Prevence proti kanibalismu u prasat

Na semináři pro chovatele prasat, který v konferenčním sále Státního veterinárního ústavu Jihlava uspořádala společnost AFEED, a. s., ve spolupráci se ZZN Pelhřimov, a. s., se hovořilo také o prevenci kanibalismu u prasat. O preventivních opatřeních zmírňujících riziko behaviorálních poruch vyúsťujících v agresi a kanibalismus hovořil Ing. Jiří Dohnal z pořadatelské společnosti AFEED, a. s.

Kanibalismus u prasat je závažná porucha chování, při které agresivní zvířata napadají, zraňují a okusují ostatní prasata ve společném kotci. Asi nejčastějším klinickým příznakem nestandardního chování jsou poranění na ušních boltcích a ocásků. Bohužel nelze jednoznačně určit, co primárně vyvolává kanibalismus a odborníci se shodují, že jde o polyfaktoriální problém. Jisté však je, že čím větší stresové zátěži jsou prasata vystavena, tím je frekvence kanibalismu vyšší.

„S kanibalismem má většina farem s chovem prasat nějaké zkušenosti. Faktorů, které vedou ke klinickému obrazu je celá řada. V zahraniční literatuře můžete narazit na pojmy ear tip necrosis (ETN), což je označení pro nekrózu ucha, nebo na swine inflamation and necrosis syndrom (SINS), což souvisí s inflamací (poznámka: zánětem) střeva, jež následně odstartuje nekrózu. Opatření proti vzplanutí nekrózy jsou namístě, protože způsobuje velké ekonomické ztráty. Snižuje přírůstek a zhoršuje konverzi krmiva, dále dochází ke zvýšení mortality a změně behaviorálního chování. Otevřené rány jsou vstupní branou pro infekci vyvolanou streptokoky nebo stafylokoky, což se může ve finále projevit zhoršenou kvalitou jatečného těla. V neposlední řadě inflamace snižuje dlouhověkost prasnic a jejich přežitelnost,“ vysvětlil na úvod Ing. Dohnal.

Rizikové faktory vzniku kanibalismu

Přednášející uvedl, že až 50 % incidence je způsobeno frustrací z nedostatku podnětů, které by zvířatům umožnily realizovat přirozené chování. Řešením je například sláma coby manipulovatelný materiál, aby se prasata zaměstnala přirozenými aktivitami, které přispívají ke snížení výskytu agrese, stereotypního chování a dalších behaviorálních poruch.

„Velkou roli hraje také stájové mikroklima, a to jak funkčnost ventilace, tak rychlost proudění a teplota vzduchu a koncentrace stájových plynů. U nových genotypů prasnic je důležitým parametrem také koncentrace kyslíku ve stáji. Dále to je samozřejmě zdravotní stav. Například u zvířat, která jsou pozitivní na Mycoplasma hyopneumonie, nefunguje respirační systém na 100 %. Kromě nižšího okysličení krve mykoplazma také snižuje průchod okysličené krve do tkáně ucha a tím dochází k nekrózám a různým následným deformitám. Nedílnou součástí prevence kanibalismu je pak určitě faremní management a výživa,“ navázal obchodní manažer společnosti AFEED, a. s., a pokračoval: „Nejdůležitější složkou krmení je voda. Bakteriálně kontaminovaný využívaný zdroj vody má za následek dysbiózu ve střevech a rozvoj průjmu, což souvisí s narušenou mikrobiální rovnováhou střevního traktu. V prevenci kanibalismu je třeba optimalizovat hladinu a stravitelnost proteinu v krmné dávce, včetně aminokyselinového profilu. Významnou funkci má také vláknina, která plní vlastně takovou tu bezpečnostní pojistku. Zejména v letním období je nutné hlídat aniont – kationtový poměr, protože při tepelném stresu se u zvířat zvyšuje respirační frekvence a dochází ke ztrátě důležitých kationtů, respektive sodíku a draslíku. Kromě výživy je dalším takovým rizikovým parametrem genetika. V tomto ohledu jsou na tom hůře klapouchá plemena prasat, u nichž je rozvoj streptokokových nebo stafylokokových infekcí intenzivnější.“

V ohrožení jsou selata po odstavu

Jak Ing. Dohnal dále prezentoval, nekrózy lze pozorovat především u selat v předvýkrmu, což souvisí s poodstavovým stresem a vysokým infekčním tlakem v přeskladněných kotcích. Počáteční drobná poranění uší se mohou postupně zhoršovat po změně krmení.

„Ve směsi ČOS klesá zastoupení drahých proteinových surovin a více se využívá protein na bázi sojového šrotu, krmná směs je jinak designovaná a pokud má i jinou strukturu vlákniny, selata dostanou průjem a nezbývá vám nic jiného než použít antibiotika. Kolem 50. dne, kdy se přechází ze směsi ČOS na A0, jsou u selat patrná závažnější poranění, potažmo nekróza tkáně. Postupem času se to vyhojí, ale na selata s deformovanýma ušima není úplně hezký pohled. Kromě uší jsou dalším místem pro okusování ocásky. Zatím sice ještě máte možnost ocásky kupírovat, ale do budoucna to tak nebude. Poranění na ocásku se stává vstupní bránou pro infekci, odkud je velice krátká cesta do páteřního kanálu, což může ve finále dopadnout tak, že krásná selata nebudou schopná se postavit. Je nutné respektovat, že do osmého týdne věku mají selata omezenou aktivitu a sekreci pankreatických enzymů trávících rostlinné suroviny. Proto jim musíme předkládat vysoce stravitelné krmné komponenty s minimem antinutričních látek, které sele nejenže nedokáže zpracovat, ale fungují podobně jako toxin s rizikem vzniku inflamace a zhoršením výstelky střeva. Přibližně ve stejnou dobu, to znamená v osmi týdnech věku, mají selata vytvořenou imunitu a jsou schopná odolávat infekčnímu tlaku z prostředí. Behaviorální změny chování u zvířat souvisí i s nedostatečným welfare. Zdravá selata jsou aktivní, jsou zvídavá a zajímají se o různé podněty. Ale jestliže se prohlubuje inflamace a střevní trakt nefunguje tak, jak by měl, selata mění své chování. Buď se separují nebo jsou apatická, což je pro vás chovatele signál, že zvířata potřebují pomoci,“ sdělil na závěr svého vystoupení Ing. Dohnal.*

Více se dočtete v týdeníku Zemědělec.