Nový vítr do včelařství ČR – šlechtění na varroatoleranci

Včelařská konference přinesla do včelařství ČR nový vítr. Používání chemických přípravků proti varroóze je včelaření Neandrtálců, přijel jsem k vám, abych učinil Sametovou revoluci ve včelařství,“ bylo slyšet z přednáškového mola v Praze při mezinárodní včelařské konferenci Trendy a nové přístupy ve včelařství, kterou v listopadu uspořádala Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ.

Ten starší muž, který na podiu se smetákem v ruce začal nabádat české včelaře k tomu, aby k potlačování varrózy přestali používat chemické prostředky a začali se věnovat šlechtění na varroatoleranci se jmenuje John Kefuss, původem Američan, který dlouhodobě žije a včelaří ve Francii.
Dr. John Kefuss začal včelařit už v 11 letech, studoval zoologii, zvláště entomologii, pracoval ve včelařské laboratoři na Státní univerzitě v Ohiu, v USDA v Loganu (Utah), doktorát si udělal u známého včelařského výzkumníka F. Ruttnera ve Frankfurtu nad Mohanem.
Kefuss sám sebe nepovažuje za vědce, ale za praktického včelaře. Přesto úzce spolupracuje s výzkumem a od roku 1983 do r. 1991 testuje postupně používání přípravků Folbex (bromopropylát), Apitol (cymiazol hydrochlorid), Perizin (coumaphos), amitraz, Apistan (tau-fluvalinát) a Bayvarol (flumetrin). Když Kefuss shrnul výsledky, prohlásil, že včelaření s chemikáliemi je včelaření Neandrtálců a od roku 1992 se začíná ubírat směrem šlechtění na varroatoleranci. Amitraz a tau-fluvalinát jsou také českým včelařům dobře známé účinné látky, které se používají aplikační formou fumigace, aerosolu nebo pomocí gabonů.

Pochyby byly, ale vyšlo to
Dnes, když je jasné, že včely dobře vykazují rezistentní chování vůči roztočům, se zdá, že Dr. Kefuss nepřišel s ničím výjimečným, ale v devadesátých letech se o dědičnosti varroatolerance téměř nic nevědělo. I sám Ruttner tehdy prohlašoval: „Včely nemohou být šlechtěny na odolnost proti roztočům, stejně jako nemohou být ovce šlechtěny na odolnost proti vlkům.“ České včelařství se díky své uzavřenosti a jakési informační železné oponě nachází v situaci jako byl svět v devadesátých letech. I z řad nejvýše postavených českých včelařských výzkumníků stále slyšíme perličky, že na varroatoleranci šlechtit nelze, a že je to jako „vyšlechtit psa bez blech.“
Kefusse ale takové řeči neodradily, po návštěvě Tuniska odsud přiváží včely a na své včelnici Rucher d´Oc ve Francii provádí v roce 1993 křížení poddruhů Apis melifera intermissa a A. m. ligustica a zdá se, že rezistentní znaky mají genetické založení. Testuje také genetický materiál z Urugvaje a později začíná vynechávat chemické léčebné zásahy. V roce 1996 prý věděl, že může selektovat na rezistenci k varroóze. V roce 1999 zastavuje veškeré léčení na svých včelnicích ve Francii. „Abych urychlil genetický pokrok svých včel, rozhodl jsem se v roce 1999 přestat s veškerým chemickým ošetřováním. Nebylo to lehké rozhodnutí. Trvalo mi bezmála tři roky, než jsem se k tomu odhodlal,“ svěřuje se Kefuss. „Často jsem byl varován, že přijdu o všechno. Přesto jsem se rozhodl pro tuto variantu raději než abych pokračoval v expozici svých včelstev a zvláště sebe chemikáliím používaných proti roztoči Varroa destructor. Počítal jsem s tím, že bez léčení budu mít 10% míru přežití. Po několika letech bez léčení jsem ztratil „pouze” dvě třetiny svých včelstev a byl jsem upřímně šťastný za výsledky, které byly mnohem lepší, než jsem očekával. V současné době je naše populace roztočů nízká a za našich podmínek není ekonomické léčit. Jinými slovy naše včelstva jsou k roztočům tolerantní. Zlepšilo se také hygienické chování, medná produkce je korektní a zimní ztráty jsou na úrovní 15 %, to znamená nižší, než mají včelaři v oblasti 23 %. Naše včelaření se nachází v podstatě ve stejné situaci, jako před příchodem roztoče,“ říká John Kefuss.

