Včelaři se bouří. Co je cílem novely plemenářského zákona?

V únoru prezident podepsal zákon, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění a plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), který byl na konci roku 2016 schválen Poslaneckou sněmovnou. Ptáme se na možné scénáře budoucího dopadu pro včelaře, kde zákon doznal významné změny.

Lobbistům se podařilo do plemenářského zákona, jehož navrhovaná právní úprava má za cíl zachování biologické rozmanitosti vybraných plemen a druhů hospodářských zvířat (genetických zdrojů), prosadit formulaci: „K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské“. Na první pohled se normálně uvažující člověk pozastaví nad jednoduchou skutečností: Když má zákon podporovat biodiverzitu, tak proč je plemenitba omezována na jedno plemeno?

K autorství se nikdo nehlásí

Redakce oslovila několik aktérů celého dění s předpokladem, že vysvětlí, co bylo cílem této úpravy, a jak se tedy bude zákon aplikovat v praxi. Bylo osloveno Ministerstvo zemědělství, za uznané chovatelské sdružení pro kraňské plemeno byl osloven plemenářský zootechnik a zároveň předseda Chovatelské komise ČSV Ing. Dalibor Titěra, dále předsedkyně Českého svazu včelařů Mgr. Jarmila Machová, poslanci a předseda Spolku chovatelů včely tmavé.

Poslanci Pavel Čihák a Jan Volný, kteří tuto změnu do zákona na půdě parlamentu navrhli, se nyní k obhajování svého počínání příliš nehlásí. Vlastně se k tomu nehlásí nikdo. Naopak to vypadá, že formulace o omezení na včelu kraňskou se tam dostala jaksi sama. Předsedkyně Českého svazu včelařů (ČSV) Jarmila Machová doslova uvedla: „K návrhu změny plemenářského zákona jsme se jako svaz připojili a podporovali jej z důvodů uvedených (strach z bodavých kříženců, kraňka se v České republice osvědčila, žádné tmavé plemeno se v ČR nenašlo). Nepodporujeme dovoz jiných plemen“.  Nikdo z oslovených neprozradil, kdo byl skutečným autorem pozměňovacího návrhu.

Dalibor Titěra jako nejvyšší odpovědná osoba za šlechtění kraňského plemene v ČR, který musel o pozměňovacím návrhu vědět (a dost možná pocházel také z jeho pera), odpověděl: „Mám za to, že cílem zákona je, aby se příslušný orgán mohl odvolat na tento paragraf při zamítnutí nerozumné žádosti o dovozu geneticky vzdáleného materiálu do ČR“.

Zákon platí pouze pro šlechtitele kraňky?

Další část dotazu směřovala na to, jak se bude zákon provádět. Týká se všech včelařů, nebo pouze šlechtitelů včel? Nebo se bude týkat pouze chovatelů (šlechtitelů) uznaného chovatelského sdružení pro včelu kraňskou, což je ČSV? Jak se bude případně prokazovat plemenná příslušnost? Co se stane, když včelař chová jiné plemeno, tedy poruší tento nový zákon? Dostane pokutu?

Předsedkyně ČSV Jarmila Machová odpověděla: „Plemenářský zákon se netýká chovu včel, netýká se běžných chovatelů. Je třeba odlišit chov včel a šlechtitelskou práci ve včelařství. Proto byl změněn plemenářský zákon, nikoli jiný zákon. Pro odpověď se obraťte na příslušný odbor Ministerstva zemědělství.“

Příslušný odbor živočišných komodit Ministerstva zemědělství zatím výklad nepodal, pouze se ohradil proti tomu, že změnu předkládalo ministerstvo.

Předseda chovatelské komise ČSV: „Mám za to, že plemenitba není běžný chov v hospodářství. Například moje choť chová slepice bez původu na vajíčka pro vnoučata. Plemenitba je dlouhodobá, organizovaná a často státem podporovaná činnost. Plemenářská sdružení mají svůj program, metodiku a chtějí mít takové podmínky, aby nepřišla o dlouhodobou práci. Po běžném chovateli nikdo nebude nic požadovat. Dovozce by musel doložit plemennou příslušnost dováženého materiálu. Vyšší chovy podle chovatelského řádu (ČSV, z. s.) už to dělají asi dvanáct let. V praxi používáme standard, který vznikl měřením včel ze šlechtitelských chovů v celé republice. Je založen na morfometrickém měření (korelace s genetikou je vysoká). Cílem je rozpoznání a odmítnutí vzdálených genotypů“, sdělil Dalibor Titěra.

Diskuse v Senátu

Velkou rozpravu a poměrně odbornou vedl také Senát, 18. ledna se konala schůze pléna. Senátora Jiřího Dienstbiera jako právníka zaujalo, že v plemenářském zákoně nenašel definici pojmu plemenitba. Proto norma působí podle jeho slov trošku neurčitě. Nicméně zákon zřejmě předpokládá, že plemenitbu neprovádí běžný včelař. A stejně tak plemenitbou patrně není dovoz. „To znamená, že mám stejně pochybnost, že ti, kteří tímto návrhem chtěli možná legitimně chránit kraňské plemeno na našem území, dosáhli svého účelu. Naopak ti, kteří se bojí, že jim to zabrání chovat nějakou domnělou původní včelu, nezabrání, protože ji chovat mohou,“ komentoval Jiří Dienstbier. Tato slova potvrdil také ministr zemědělství Marian Jurečka: „ … nikomu nebráníme v přirozené plemenitbě, jak zaznělo z úst senátora přede mnou …“

Senátora Zdeňka Nytru zarazilo, „že se o té včele píše pouze v návrhu § 14 h), což je financování ochrany genetického zdroje zvířete. Takže opravdu jde jen a jen o peníze“, komentoval senátor.

Výklad, že se zákon bude týkat pouze šlechtitelů, má své trhliny. Kdo a jak určí hranici, co je prostý chov včel a co už šlechtění? Podle uvedeného chápání by šlechtil leckterý včelař, třeba i ten, který pouze vyřazuje ty nejhorší matky z chovu. Opravdových šlechtitelů včel je v ČR asi deset.

 

Názor předsedy Spolku

chovatelů včely tmavé

Oslovili jsme předsedu Spolku chovatelů včely tmavé v ČR Viktora Švartnera, který se vůči pozměňovacímu návrhu rezolutně ohradil: „Pozměňovací návrh je jednoznačně proti smyslu a předmětu současné úpravy, respektive smyslu navržené novely, kterou je zajištění biodiverzity v rámci ČR a zachování genetických zdrojů. Původním plemenem na většině území České republiky byla včela tmavá. Pozměňovací návrh navíc nebyl projednán v rámci včelařských spolků v České republice. Z právního hlediska nastal další kardinální problém: Novelizace s sebou nepřináší přesah a doplnění do dalších ustanovení plemenářského zákona, navíc zde není správní postih. Dostáváme se do absurdní situace, kdy zákon vynucuje určité chování, které však nijak nepopisuje, a navíc za nedodržení nehrozí žádná sankce. Ptáme se tedy, proč a za jakých okolností k tomuto „doplnění“ došlo“?

Komu změna přinese ovoce?

Faktem je, že včela kraňská byla, ať už právem či chybným rozhodnutím, zařazena mezi genetické zdroje České republiky. Od vypsání dotačního titulu byl tvůrcem metodiky Výzkumný ústav včelařský, s. r. o., podmínky splnil a příjemcem celé výše dotace byl vždy také jen Výzkumný ústav včelařský, s. r. o. Dalším faktem je, že navrhovaná změna plemenářského zákona ještě více pojistila vliv Českého svazu včelařů, z. s., na dotace. Dotace 1. D je určena pouze pro uznaná chovatelská sdružení podle plemenářského zákona. Pokud by bylo uznaných chovatelských sdružení více (i pro jiná plemena), nebyl by výhradním administrátorem dotace 1. D Český svaz včelařů.

Zákon po novele znemožňuje založení uznaného chovatelského sdružení pro jiné plemeno včel, neboť omezuje pouze na plemenitbu včely kraňské.

Výklad, že se zákon bude týkat pouze šlechtitelů má své trhliny. Kdo a jak určí hranici, co je prostý chov včel a co už šlechtění? Ona totiž ta hranice není ostrá. Pokud jde o dotace pro chovatele matek, které administruje uznané chovatelské sdružení (ČSV), hodí se argument, že už ten chovatel, který hodnotí nějakou vlastnost včel vlastně šlechtí. Podle uvedeného chápání by šlechtil leckterý včelař, třeba i ten, který pouze vyřazuje ty nejhorší matky z chovu.*

Chovy, které v ČR skutečně šlechtí včely, by totiž spočítal na prstech…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *