Rizika metabolické dysfunkce při obezitě koní

U koní lze obezitu definovat jako patologické hromadění tuku, které může způsobit zdravotní problémy. Řada farmářů považuje určitý stupeň obezity za normální nebo dokonce žádoucí. U některých činností v zemědělství jsou koně hodnoceni podle svých fyzických predispozic, takže jistá míra obezity je často považována v terénu za výhodu. Dnes většina domestikovaných koní trpí nedostatkem fyzické aktivity a jejich krmné dávky jsou výrazně nadhodnocené s ohledem na jejich nutriční a energetické nároky. Zdroje píce pro koně, jako jsou pastviny, výběhy nebo seno používané ke krmení, obsahují druhy travních porostů se zvýšeným obsahem živin, bohaté na cukry a škrob.

Tyto rizikové faktory jsou spojeny s vyšší mírou laminitidy a rozvojem inzulínové dysregulace (ID; tj. abnormálního metabolismu inzulínu) u koní. Pro rozvoj laminitidy bylo jako rizikových identifikováno několik metabolických faktorů, tj. nízká hladina adiponektinu v plazmě, vysoká hladina inzulínu v séru, zvýšené skóre tělesné kondice, celková nebo lokální obezita. Obezita je značným rizikem pro zdraví a welfare koní, pokud zůstane opomenutá kvůli nedbalosti majitele. Equinní metabolický syndrom (EMS) definovaný jako soubor rizikových faktorů, včetně ID, genetické predispozice a obezity, které zvyšují náchylnost zvířete k laminitidě, je u domestikovaných koní běžný. Zvýšené riziko laminitidy je hlavním klinickým důsledkem EMS a představuje významný problém z hlediska welfare. Obezita je klíčovým rysem EMS ve většině hlášených případů, ale o patologii tukové tkáně obézních koní s EMS je známo jen málo. Tuková tkáň se zvětšuje v závislosti na příjmu kalorií nad rámec nutričních požadavků, a to buď zvýšením počtu (hyperplazie) anebo velikosti (hypertrofie) adipocytů. Sama o sobě se tuková tkáň může stát rezistentní vůči účinkům inzulínu, ale pravděpodobně významněji může přispívat k celkové inzulínové rezistenci (IR) prostřednictvím uvolňování volných mastných kyselin, prozánětlivých cytokinů a adipokinů. Mezi příznaky dysfunkce tukové tkáně u obézních koní patří známky zhoršené mitochondriální funkce, změněné inzulínové signalizace a zvýšeného metabolismu glukokortikoidů, dále změněný plazmatický lipidom a zvýšené plazmatické koncentrace leptinu.

Equinní metabolický syndrom

Termín EMS byl definován jako spojení obezity, IR a laminitidy. Později byly do definice EMS zahrnuty následující faktory: zvýšená adipozita na specifických místech (lokální adipozita) nebo celková (obezita), IR a predispozice k laminitidě. Dalšími stavy byly hypertriglyceridemie nebo dyslipidemie, arteriální hypertenze, změněný reprodukční cyklus u klisen a zvýšené systémové markery zánětu. Ačkoli je laminitida hlavním klinickým důsledkem EMS, koně s EMS mohou být vystaveni zvýšenému riziku hyperlipidemie, hyperglykémie a hypertriglyceridemie.

Obezita koní

Obezita již není považována za jedinou příčinu EMS, ale spíše za běžně se objevující rys, který v případě svého výskytu může zhoršovat ID. Přibývání na váze u koní závisí na ustájení a krmení. Domestikovaní koně jsou z velké části fyzicky neaktivní a podávané KD daleko přesahují jejich energetické potřeby. Prevalence celkové obezity se pohybuje v rozmezí 21 % až 45 %.

Dysregulace inzulínu

Termín ID se používá k označení narušení vyváženého vzájemného vztahu mezi plazmatickými koncentracemi inzulínu, glukózy a lipidů. Klíčovou roli v EMS hraje ID.

Hyperlipidemie

U koní se hyperlipidemie mohou vyvíjet v různých formách, a proto se k jejich rozlišení používají různé termíny na základě závažnosti těchto onemocnění. V této souvislosti se v současnosti používají čtyři termíny definované hladinou sérových koncentrací triglyceridů (mg/dl) v krvi koní.

Laminitida

Laminitida je onemocnění kopyta koně charakterizované selháním závěsného aparátu (dermálních a epidermálních lamel), který normálně spojuje kopytní kost se stěnou rohového pouzdra. Vznik a recidiva tohoto onemocnění mají několik spouštěčů, ale nejrozšířenější formou se stala endokrinopatická laminitida spojená s pastvou, která představuje 89 % případů. Jde o závažné onemocnění; podle průzkumu 33 % případů bylo utraceno do 12 měsíců od diagnózy a onemocnění se opakuje do 2 let u 34 % přeživších.

Závěrem

Obezita koní je celosvětově velmi rozšířená, zejména v zemích, kde se koně chovají jako společníci. Jedná se o rostoucí problém, který byl dosud majiteli přehlížen a který je nutné z mnoha zdravotních důvodů identifikovat a řešit. Praktické posouzení obezity koní spočívá v subjektivním i objektivním rozpoznání nadměrných tukových zásob. Důležitým problémem v moderní veterinární medicíně se stal equinní metabolický syndrom, který je spojen s častou, extrémně bolestivou laminitidou kopyt. U koní zahrnuje klinický obraz EMS právě obezitu nebo lokální ukládání tuku, bilaterální kulhání nebo divergující kroužky v kopytech připisované probíhající nebo předchozí laminitidě s klíčovým rysem výskytu inzulínové dysregulace, která narušuje homeostázu metabolismu inzulínu, glukózy a lipidů. Hlavním pilířem léčby EMS a obezity u koní je kombinace úpravy krmné dávky a fyzické aktivity.*

Mgr. Kateřina Sedláková, Ph.D.,Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární univerzita Brno