„Žít a nechat zemřít“
Termín „Bond test“ byl poprvé vysloven ve Včelařském výzkumném institutu v Brémách. Popisuje princip „Žít a nechat zemřít“ pro testy, které byly uskutečněny od roku 1994. Neděláte žádné léčebné zásahy až do přirozeného úhynu včelstev, která jsou k varroóze citlivá. Kefuss dále popisuje tzv. BAT test – je to zdokonalená metoda (Bond Accelerated Test), která urychluje přirozený vývoj selekce. Test začíná vložením silně napadených plástů (asi 40 roztočů na 100 buněk).
Dalším speciálním postup, který Kefuss v Praze představil je Soft Bond test. Metoda postupné selekce vhodná pro komerční včelaře, kteří si nemohou dovolit ztratit většinu svých včelstev. Metoda zahrnuje nejprve výběr podle užitkovosti (medného výnosu), pak test hygienického chování. V nejlepších včelstvech podle čisticího pudu se určí míra napadení (včetně počítání roztočů uvnitř buněk plodu). Po postupném výběru zhruba 4 % nejlepších matek (např. 20 z celkových 500 včelstev) následuje klasický Bond test (nechat včelstva odolávat náporu parazita). Po této přírodní selekci následuje rozšíření genetického materiálu po včelnici – výměna matek. Tento postup se může několikrát opakovat. Kefuss doporučuje zastavit chemické ošetřování včelstev, když je napadení plodu nižší než 5 % a přirovnává takovou situaci k blechám u psa. Blechy parazitují, ale hostiteli výrazně neškodí.

Výzvy Johna Kefusse
„Mám dojem, že včelaři skutečně nevědí, kolik stojí pravidelné chemické ošetřování a vůbec nezvažují také negativní efekt, který chemie způsobuje na jejich včelách.
Chovatelé nebudou šlechtit na rezistenci vůči V. d. dokud nebudou mít příklad, který si mohou vidět na vlastní oči. Proto zvu na mou včelnici včelaře-výzkumníky z celého světa a organizuji soutěž, kdo najde v mých včelstvech více roztočů, za každého nabízím jeden eurocent,“ dodává John Kefuss v závěru přednášky.
Kromě této výzvy Kefuss vymyslel také výzvu pro české včelaře, neboť si je vědom české vynalézavosti. Včelař v současnosti řeší nejvhodnější způsob dodávání zásob pro 1000 oddělků. Proto se John Kefuss rozhodl vyhlásit tzv. Czech sugar chalenge – neboli Českou cukrovou výzvu. Kdo vymyslí zařízení, pomocí kterého bude možné nakrmit s minimálním množství práce (času) velké množství včelstev (oddělků), získává od Johna Kefusse několik matek z jeho včelnice.
Podmínky:
• včely se nesmí v cukru topit,
• zařízení musí být samočistitelné,
• výroba nesmí být nákladná (levný materiál, nejlépe transparentní),
• krmení nesmí být závislé na zdroji elektrického proudu,
• zařízení nesmí zabírat velké místo uvnitř úlu (oddělku).

Návrhy mohou zájemci posílat na adresu: redakce@n-vcelari.cz. Uzávěrka přihlášek do soutěže je 15. března 2011.

Předběhne nás Čína?
V současnosti Kefussova farma Rucher d´Oc produkuje ročně asi 3000 matek, které prodává po celém světě. Zajímavé výsledky by mohla poskytnou spolupráce Kefusse s Dannym Weaverem (USA), který analyzuje DNA vyšlechtěného přežívajícího kmene včel. Kefuss se významně angažuje v propagaci myšlenky chovat včely bez chemie. Nedávno se prý od Kefusse vrátil čínský výzkumník s cílem uspořádat kurz pro 400 čínských včelařů. Takže mohou přijít doby, kdy nebudeme muset na med z Číny vrhat špínu, ba naopak, pokud české včelařství nebude reagovat na výzvy současnosti, bude třeba med z Číny kvalitnější než tuzemský.

Nizozemci se přidávají
Jak již bylo řečeno, Kefuss není sám, kdo šlechtí včelu na varroatoleranci. V Praze na konferenci se představil také nizozemský přístup – šlechtění včely primorské za spolupráce místních včelařů. Jak zdůraznil přednášející Henk Kok, testovací protokol, který vyvinuli v německém výzkumném institutu v Celle využívají skupiny malovčelařů v celém Nizozemsku. Kromě toho mají k dispozici oplozovací stanici na umělém ostrově uprostřed jezera Oosterschelde na pobřeží Severního moře.
V roce 2001 pane Ed Pieterse, amatérský včelař, založil nadaci De Duurzame Bij, „Trvale udržitelná včela“, s cílem hledat varroatolerantní včelu pro nizozemské včelaře. Pro začátek dovezl z Ameriky primorskou včelu a začal testovat včelstva všemi možnými způsoby, aby získal zkušenost, jak tyto včely dokáží žít s roztočem. A stejně jako Američané, i on zjistil, že se chovají jinak. Jako chovatel matek chtěl tyto vlastnosti vnést do svého chovu místní včely. Požádal o pomoc vstřícné včelaře, aby testovali rozmnoženou Primorskou včelu a její hybridy. Šlechtění probíhalo až loňského roku v Maarn, kde Ed žije. Potom získal povolení používat jako oplozovací stanici umělý ostrov uprostřed jezera Oosterschelde na pobřeží Severního moře. Trubčí včelstva jsou umístěna na stanovišti blízko Naardenu.
„V průběhu posledních tří let jsme za pomoci prof. Job van Praagha z včelařského výzkumného institutu v Celle v Německu vyvinuli testovací protokol s důrazem na roztoče Varroa destructor. Spolupracující včelaři tento protokol používají k testování svých včelstev již dva roky. Jeden člen nadace čtyřikrát do roka shromáždí všechny výsledky a udržuje komunikaci mezi včelaři,“ sdělil Henk Kok, který se pochlubil také základy češtiny.
„Všechnu práci dělají amatérští včelaři ve svém volném čase, což přináší své problémy při zajištění kontinuity testování, šlechtění, motivace spolupracujících včelařů a získávání nových členů. Naše nadace získala prostředky ze soukromých zdrojů a také holandské ministerstvo zemědělství a výživy nám darovalo určitou částku na částečné pokrytí nákladů naší práce. Máme za to, že pouze spoluprací včelařů lze dosáhnout trvale udržitelné včely, která si v budoucnu poradí s roztočem Varroa destructor sama,“ dodává Henk Kok.

Snímky, které poskytl John Kefuss demonstrují průběh World Warroa Challenge – jeho výzvy k hledání roztočů v rezistentních včelstvech v poblíž Toulouse ve Francii. Jedná se o světově významné včelaře, kteří se účastní této výzvy – celkem 55 soutěžících, kteří přijeli z Francie, Německa, Číny, Anglie, Walesu, Polska, USA, Skotska, Maroka, Švýcarksa, Švédska a Španělka hledalo dohromady 100 hodin a našlo celkem 109 roztočů…
Foto archiv John Kefuss

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *