárních lékařů by mohlo být útěšné, že současná pandemie se netýká zvířat. To je sice pravda, ale na druhou stranu se může dotknout mnohých jejich chovatelů
a majitelů. Proto Komora veterinárních lékařů uvádí několik doporučení, která by mohla napomoci nešíření nákazy.
Komora veterinárních lékařů bedlivě sleduje nejnovější vývoj situace a také výzkumy ohledně přenosu Covid-19 na zvířata. Přenos nebyl prokázán. Jde o nákazu šířící se mezi lidmi. Nejde o zoonózu, tj. „zvířecí onemocnění“. Nicméně by zvíře by mohlo sloužit jako pasivní přenašeč, pokud se jej před krátkou dobou dotýkal infikovaný člověk vylučující virus.
Podle dosavadních zjištění lze konstatovat, že praktičtí veterináři se snaží, i přes nedostatek ochranných pomůcek, nepolevovat v úsilí poskytovat zdravotní péči všem zvířatům, včetně hospodářských. A to je třeba zdůraznit, neboť zemědělská prvovýroba je pro zajišťování potravin zcela nezbytná.
Zkrátka i v obtížné době pandemie Covid-19 je nutné poskytovat veterinární péči. Hospodářská zvířata, psi, kočky, králíci, papoušci a spousta dalších chovaných zvířat si žádají veterinární služby, bez ohledu na krizovou situaci, nouzový stav či karanténní opatření.
Veterinárním lékařům jsou v dnešní tíživé době jasné dvě věci: První je nezbytnost nepolevovat.
Radka Vaňousová, prezidentka KVL, říká: „Uvědomujeme si spolu s chovateli, že současná situace je výjimečná a vážná. Ačkoli jsou veterinární služby dostupné a veterinární lékaři k dispozici, měli by chovatelé zachovávat následující:
Vyhledávat nebo povolávat veterinárního lékaře jen v případě zdravotních obtíží chovaného zvířete, a to jak domácího, tak hospodářského.
Před návštěvou si telefonicky domluvit termín.
Zvíře by měl do veterinární ordinace doprovodit pouze jeden zdravý člověk.
Po celou dobu návštěvy musí mít doprovod ochrannou roušku.
v pomoci zvířatům, neboť ta nejsou na koronavirových prázdninách a vyžadují dostupnou veterinární péči. Druhou je pak uvědomění, že současná pandemie ohrožuje zdraví a životy lidí
a klade bezprecedentní nároky na zdravotní systém a samotné zdravotníky.
Veterinární lékaři si tyto aspekty uvědomují a nesnaží se zatěžovat zásoby státu nereálnými požadavky. Přesto i oni vnímají nedostatek ochranných pomůcek ve své každodenní práci. Komora veterinárních lékařů v posledních dnech usilovala o zajištění potřebných pomůcek pro své členy
a uspěla u soukromých zdrojů.*
