Přestože kamerunská ovce svou užitkovostí do současné koncepce chovu ovcí v Česku tak docela nezapadá, mezi chovateli je o toto západoafrické zakrslé srstnaté plemeno zájem. Populace, která u nás zahrnuje asi sto bahnic a je rozptýlena mezi desítku chovatelů, nestačí krýt poptávku po zvířatech s doloženým původem. I to bylo důvodem k založení Klubu chovatelů kamerunských ovcí, který pod patronací Svazu chovatelů ovcí a koz ČR funguje již třetím rokem.
„Jsme teprve na počátku, ale dá se říci, že na dobré cestě. Obrátili jsme se na Svaz chovatelů ovcí a koz v Brně, který naši iniciativu přivítal a nabídl pomocnou ruku a dobré podmínky pro plemenářskou práci. V březnu 2001 byl ustaven Klub chovatelů kamerunských ovcí a stanoven chovatelský cíl. Vymezili jsme standard plemene a začali s bonitací zvířat na nákupních trzích a výstavách,“ říká na úvod předseda klubu Ing. František Hovorka.
„Postupně naplňujeme stanovené priority. Zavedení plemenné knihy kamerunských ovcí a systému liniové plemenitby bylo tím nejdůležitějším počinem. Zdokladovali jsme původ šesti plemenných beranů, kteří prezentují tři chovné linie, a to linii Hezoun, Čert a Hektor. K zápisu do plemenné knihy připravujeme další dva berany, z nichž beran německého původu Bavor bude navíc zakladatelem čtvrté chovné linie. V současnosti jsou v kontrole užitkovosti přibližně dvě třetiny u nás chovaných zvířat,“ dodává.
Nedostatek plemenného materiálu
V plemenářské práci chovatelé uplatňují systém rotace plemenných beranů, kteří se v chovu osvědčili jako zlepšovatelé. Do chovů zásadně zařazují beránky z dvojčat, výjimečně pak i exteriérově vynikající jedináčky od prvorodiček, kteří prošli bonitací na klubové výstavě. To samé platí i o výběru chovných jehniček. Zmiňovaný systém plemenářské práce již přináší své první ovoce – podařilo se zvýšit podíl porodů dvojčat na více než 70 % bahnění.
Pro nedostatek plemenného materiálu se dovážejí zvířata z Německa, která mají nejblíže k chovatelskému cíli pro českou populaci kamerunských ovcí. Menší tělesný rámec vyvažují německé kamerunské ovce delšíma, štíhlýma a pevnýma nohama a celkově lepším osvalením. Podle předsedy klubu je to cesta, jak zvelebovat české chovy kamerunských ovcí. Uvedl, že vzorem špičkové plemenářské práce jsou výsledky Josefa Čapka z Chotěboře, který ve svém chovu s kmenovým stavem jednoho berana a pěti bahniček dosahuje vynikajících výsledků. „Záměrem klubu není rozšiřovat u nás německé chovy, ale chceme českou populaci udržet a osvěžit ji jinou krví s cílem dosažení a ustálení stanoveného plemenného standardu. V prvních odchovech z dovezených bahnic a plemenného berana linie Hezoun se výrazně projevuje heterózní efekt křížení dvou geneticky vzdálených populací. Jehňata rychleji rostou, mají vyšší hmotnostní přírůstky a jsou více osvalené,“ říká Hovorka optimisticky.
Plemenný standard
K dalšímu chovu je třeba vybírat taková jehňata F1 generace, která nejvíce odpovídají typu v tuzemsku chovaných kamerunských ovcí. To znamená v rámci plemene vybírat ovce většího tělesného rámce a současně dobře osvalené.
Podle informací klubového zpravodaje jsou chovatelským cílem zvířata následujících parametrů. Zatímco beran by měl mít hmotnost 40 až 50 kg a výšku v kohoutku 60 až 70 cm, bahnice o hmotnosti 30 až 40 kg mají dosahovat kohoutkové výšky 58 až 65 cm. Jde tedy o plemeno menšího tělesného rámce, pevné konstituce a s masnou užitkovostí. Hlavu má středně dlouhou, u beranů mírně klabonosou se svalnatým a dost dlouhým krkem. Hruď kamerunských ovcí je středně hluboká a široká, hřbet je rovný, záď mírně sražená. Na rozdíl od bahnic jsou berani rohatí. Srst je vyrovnaná a lesklá, na zimu se beranovi vytváří pomyslná „lví“ hříva, která zasahuje od spodní části krku až za lopatky. Plemeno je barevně nejednotné, vyskytuje se ve dvou základních barevných rázech, a to v srnčím zbarvení s černou maskou na hlavě, černým břichem a černým zbarvením na vnitřní části nohou.
Druhý černobílý je v typu „valiské kresby“ s přední částí až do poloviny trupu tmavou, zadní část trupu je bílá. Mimo tyto barevné rázy se vyskytují různě strakatí jedinci s různým podílem hnědé, bílé nebo černé barvy.
Kategorie zájmových chovů
Kamerunské ovce představují nenáročné plemeno, kterému plně postačuje pastva na dobré pastvině a přístup k vodě s doplňkem minerálního lizu. Podle potřeby, zejména však v zimě, je nezbytné ovcím předkládat i kvalitní luční seno. Mimo sena obsahuje krmná dávka v zimě jádro (směs ovsa, ječmene a kukuřice) a okopaniny, popřípadě ovoce nebo zeleninu. Z výživářského hlediska se ovečkám před bahněním a matkám s jehňaty věnuje zvýšená pozornost.
Plodnost na obahněnou ovci je 200 až 300 % při dvojím bahnění za rok. Ovce jsou dobrými matkami, rodí samostatně a o svá jehňata se pečlivě starají. Při dobré mléčnosti matek jehňata velmi dobře rostou, již za dva týdny svou porodní hmotnost kolem dvou kilogramů u dvojčat a 3,5 kg u jedináčků zdvojnásobí.
„Jehničky a beránci pohlavně dospívají již ve věku pět až šest měsíců, ale pro zařazení do plemenitby doporučujeme zvířata ve věku deset až jedenáct měsíců, která již plně dokončila tělesný vývin. Vedle toho, že chovná zvířata si udrží plnou plodnost i několik let, budeme od nich pravidelně získávat kvalitní jehňata. Z německých chovů je známé, že zabřezávání mladých jehniček počátkem pohlavní dospělosti s sebou mimo jiné přináší komplikované porody, nedostatečně vyvinutý mateřský instinkt a slabé, málo vitální potomstvo,“ dodává na závěr muž, který položil základy chovu kamerunských ovcí v Česku.
Zatímco v sousedním Německu je kamerunská ovce předmětem chovu pro produkci masa, které se některými vlastnostmi podobá divočině, u nás tyto zakrslé ovce zatím spadají do kategorie zájmových chovů. Odchovaná zvířata tedy nekončí na jatkách, ale rozšiřují se mezi zájemce o chov tohoto nového plemene, které až dosud bylo k vidění pouze v zoologických zahradách.
