18.12.2021 | 12:12
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Editací genů k udržitelnosti

Genové inženýrství v sobě skrývá obrovský potenciál, ale zároveň by mohlo představovat značná rizika. Když genové inženýrství přestalo být pouhým námětem vědecko-fantastických příběhů, stalo se nejenom senzací, ale též tématem vášnivých diskusí mezi propagátory a odpůrci, a to jak v řadách tvůrců legislativy, tak mezi veřejnosti.

Technologie genetických nůžek CRISPR se v posledních letech stala oblíbenou metodou vědců pro řešení různých problémů. I když jsou výsledky experimentů slibné, tak na běžné využití, např. při šlechtění zvířat, si nejspíš ještě dlouho počkáme. Nicméně vědci pokračují v testování toho, co by bylo možné. Mezi ty ‚snadnější‘ úkoly patří třeba genetické odrohování.

Podíl samčího a samičího potomstva je pro řadu chovů faktorem ovlivňujícím efektivitu produkce. V chovech dojeného skotu není býček obvykle oslavovaným potomkem, pokud není plánován jeho odchov a zařazení do plemenitby. Redukci tohoto ‚problému‘ do značné míry pomohla technologie sexování spermatu, která je stále ještě prioritně využívána chovech dojeného skotu k získání vyššího počtu jaloviček. Avšak v chovech zaměřených na produkci hovězího masa jsou zase rádi za vyšší podíl samčího potomstva.

Vědcům trvalo dva a půl roku, než se jim podařilo vyvinout metodu ke vložení genu do vyvíjejícího se embrya a další dva roky, než příjemkyně dokázala editované embryo donosit a v dubnu 2020 porodit zdravého bezmála 50kilového býčka, kterého pojmenovali Cosmo.

Termín příjemkyně či náhradní matka se běžně používá. Dárce či dárkyně taky nejsou ničím neobvyklým. Ale k čemu je ve šlechtění dobrý ‚náhradní otec‘?

V podstatě se jedná o samce, který byl upravený tak, aby produkoval spermie s genetickou informací dárcovského zvířete. Díky tomu by se mohlo urychlit šíření požadovaných vlastností mezi zvířaty, protože by se chovatelům ve vzdálených oblastech mohl zlepšit přístup ke genetickému materiálu elitních zvířat z různých částí světa.

Ačkoliv je inseminace běžnou metodou nejenom u dojeného skotu a umožňuje využívat genetický materiál napříč kontinenty, tak má své limity. Například u masného skotu pohybujícího se po pastvinách, kdy se nejedná řádově o desítky či několik stovek kusů, jak známe z našich podmínek, ale spíše o vyšší stovky a tisíce krav ve stádech dobytkářských magnátů. Tam obvykle působí býci v přirozené plemenitbě. Proto vědci celá desetiletí hledali způsob, jak vytvořit ‚náhradní plemeníky‘, díky nimž by se podařilo překonat některá omezení intenzivní šlechtitelské práce, protože by vybraný genetický materiál bylo možné dopravit na místo určení přirozeným způsobem.

S využitím zahraničních materiálů zpracovala Ing. Anna Marcinková

 Podrobněji v časopisu Náš chov 1/2022.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down